Komentář: Zažil jsem to jako řidič poprvé. Kamarád se odmítl v autě při jízdě připoutat
Nedávno jsem se domluvil s kamarádem, se kterým hrajeme fotbal, že ho svezu na hřiště. Z běžné jízdy se ale stalo dilema, jak spolujezdci vysvětlit, že poutání je běžná věc, která mu může zachránit život. Kromě toho, že je to taky zákonná povinnost. Místo aby použil bezpečnostní pás standardně kolem těla, zapnul si ho za tělem tak, aby se nemusel poutat a zároveň nepípalo výstražné upozornění.
Když jste postaveni před hotovou věc
Nejdřív jsem si myslel, že jde o vtip. Z toho vycházela i moje první reakce typu: „Dobrej fórek, ale teď už se normálně připoutej, ať můžeme vyrazit.“ Jenže jeho reakce mě vyvedla z omylu. Kamarád se odmítl připoutat s argumentem, že takhle jezdí normálně i jako řidič. Že ho pásy omezují a že slyšel o případu, kdy nepřipoutaný člověk při nehodě vyletěl z auta předním sklem a že mu to zachránilo život. Vůz totiž následně vzplál a on prý jen díky nezapnutým pásům přežil.
Marně jsem argumentoval tím, kolik lidských životů pásy při nárazech zachránily, že auta běžně po nehodě nehoří a že správná funkce airbagů je podmíněna připoutáním. A taky že za nezapnuté bezpečnostní pásy hrozí pokuta 1500 až 2000 korun na místě, případně 2000 až 5000 ve správním řízení. Jen suše prohodil, že mi případně tu pokutu proplatí. Vůbec netušil, že by ji musel policistům zaplatit sám.
Postihy za jízdu bez pásů
Řidič nebo spolujezdec:
1500 – 2000 kč na místě (+ nepřipoutaný řidič 4 trestné body)
2000 – 5000 Kč ve správním řízení
Za nepřipoutané dítě zodpovídá řidič a udělují se mu stejné tresty.
Odpovědnost určil Ústavní soud
Při téhle nepříjemné zkušenosti jsem si uvědomil, jak je dobře, že Ústavní soud v roce 2018 jednoznačně rozhodl, že řidič běžného osobního auta neodpovídá za nepřipoutaného svéprávného dospělého spolujezdce a že spolujezdec odpovídá za použití pásů při jízdě sám. Měl jsme sice v hlavě pochybnosti „o svéprávnosti“ kamaráda, který bere jízdu bez pásů jako normální věc, ale nějak jsem to skousl a na ten fotbal ho odvezl.
Pořád jsem ale po cestě nemohl z hlavy vyhnat myšlenku, co by se stalo, kdybychom bourali. Moje představivost vykreslovala obrazy, ve kterých jsme se po nehodě probral vedle mrtvého kamaráda. Až se mi z toho dělalo zle. Bylo to tak intenzivní, že jsem při parkování sebral odvahu a kamarádovi oznámil, že pokud chce příště odvézt na fotbal, připoutá se. Od té doby se mnou nejezdí.