Že elektromobilitu tlačí jen EU? Mýtus. Největší turecká automobilka chce být ještě papežštější

Příběh firmy Ford Otosan sídlící v Turecku je velmi zajímavý. Začal v roce 1928, kdy se obchodnická rodina Koçů stala dealerem značky Ford. Dnes jde o největšího tureckého exportéra s výrobní kapacitou 721 700 vozů ročně (pro porovnání – Škoda Auto loni na celém světě vyrobila přibližně 800 000 nových automobilů). Ford v tomto podniku vlastní pouze 41 procent akcií. Stejný podíl drží i Holding Koç a zbylých 18 procent minoritní akcionáři.

Ford Otosan provozuje jen v Turecku tři velké továrny. Gölcük, který jsme navštívili, a Yeniköy ve městě Koçaeli nedaleko Istanbulu, a rovněž fabriku Eskisehir ve stejnojmenném městě. Letos v březnu Ford Otosan koupil od „velkého Fordu“ i výrobnu v rumunské Craiově. Zároveň pod jeho křídla patří vývojová centra v Istanbulu, Koçaeli, Eskisehiru a v Ankaře. Nezabývá se tedy pouhou montáží vozů značky Ford, ale tisíce jeho inženýrů vyvíjí pro automobilku i nové modely, motory, převodovky a spoustu dalších komponentů. Několik let po sobě se stal největším tureckým exportérem.

Na vlastní oči jsme mohli vidět, že továrna Gölcük patří mezi nejmodernější a nejvíce automatizované výrobny v globálních měřítcích automobilového průmyslu. Ford Otosan se chlubí tím, že všechny tři jeho turecké provozy se umístily mezi pěti nejlepšími výrobními závody Fordu v Evropě z hlediska bezpečnosti práce.

Ford Otosan aktuálně vyrábí například osobní vozy Ecosport a Puma. Většinu objemu jeho výroby tvoří dodávky Transit a Custom včetně jejich osobních verzí. Celých 74 procent všech užitkových fordů prodávaných v Evropě, a dokonce 88 procent všech transitů, pochází právě od společnosti Ford Otosan. Od příštího roku začne vyrábět v Craiově i menší dodávkový model Courier. Z linek závodů Ford Otosan sjíždějí i náklaďáky a kamióny prodávané pod značkou Ford Trucks, například model F-Max.

I když Ford Otosan dodává své výrobky nejen ne evropský trh, ale samozřejmě i na ten turecký, do zemí severní Afriky, nebo i do Ameriky, rozhodl se dobrovolně přejít výhradně na výrobu elektromobilů. Dokonce rychleji, než po výrobcích automobilů požaduje Evropská unie. „Společnost Ford Otosan si klade za cíl prodávat do roku 2030 pouze osobní automobily s nulovými emisemi, do roku 2035 lehká a střední užitková vozidla s nulovými emisemi a do roku 2040 těžká užitková vozidla s nulovými emisemi,” hlásá odhodlaně šéf továrny Gölcük Aysan Hoşver.

„Jsme si vědomi, že Turecko i některé další země, do kterých prodáváme naše auta, zatím na rozdíl od Evropské unie neschválily zákony týkající se povinného přechodu na prodej výhradně elektrických aut. Ale jsme si jisti, že to udělají, a to jen s drobným zpožděním za Evropou,“ tvrdí Hoşver. A hájí tak stoprocentní přechod na elektromobilitu, byť to může pro Ford Otosan znamenat právě v zemích jako je Turecko nebo Maroko dočasnou ztrátu podílu na trhu.

V továrně Gölcük už nyní probíhá výroba čistě elektrického Fordu E-Transit, který aktuálně tvoří 15 až 20 procent výroby všech transitů. Na trh byl přitom uveden teprve ve druhém čtvrtletí letošního roku. Příští rok začne Ford Otosan vyrábět v plně elektrickém provedení i novou generaci Fordu Transit Custom. Elektrická verze menší dodávky Courier přijde na řadu v roce 2024. Ve stejném roce se začne vyrábět jako elektromobil i osobní Puma. Na letošním veletrhu v Hannoveru ukázal Ford Otosan i elektrický kamión. „U těžkých náklaďáků počítáme s čistou elektřinou u vozidel jezdících kratší trasy, palivem budoucnosti pro dálkovou kamionovou dopravu bude vodík,“ upřesňuje Mehmet Volkan Kazancı, šéf divize Ford Trucks.

Podle Kazancıho se od Fordu Otosan dočkáme také výroby autonomních nákladních vozidel. „A to mnohem dříve, než se rozšíří autonomní osobní vozidla. Již nyní vyvíjíme autonomní náklaďáky úrovně 4. V těch sice ještě sedí řidič, ale je tam potřeba spíše pro kontrolu,“ tvrdí Kazancı.