Vesnické radary jsou na řidiče přísnější než městské. Cílem je vylepšit obecní rozpočet

Pražští řidiči to dobře znají – při jízdě v radarem měřeném úseku se není potřeba tolik stresovat. Systém je obvykle nastavený na toleranci až do 10 km/h. To ale rozhodně neplatí, když vyjedou na cesty mimo město. Hlavně menší obce mají tendenci řidiče trestat i za minimální překročení povolené rychlosti v rámci několika kilometrů za hodinu. A jak je patrné, důvodem není jen obava o bezpečnost jejich obyvatel. Pokuty tvoří často podstatnou část obecního rozpočtu, a to i když nejprve tečou třeba do okresního města.

Když se dá dohromady prospěšný požadavek na zvýšení bezpečnosti poblíž škol, na nepřehledných místech nebo v husté zástavbě obcí s dobře promyšleným ekonomickým kalkulem, může vzniknout velice vydatný zdroj příjmů do obecního rozpočtu. Názorným příkladem jsou některé menší obce, které využívají svého zákonného oprávnění měřit rychlost. Řidiči z větších měst uvyklí větší toleranci měření v jejich domovině, se pak po letní dovolené na venkově nestačí divit, kolik nevítaných „pozdravů“ z cest na ně čeká v poštovní nebo datové schránce.

Vedle bezpečnostního aspektu bývá podnětem k instalaci měřicích zařízení také vliv dopravy na životní prostředí, většinou ale jde o všechno dohromady, tedy bezpečnost, ekologii a obecní kasu. Lokalizace měření ve vytipovaném úseku už je potom na obci, respektive posvěcení státní policií.

Příkladem obce, kde má měření smysl, jsou středočeské Kozmice. Malá obec na Benešovsku, ležící nedaleko dálnice D1, relativně často trpí dopravními zácpami na přilehlém úseku největší české dopravní tepny. Kamery tu měří rychlost okamžitou i průměrnou. Co přestupek, to přinejmenším 500 korun pokuty. Zdaleka ne celá je ale příjmem obce, spíš naopak.

„Radar si pronajímáme za 40 tisíc měsíčně. Zaznamenává rychlost v měřeném úseku i tu okamžitou,“ uvedla před nedávnem pro Benešovský deník starostka Kozmic Helena Matoušková. Protože Kozmice nemají možnosti, jak přestupky trestat, dělá to za ně Městský úřad Benešov. Prostředky vybrané z pokut jsou tedy příjmem Benešova. Ten má ovšem s Kozmicemi veřejnoprávní smlouvu a na jejím základě jim předává 100 tisíc korun měsíčně. „Oficiálně peníze nemohou jít z pokut. Jde vlastně o náš příspěvek Kozmickým za zklidnění dopravy,“ potvrdila pro Deník také tajemnice Městského úřadu Benešov Magda Zacharieva.

Situace na Benešovsku je ilustrací rozšířeného stavu, kdy měření rychlosti pro menší obce technicky zajišťuje větší město, pod které daná víska administrativně spadá. Zisk z výběru pokut si potom oba správní subjekty dělí v dohodnutém poměru.

To středočeské Říčany a okolí jsou pro řidiče hotovým peklem. Stačí chvilka nepozornosti a na odboru správní agendy tamní radnice už se tiskne obsílka s výzvou k uhrazení pokuty za překročení povolené rychlosti. Zatímco v celé Praze s 1,5 milionem obyvatel je zhruba stovka stacionárních radarů, v Říčanech a blízkých obcích je jich hned 66. Bydlí tu ale jen zhruba 25 tisíc lidí.

Jen za červen letošního roku bylo vystaveno na 867 správních příkazů (tedy pokut) v celkové výši přesahující, 1,5 milionu korun. Pokud by bylo město každý měsíc podobně „úspěšné“, a navíc zvládlo všechny pokuty vybrat, dělalo by to ročně přes 18 milionů.

Dalším příkladem, kde se řidiči příliš nemazlí, je malá obec Korkusova Huť, kde před časem řidiči dostal pokutu za překročení rychlosti o 3 km/h. Autosalon.tv se případem zabýval a zjistil, že město Vimperk, pod které obec správně spadá, loni zaevidovalo na 13 tisíc překročení rychlosti. Více se o tomto případu můžete dočíst v následujícím článku, stačí kliknout na odkaz pod tímto textem:

Ačkoliv je nepopiratelné, že je na řidičích, aby dodržovali dovolené limity, sluší se zmínit, že ne vždy obce umisťují radary férově. Pak se opravdu zdá, že je vyšší prioritou výběr peněz než bezpečnost. To když jsou systémy umístěny na vyloženě zištných místech, například těsně za zatáčkami, za nepřehlednými horizonty, za přechody pro chodce, na samém konci obce a podobně. Ty nejkřiklavější excesy spojené s měřením rychlosti jednotlivé obce obvykle odstraňují až po opakovaných stížnostech veřejnosti, případně po nevítané medializaci.

Takto byl v minulosti kritizován třeba radar v jihomoravských Holasicích, na který rovněž Autosalon upozornil. Až do roku 2021 byl totiž jeden z tamních dvou měřicích bodů umístěn tak zrádně, že nechytit se do rychlostní pasti vyžadovalo buď naprostou kázeň, nebo zpomalené reflexy. Oba radary byly sice nainstalovány v blízkosti přechodu pro chodce, ale zatímco jeden z nich (ve směru do obce) byl umístěn ideálně, tedy před přechodem, ten druhý (z obce) až za ním. Neplnil tedy svůj účel – zpomalení řidičů před přechodem –, navíc byl umístěn na dohled od značky povolující rychlost 70 km/h, to jest v místě, kde řada řidičů začíná pomalu zrychlovat.