Tradiční značka Benzina bude brzy minulostí, prohlédněte si fotky z její bohaté historie

Polská společnost PKN Orlen, coby majoritní vlastník tradiční české sítě čerpacích stanic Benzina, dnes oznámila postupný přechod k označování svých čerpadel značkou Orlen. prvních osmi pump v Česku přikročí polská společnost PKN Orlen ke změně do konce letošního roku. Podobně jako nyní na nich budou prvky jak Benziny, tak Orlenu, název Orlen ale začne být dominantní například na totemech s cenami, nebo v označení stanice. Další stanice sítě mají následovat v příštích letech.

Benzin se u nás za úsvitu motorismu zprvu neprodával na litry, nýbrž na kilogramy a k sehnání byl hlavně v lékárnách. Méně praktické demižony byly po čase nahrazeny 180litrovými sudy, které už byly opatřeny ručními pumpami, což výrazně zefektivnilo obsluhu. Rostoucí poptávka už během prvního desetiletí 20. století zapříčinila rychlý růst cen a chemičtí inženýři hledali ekonomicky výhodnější alternativu výrobní procedury, dovolující vyrábět benzin i z těžších ropných frakcí. Tak byla v roce 1910 objevena technologie krakování využitelná pro benzinová i naftová paliva.

Běsnění první světové války a následná ekonomická krize přinesly další levnou alternativu: lihobenzinové směsi s užitím V letech 1957–60 bývala během závodů jezdcům k dispozici mobilní čerpací stanice. Vacuum Oil Company byla československou pobočkou sítě Rockefellerova impéria. Prodávala oleje Mobil. Ve 30. letech se součástí čerpadel stávaly i malé kiosky. Benzinek Fanto bylo v roce 1937 v ČSR více než tisíc... Typickým příkladem paliva rozšířeného ve 20. letech byla směs zvaná Dynalkol, sestávající z 50 % lihu, 30 % benzinu a 20 % benzolu. Lihobenzinové směsi až do začátku 30. let obnášely celou pětinu všech spotřebovaných paliv a jejich užívání zcela ustalo až v páté dekádě.

Rok 1927 přinesl zásadní obrat v klasifikaci benzinu: jeho kvalita se nově začala měřit oktanovým číslem. Nejrozšířenější benzin byl 60oktanový, třeba společnost Fanto ale nabízela i 70oktanový. Tím jsme se dotkli dalšího zajímavého tématu, kterým je rozvoj samotných distribučních míst jednotlivých paliv.

V roce 1923 instalovala firma Bratří Zikmundové na náměstí Republiky v Praze svoji první čerpací stanici a během následujících šesti let už provozovala na celém území Československa neuvěřitelných 600 čerpadel! Součástí služeb byl i prodej dodnes vyhlášených maziv Mogul, nemrznoucích směsí nebo autokosmetiky. Pomalými, ale jistými kroky se firma BZ vypracovala v největšího distributora pohonných hmot na trhu – v roce 1938 provozovala už 1093 čerpacích stanic a disponovala rozsáhlým servisním zázemím.

Dalšími silnými hráči na trhu byly Fanto, Kralupol a Naftaspol, která později fúzovala do Vacuum Oil Company, tuzemské pobočky slavné Rockefellerovy značky. Rozsáhlé obchodní sítě vlastnily i společnosti Apollo Nafta a Pragolea, která zprvu fungovala pod správou kolínské rafinerie. Na 175 čerpadel vlastnila distribuční firma Jakl a Štěřík (JSK Benzin a Orbis Motor Oil), středočeským motoristům byly hojně k dispozici stanice značky Vehol či Jas. Už od roku 1914 zásoboval převážně moravské motoristy jihlavský Excelsior, silnou pozici měla rovněž brněnská společnost Avion a zapomenout samozřejmě nelze ani na zlínský Baťa benzin, který prodával levnou rumunskou surovinu. Ze zahraničních společností se u nás prosadila například Standard Oil Company, později známá jako Esso.

Po konci druhého světového konfliktu vzalo dřívější prvorepublikové soupeření záhy za své. Po roce 1945 přešly všechny rafinerie a největší distribuční společnosti pod státní správu reprezentovanou národním podnikem Ramo (Rafinerie minerálních olejů), který se v roce 1951 transformoval v Benzinol. Přejmenovávací a reorganizační eskapády (podobně jako v jiných odvětvích) v petrochemickém průmyslu však překotně pokračovaly a v roce 1958 nakonec vyústily ve zřízení všeobjímajícího gigantu s názvem Benzina – tento název se ale poprvé objevil už v roce 1953 v souvislosti se zásobovacím závodem Roudnice.

Rozvoj sítě státních čerpacích stanic byl zprvu jen pozvolný, ještě v 50. letech zůstávala třetina čerpadel v rukou drobných živnostníků. Teprve v roce 1965 byla ruční čerpadla vymýcena a přešlo se výhradně na elektrický pohon. Komfort odběru paliva se dále zvyšoval od poloviny 70. let, kdy se započalo se zaváděním samoobslužného prodeje. Do sortimentu tehdy pronikl 96oktanový benzin Super a 91oktanový Speciál, teoreticky bylo k dostání i dvacet druhů olejů a dalších maziv. Jinak ale běžné vybavení čerpadel zahrnovalo všehovšudy kompresor na vzduch do pneumatik – pokud zrovna fungoval. Z hlediska zpracovatelského byl potom klíčový rok 1955, kdy jsme přešli výhradně na sovětskou ropu, a zejména rok 1963, kdy byl zprovozněn ropovod Družba ústící v Litvínově. Po transformaci na akciovou společnost v 90. letech se Benzina stala v roce 2005 součástí polského holdingu PKN Orlen.