Stát plánuje podmínky pro autonomní vozy. Musí vyřešit i to, koho má auto případně srazit

V souvislosti s autonomními auty je na stole řada otázek, které je potřeba vyřešit ještě předtím, než budou povolena. V současné době totiž fakticky autonomní auto v režimu samojízdy nesmí na české silnice. Důvod je prostý, Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v současné podobě vyžaduje, aby se řidič̌ „plně věnoval řízení vozidla a sledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích”. Pro běžný provoz alespoň částečně autonomních vozidel nevyžadujících plnou pozornost, či dokonce ani přítomnost řidiče, bude nutná revize zmíněného předpisu.

Dalším důležitým faktorem, který bude muset resort vyřešit, a nejen on, má k ruce Etickou komisi, která mu pomáhá, jsou případné nehody. Ano, v současné době za nehodami stojí vždy lidský faktor, respektive lidská chyba. Pokud ta bude autonomní jízdou eliminována, nemělo by k nehodám docházet. Ale tak jednoduché to není. Pořád se budou kolem silnic lidé pohybovat a hlavně, pořád budou platit fyzikální zákony.

Úřady tedy musí vyřešit i takové otázky, jako koho v případě problému srazit. Auto bude muset přemýšlet třeba nad tím, zda má v případě nepředvídatelné situace srazit vpravo jednoho chodce nebo vlevo dva. Bude muset vyhodnotit míru případných zranění, smrti a další etické varianty. Resort dopravy k tomu má komentář: „I v plně autonomním provozu budoucnosti se vozidla budou bohužel dostávat do podobných kolizních situací. Většina autorů se shoduje na tom, že by v nich měla minimalizovat újmu, tedy volit tak, aby celková újma jejich volby byla co nejmenší. Má to však háček. Tato etika minimalizace újmy také znamená, že se vozidla dostanou do situace, kdy budou muset obětovat posádku. Z výzkumů morálních intuic ve světě i v ČR víme, že v obecné rovině s tím sice lidé souhlasí, odmítli by však takovému automobilu svěřit své životy a životy svých blízkých. Toto dilema je předmětem hlubšího zájmu vědců.“

Už je tedy jasné, že k nehodám bude i v plně autonomním režimu prostě docházet. Kdo ale pak bude viníkem? Soubor kabelů a čipů? To, kdo ponese zodpovědnost za případné újmy na majetku či zdraví, je jednou z otázek, které je potřeba také vyřešit.

Promítá se do ní řada faktorů. Jak zdůrazňuje resort dopravy a jeho Etická komise. Na jedné straně jste majiteli svého vozidla a zřejmě byste měli odpovídat za škody, které způsobí. Jenže, na druhé straně, vozidlo se rozhodlo podle nějakého algoritmu, který jste si nezvolili a neměli jste možnost ho nijak ovlivnit. Byli jste sice účastníci nehody a nehodu způsobilo vaše vozidlo, proč a jak k tomu došlo však ani částečně nebylo pod vaší kontrolou.

Úřady to zatím vidí takto: „Někdy může být řešení poměrně jednoduché. Pokud jste například nerespektovali pokyny vozu k aktualizaci software a v důsledku toho došlo k nehodě, je odpovědnost pouze a jen vaše. Předpokládejme ale, že nikdo neudělal žádnou chybu, prostě jste měli smůlu, silnice byla nekvalitní a mokrá a fyzikální zákony si zahrály ve váš neprospěch. I v tomto případě existuje poměrně jednoduché a elegantní řešení, byť nemusí být úplně intuitivní. V jistém smyslu za nehodu odpovědný není nikdo (fyzikální zákony vinit nemůžeme), protože nikdo za ni nemůže (hovoříme o takzvané subjektivní odpovědnosti). Přesto je možné určit jinou formu odpovědnosti, odpovědnost objektivní, tedy za škodu, jež vznikla, o kterou by se měla postarat pojišťovna v rámci povinného pojištění.“