Jaký je smysl pokuty po půl roce?
Zastávám názor, že člověk by měl k přestupku přistoupit zodpovědně. A pokud ví, že se zachoval špatně, nerozporovat ho. Pokuta má sloužit přece k tomu, aby vychovala řidiče. Aby mu řekla, že si má dát příště pozor a sundat nohu z plynu na nebezpečném místě, kde svou jízdou mohl ohrozit ostatní. Zkrátka, aby se do budoucna poučil.
Jenže jak mě má poučit pokuta za přestupek, který se odehrál téměř před půl rokem na místě, na které jsem dávno zapomněl? Pokuta, která přijde poštou a na které stojí, že jsem kdysi někde jel a asi jsem nebrzdil tak rychle, jak bych měl, v důsledku čehož jsem překročil rychlost o 3,9 km/h. A teď za to zaplatím!
Mám cítit pokoru? Mám se ze situace poučit? Mám se cítit vinen, když vím, že jsem celých 3500 km po Itálii jel ohleduplně, bezpečně, až to místním řidičům lezlo na nervy? Je mi to líto, ale místo toho cítím zklamání a vztek. Nejsem potrestán, jsem spíš okraden. Mám stejný pocit, jako by mi ty peníze ukradl kapsář na hlavním náměstí v Sieně.
A nejhorší na tom je, že se opravdu není možné z této pokuty poučit pro příště. Protože i když zase příště pojedu co nejbezpečněji to jde, bude někde ve křoví schovaný kradar, který neslouží ničemu jinému, než k zásobování městské kasy. Nebude záležet na tom, jak jedu. Ale jen na mém štěstí, jestli zrvona spadnu nebo nespadnu do pečlivě připravené pasti.
