Jen slušně čekám...
Takových situací je na českých silnicích spousta, obvykle se objevují ve větších městech, když zhoustne doprava. Jde o křižovatky, které mají více pruhů, přičemž každý vede jiným směrem. Jeden směr je prázdný a druhý naopak přeplněný. To pak nejednoho řidiče láká k tomu, aby se do křižovatky dostal co nejrychleji prázdným pruhem a pak se „cpal“ do plného.
Dobrým příkladem je pražská ulice Radlická na úrovni Jinonic směrem do centra. Většina řidičů poslušně stojí v pravém pruhu, protože ten je jediný, kterým lze pokračovat. Levý zeje prázdnotou, protože směřuje do omezeného vjezdu, kam se smí jen na povolení Prahy 5 (je určen hlavně pro vozidla údržby). Je jasné, že se některým nechce stát a tak zhruba 400metrovou kolonu předjedou a na poslední chvíli „hodí“ blinkr. Někdy jen čekají, jindy se agresivně tlačí do pravého pruhu a zip si vynucují.
Nedávno jsme vpravo čekali i my a potkali se s řidičem, který se tlačil do našeho pruhu. Zajímalo nás, co se za jeho chováním skrývá a tak jsme stáhli okénko a oslovili ho. „Dobrý den. Předbíháte i v supermarketu?“ To byla naše otázka, na kterou jsme čekali odbytí nebo nadávky. Řidič byl ale překvapivě milý: „Ne, v obchodě bych nikdy nepředbíhal. Ale tohle přece problém není. Pospíchám a tak dojedu až sem, dám blinkr a slušně čekám, až mě někdo pustí,“ zněla odpověď muže ve fordu.
„Dobře, ale nemyslíte si, že lidé, které jste teď předběhl, tu také čekají?“ Ptali jsme se dál. „Ale já mám teď v deset důležitou schůzku,“ zazněla už obvyklejší výmluva. Na otázku, zda si pán myslí, že ostatní schůzku nemají, už odpověděl jen pokrčenými rameny. Tak jsme se rozloučili a stáli dál v zácpě.