Komentář: Čeští řidiči mají světelnou demenci v mlze. Často netuší, kdy používat mlhovky

Už je to tady zase! Jako každý rok na podzim. Husté mlhy na silnicích a spousta aut, která v nich nejsou vidět. Buď nesvítí vůbec, používají nevhodné automatické denní svícení nebo jejích řidiči snad ani netuší, že by měli rozsvítit takzvaná mlhová světla. V duchu školního žargonu: „Nejspíš v autoškole chyběli, když probírali jízdu v mlze.“

Během posledních dní jsem po českých silnicích najezdil stovky kilometrů. Většinu z nich ve dne a pod pořádnou mlhovou „pokličkou“ snižující viditelnost i pod třicet metrů. A hrál jsem za volantem takovou hru. Počítal jsem auta, která v mlze nebyla kvůli špatnému osvětlení dobře vidět. A vyšlo mi z toho neuvěřitelné číslo. Každé páté vozidlo svítilo špatně nebo vůbec!

Správné používání mlhovek určuje zákon 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích. Určitě neuškodí, když si ho připomeneme. Vyplývá z něj, že přední světla do mlhy smí řidič užít jen za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní světla do mlhy musí řidič za mlhy, sněžení nebo hustého deště užít vždy. Některá auta totiž předními mlhovkami vybavena nejsou. Jenže, jak jsem se osobně přesvědčil, i když je mají, někteří řidiči je v husté mlze z nepochopitelných důvodů nezapnou. Což platí i pro povinné zadní. Buď to neumí, nebo neví, kdy je to nutné a kdy ne. Prostě nechápou bezpečnostní pravidlo „vidět a být viděn“. Případně na to jednoduše kašlou.

Má počítací hra se netýkala cest po městě a obcích, protože tam kvůli kolonám platí, že se mlhová světla, hlavně to zadní, vypínají, aby neoslňovala řidiče jedoucí či stojící za vámi. To je ale jiný problém, ten zásadní má totiž jednoho hlavního jmenovatele: Jak vypadá mlha, při které mám mlhovky rozsvítit?

Nejdřív pravidla. Ta se opírají o termín snížená viditelnost. Ale co to je? Zákon ji definuje takto: „snížená viditelnost je situace, kdy účastníci provozu na pozemních komunikacích dostatečně zřetelně nerozeznají jiná vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na pozemní komunikaci, například od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště nebo v tunelu.“ Tato formulace je ale asi pro spoustu řidičů málo konkrétní.

Takže nabízím vodítko, pro ty, co to potřebují přesněji. Pokud jsou zadní koncová světla auta jedoucího před vámi dobře viditelná odhadem na padesát metrů, mlhovky není nutné používat. Ale pokud se tato viditelnost začíná snižovat, po ovládání mlhovek určitě sáhněte.

Ani si nechci připustit myšlenku, že existují řidiči, kteří si myslí, že automatické denní svícení umí rozpoznat hustou mlhu a samočinně mlhovku(y) rozsvítí. Jenže v praxi to tak opravdu vypadá. Ono je totiž jednoduché nechat ovladač světel v režimu AUTO. Po nastartování se totiž sama zapnou světla pro denní svícení, které je u nás od roku 2006 povinné. U mnoha vozů navíc v režimu denního svícení fungují jen tato světla vepředu a žádná vzadu. Jenže čidla, která přepínají mezi denním a nočním svícením na mlhu, déšť ani sníh prostě ve dne nereagují. Přestože viditelnost může být velmi nízká. Podle typu auta je pak nutné přepnout ručně do režimu potkávacích světel a pak rozzářit mlhovky.

Vždyť to přece taková věda není! Stačí za snížené viditelnosti použít rozum a zkontrolovat, jestli správně svítíte. Nejenže se nemusíte bát pokuty za porušení správného osvětlení auta až 2000 Kč, ale hlavně ochráníte sebe a své blízké. Prostě dokažme, že Češi netrpí v mlze světelnou demencí.