S elektrickým Renaultem Megane z Prahy do Olomouce a zpět. Úspornější auto se hledá těžko

Francouzská automobilka poslala další ze svých elektromobilů na české silnice. Renault Megane E-Tech slibuje moderní techniku, extra nízkou spotřebu a díky tomu i velmi rozumný dojezd. My jsme si proto sedli za jeho volant a vyrazili na obávanou trasu Praha – Olomouc a zpět, kterou mnozí raději absolvují vlakem.

Renault Megane E-Tech jsme už řídili, bylo to letos v únoru na mezinárodní prezentaci ve Francii. Jak to ale s takovými akcemi bývá, jsou předem pečlivě připravené a ušité na míru testovaného vozu. Proto jsou dojmy z nich určitým způsobem zkreslené. Teď je ale elektrický hatchback v Česku a Renault nás znovu pozval. S tím rozdílem, že řekl: „Jediné, co musíte udělat, je dojet z Prahy do Olomouce a zpět. Jakou trasou pojedete, to už je na vás. Schválně, kdo z vás bude mít nejnižší spotřebu a nejvyšší průměrnou rychlost!“ Tak jsme pozvání neodmítli.

Vše podstatné o Renaultu Megane E-Tech si můžete přečíst v přiloženém článku s prvními jízdními dojmy z Francie (odkaz vlevo a zde). Přesto se sluší připomenout, že jde o elektromobil na platformě CMF-EV, kterou sdílí například s modelem Nissan Ariya. Auto může mít baterie o kapacitě 40 nebo 60 kWh a nabízí tak dojezd 300, resp. 450 km podle měření WLTP. My jsme na cestu dostali model s vyšší kapacitou, který na českém trhu začíná na částce 1 065 000 Kč (více v našem ceníku zde). Nutno podotknout, že šlo o top verzi, která už přijde na jeden a čtvrt milionu.

První dojmy naživo byly dobré. Design je otázkou osobního vkusu, nicméně podle nás vypadá Megane E-Tech skvěle, zejména ve vyšších verzích s barevnými detaily na nárazníku. Auto působí jako koncept z budoucnosti, pomáhají tomu třeba i zásuvné kliky. Hned na začátek nás ale naopak nepříjemně překvapilo otevírání kufru. V top výbavě chybělo elektrické ovládání, navíc k odjištění pátých dveří bylo třeba stisknout miniaturní čtvercové tlačítko. Trochu ostuda u tak drahého auta, ne?

Na Renault Megane E-Tech v detailu se můžete podívat v následující fotogalerii:

Začínáme na čerpací stanici Pumpa na dálnici D1 kousek za Prahou, kde je na parkovišti řada nabíjecích stanic. Auto je plně nabité a hlásí 414 km dojezdu. To je méně než podle WLTP, zároveň jde ale o poměrně využitelnou vzdálenost, která se přibližuje některým autům s benzinovým motorem a menší nádrží. Jet po D1 je trochu nuda, a tak si pro cestu do Olomouce vybíráme trasu přes Kostelec, Český Brod, dálnici D11 a klasickou horní trasu přes Moravskou Třebovou. Celkem pěkných 250 km a tři a půl hodiny cesty. Cíl je tedy jet co nejúsporněji a s co nejlepším rychlostním průměrem. Nebudeme jenom na dálnici, ale i na okreskách a kamiony zasekané silnici první třídy. Předjíždění je tedy také nevyhnutelné.

Vyrážíme se zadanou trasou do navigace a Google se už snaží odhadnout nejen čas příjezdu, ale i zbývající stav v akumulátorech. Hádá 38 procent. Necháme se překvapit, jestli se trefí. Auto jede samozřejmě tiše a dobrou zprávou je i slušně odhlučněný podvozek, který je u elektromobilu obzvlášť potřeba. Slepované české okresky ale tlumí solidně. A to nejen zvukově. Megane má opravdu komfortní nastavení, takže s ním není problém ani rozbitá silnice.

Pomocí pádel pod volantem si lze nastavit rekuperaci v několika stupních. Když je zapnutá na maximum, není prakticky nutné šlapat na brzdy. Naopak nulová znamená plachtění. Volíme strategii co největšího plachtění a pokud budeme potřebovat brzdit, budeme se snažit rekuperaci ovládat jemným zacházením s brzdovým pedálem, což není zas až tak velký problém. Stačí po očku sledovat, jak se pohybuje ukazatel na displeji vozu, který informuje o nabírání energie při brzdění.

Renault Megane E-Tech má v naší konfiguraci výkon 160 kW (220 k) a točivý moment 300 Nm. To znamená, že jde o opravdu mrštný stroj. Předjíždění s ním je hračka, a tak se někdy musíme krotit, když chceme dosáhnout na rozumné hodnoty. Navíc dobrá zvuková izolace znamená, že se někdy rychlost zdá nižší, než ve skutečnosti je. Nicméně se snažíme držet rychlostních limitů, tedy 50 / 90 / 130. Samozřejmě jízda po dálnici není pro elektromobil ideální. Při 130 km/h ukazuje spotřeba okolo 25 kWh na 100 km. Zajímavé ale je, že Google s dálničním odběrem počítá a predikovaný cílový zůstatek energie v baterii neklesá.

Nejhorší úsek cesty je někde od Litomyšle do Mohelnice, kde kamionový provoz opravdu houstne. Nepomůže ani úsek s kyvadlovou dopravou, kde nefungují semafory, ale místo toho ji řídí dělníci s plácačkami, kteří nás nechávají dlouhou čekat. Přežít pomáhá kvalitní repro soustava Harman Kardon a připojení k chytrému telefonu, kde nás uklidňuje vlastní hudební kolekce ze Spotify.

Nakonec ale dojíždíme do Olomouce se stále rozumnou průměrnou rychlostí. Ta činí 69,9 km/h. Velkým překvapením je ale velmi nízká spotřeba. V průměru jsme jeli za 13,7 kWh na 100 km. V baterii zbývá ještě 41 procent celkové kapacity a odhadovaný dojezd je 190 km. S takovou bychom mohli dojet až do Žiliny a ještě by nám zbylo něco na bezpečné hledání nabíjecí stanice. Mimochodem, kdybychom dobíjeli s naším redakčním čipem na rychlé stanici, kde platíme sedm korun za kWh, vyšel by jeden ujetý kilometr na 96 haléřů. To není špatný výsledek.

V Olomouci jsme přespali, auto dobili a vyrazili zpět. Teď už nám nejde o spotřebu, ale je nám trochu líto, že jsme si nevyzkoušeli více zakroucených okresek. Proto jedeme sice směrem na Litomyšl, ale pak odbočujeme na nám známé silnice okolo Poličky a Hlinska, až se dostáváme přes Humpolec zpátky do Průhonic. Nyní to je 280 km, ale servítky si nebereme. Tlačítkem na volantu posíláme Megane do sportovního módu.

Na malých silnicích přijde vhod poměrně ostré řízení, které dodává vozu sportovní pocit. Samozřejmě není možné očekávat přehnanou komunikaci mezi předními koly a řidičem, ale přímá reakce na sebemenší pootočení volantem přidává na řidičském zážitku. Autu navíc pomáhá i fakt, že pouze 11 cm vysoká baterie pod podlahou vytváří poměrně nízké těžiště. Ne, sporťák to není, spíš velmi rychlé a mrštné auto, se kterým je i na okreskách docela legrace. Jak se říká lidově: tahá pěkně. Oceňujeme také fakt, že se Renault nesnažil nahradit zvuk spalovacího motoru nějakým umělým výmyslem. Prostě slyšíme jen slabý pískot elektromotoru a svist proudícího vzduchu. K elektromobilu to patří.

Dojíždíme do Prahy, jeli jsme po okreskách svižně a na dálnici minimálně na povoleném limitu. A opět zcela bez zastávky. Výsledkem je zbývající kapacita 18 procent a průměrná spotřeba 15,8 kWh. To už by nás jeden kilometr vyšel na korunu a 10 haléřů k tomu. I tak je ale Renault Megane E-Tech jedním z nejúspornějších elektromobilů, které jsme dosud řídili. A to ho posouvá mezi těch málo auto do zásuvky, která jsou už dnes použitelná pro běžné ježdění nejen po městě, ale i na dlouhé vzdálenosti. Třeba z Prahy do Olomouce a zpět, jak jsme jeli my.