Neobtěžuje asistenty ani elektrifikací. Americké SUV je skvělá alternativa k evropské konfekci

Velikost je relativní. Zatímco na domácí půdě je Chevrolet Traverse vnímán v podstatě jako běžné SUV, v Evropě jde o obra a Japonci zvyklí na kategorii „kei cars“ by ho nejspíš považovali za Godzillu. Přesto je s ním život na českých silnicích docela pohodlný. Zjistili jsme to během týdenního testu, kdy nám dělal společnost v centru Prahy, na dálnici i na úzkých okreskách.

Chevrolet Traverse jezdí už od roku 2009, tohle je jeho třetí generace, která byla představena v létě roku 2023. Upustila od oblých křivek a nasadila modernější hranaté tvary doplněné úzkými denními světlomety a relativně skrytými potkávačkami. Přidejme k tomu černé provedení, kterým byl dozdoben náš kousek, a auto na své okolí působí tak, jako by z něj za moment měli vyskákat agenti FBI. Není se čemu divit – černá maska chladiče, velká 20“ černá kola, tmavé logo a čtveřice masivních výfuků vzadu. Už chybí jen nasazovací houkačka na střechu!

Ve skutečnosti se ale díváme na docela sympatické rodinné SUV, které by mohlo být velmi zajímavou alternativou k zavedené evropské konkurenci. A nemluvíme samozřejmě o největším tuzemském modelu v podobě Škody Kodiaq, který proti němu působí jako kapesní autíčko. Mluvíme hlavně o Mercedesu GLS, BMW X7 nebo chystané Audi Q9. Chevrolet Traverse má totiž na délku 5,2 metru a uvnitř tři řady sedadel v poněkud zvláštním uspořádání 2+2+3. Vlastně bychom se nezlobili, kdyby to bylo 2+2+2, jako třeba u konkurenčního Cadillacu XT6, který jsme zkoušeli předloni na podzim. Ten je ale o trošku menší.

Obě auta spojuje ještě jeden fakt, a to ten, že nemají v Česku oficiální dovozové zastoupení tak jako je to s jinými běžnými vozy. My jsme si proto vůz k testu zapůjčili u společnosti Tucar, od níž jsme měli i XT6. Velkou výhodou je ale zase fakt, že auto nemusí splňovat podmínky jako masově prodávaný vůz na evropském trhu. Ano, hádáte dobře – chybí mu otravné pípání při překročení povolené rychlosti. Prostě sednete, jedete a nic neřešíte.

Interiér je americký – hodně kůže, hodně místa, tlustý volant. Všechno dohromady dává pocit komfortu jako někde v obýváku amerického domu na předměstí. Ale ani za oceánem se nebrání moderním technologiím, prim na palubní desce proto hrají displeje. Zejména ten obří od multimediálního systému, který má úhlopříčku o velikosti 17“. Je samozřejmě dotykový, ale nebude vám trvat dlouho, abyste se s ním sžili. Oceňujeme fakt, že je tu pořád celá řada fyzických voličů, efektní je třeba ten na volbu hlasitosti, velmi se hodí i ovládání klimatizace.

Kabina je pocitově obrovská, hodně místa i úložných prostor máte vpředu. Ve druhé řadě jsou zase dvě samostatná křesla. Mají před sebou tolik prostoru, že nebyl v našem případě problém ukotvit protisměrnou dětskou sedačku s bezpečnostní „nohou“ za řidiče, což obvykle nejde ani u velkých evropských SUV. Do třetí řady se už budete dostávat trochu krkolomně a využít tři místa je spíš nereálné. Dvě děti ale problém nemají. Sedačky po sklopení udělají rovnou podlahu (ač s mezerami!), což potěší všechny stěhovavé jedince. Kufr má kapacitu 648 litrů, na rozdíl od Evropanů ale Američané měří objem až po strop, nikoliv pod roletku. Nevadí, stejně ji tady nebudete používat. Okna jsou totiž jako obvykle tmavá.

Když Evropan vidí takové auto, hned ho napadne atmosférický benzinový osmiválec. Dobrá, tak pokud to nebude osmiválec, tak alespoň klasický šestiválec. Když pak nastartuje a snaží se zaposlouchat, čeká ho překvapení. Žádné bublání, žádné dunění? Jen vrnění přeplňovaného zážehového čtyřválce. Ano, čtete dobře, tohle americké auto má pod přední kapotou čtyři „hrnky“! Nicméně motor je velký a dost potentní. Z objemu 2,5 litru se totiž nějakým způsobem podařilo vydolovat výkon 244 kW, tedy 332 koní, což se hodí, protože tohle velké SUV váží skoro 2,2 tuny.

Ano, není to ta stará dobrá atmosféra s gradujícím zvukem i silou podél celého otáčkového spektra, ale záběr, který motor má, je vskutku vynikající. Rozhodně neplatí, že byste trpěli pocitem méněcennosti kvůli nedostatku válců. Navíc plynový pedál je nastaven jinak než v Evropě, kde je jeho reakce dost potlačovaná. Tady máte pocit, že ho stačí jen mírně špičkou nohy polechtat a auto se už hrne kupředu. Dech nedochází při žádné situaci, tedy ani při potřebě rychlého předjíždění, ani při dálničním maratonu. Jen ve velmi vysokých rychlostech už nebudou reakce tak rychlé. Spotřeba je přitom nečekaně dobrá. Auto si v našem testu v průměru řeklo o 10 litrů benzinu na 100 km, což je na tak velký vůz s takovým výkonem v pořádku.

Osmistupňový automat se totiž snaží motor v normálním režimu držet v nízkých otáčkách, co to jen jde. Samozřejmě ve městě je potřeba počítat s tím, že se dostanete i k 12 litrům, ale stejně jako atmosférám i tomuto turbu se líbí delší klidné cesty, kde se odmění výrazně nižší konzumací paliva. Převodovka přitom řadí nejen chytře, ale i hladce. Řidič vůbec nemusí řešit, v jakém stupni právě je a kdyby to bylo potřeba, může si pomoci páčkami pod volantem. Až na pár předjetí jsme je ale během celého týdne nepotřebovali.

Z jízdního hlediska je Chevrolet Traverse přesně takový, jakého si ho asi dokážete představit. I když má naprosto standardní tlumiče, je velmi komfortní, zaměřen hlavně na pohodlí. To znamená, že v zatáčkách budete muset zvolnit. Náklony při běžné rychlosti nejsou výrazně velké, jak se ale začnete blížit k limitu, dá vám to auto hodně zdát. Velikost a hmotnost do karet sportovnímu svezení nehrají. To ale asi není potřeba zdůrazňovat.

V základu jsou poháněna přední kola, zadní se připojí na řidičovo přání, stačí stisknout tlačítko. I tohle řešení pomáhá snižovat spotřebu. My jsme potřebovali 4x4 jen pár dní kvůli špatnému počasí. Solidní světlá výška i specifické jízdní režimy pro sníh/led a off-road znamenají, že se nemusíte bát vyrazit ani do lehkého terénu. Pokud navíc budou vaše 20“ disky obuty do pořádných pneumatik jako v našem případě, nebudete se muset bát ani jejich poškrábání.

Evropana asi nepřekvapí, že je Traverse připraven na tahání těžkých přívěsů, pro něž má také samostatný jízdní režim. Spíš jsou tu ještě některé jiné zajímavé drobnosti, jako například propojení asistenčních systémů se sedačkou. Pokud například parkujete a hrozí střet s jiným vozem, tak vám sedadlo na patřičné straně pod zadkem zavibruje. Vzhledem k tomu, že doma parkujeme u zdi, jsme si ale systém vypli. Velmi příjemná je pak možnost spustit předehřev nebo vychlazení kabiny přes dálkové ovládání a tak si auto chvíli před odjezdem temperovat. To se nám hodilo při cestách s rok a půl starým dítětem.

Velmi dobrou zprávou je pak cena. Chevrolet Traverse vzhledem k individuálnímu dovozu sice stojí o dost víc než v USA, ve srovnání s evropskými modely je na tom ale pořád výrazně lépe. Tak velké SUV s tak vysokým výkonem prostě za danou cenu neseženete. Vůz se dá koupit za částky začínající lehce pod 1,7 miliony korun. Je jasné, že vozy značek BMW, Mercedes nebo Audi jsou o stovky tisíc výš. Jedinou zajímavou alternativou je právě končící Volkswagen Touareg, ten je ale menší.

Pokud tedy máte necelé dva miliony na nové auto, chcete něco jiného než běžnou konfekci a elektrifikace spolu s povinnými bezpečnostními asistenty se vám zajídají, jde určitě o velmi zajímavou volbu. Je zřejmé, že se s Chevroletem Traverse ani po letech v provozu neztratíte.

Toto auto nemáme ve svém katalogu, podívejte se tedy alespoň na porovnání jeho evropských luxusních konkurentů. Stačí kliknout sem.