Když autoškola nestačí: Závodník mě učil jezdit se sportovním autem. A změnil můj pohled, jak řídit

Snaha o ovládnutí umění řídit je nekonečný proces, kterému se můžete věnovat celý život a stejně nebudete umět všechno. A už vůbec ne dokonale a s absolutní jistotou. Rozvoj většiny řidičů začne už základním kurzem v autoškole, jenže úspěšné absolvování zkoušek o "pravidlech dopravních hřišť" z nás ještě dobré řidiče nedělá. Největší šanci na další rozvoj mají hlavně řidiči, kteří si umí přiznat, že by to mohlo být ještě lepší a pokusí se vyhledat odbornou pomoc, stejně jako to čas od času dělám já.

Pokud je pro vás řízení jen pouhou náplní času při pravidelných cestách za každodenními povinnostmi nebo na dovolenou, tyto řádky zřejmě nebudou pro vás. Už od dětství mě fascinuje sportovní jízda, avšak v běžném provozu se obvykle stává nebezpečnou aktivitou, zbytečně ohrožující veškeré okolí. Na prázdných okreskách naopak zase může čekat nespočet potenciálních rizik s různou mírou závažnosti, takže jak na to?

Když jsem se nedávno zase spojil s Ondřejem Štaidlem, šikovným novinářem, dlouholetým řidičským instruktorem a dnes i závodníkem, během několika málo chvil jsme se domluvili, že bychom se měli setkat. Že by mě rád přiučil pár dovedností, abych si své relativně nové sportovní kupé Subaru BRZ uměl užít ještě lépe. Samozřejmě jsem neváhal ani vteřinu, protože v Česku není nikdo, kdo by tuto koncepci znal více do hloubky, než právě Ondra.

Konečně nastal ten den a vyrážíme na okresky nedaleko za Prahou, abychom se věnovali takzvanému „coachingu“, v automobilovém světě lekci řízení. Výrazně zkušenější spolujezdec nejprve pozoruje mé řidičské návyky, které jsem v minulosti převzal od jiných lektorů, ale i přesto nachází dost prostoru na zlepšení. Jak sám říká, jsou to relativně maličkosti, ale mají obrovský přínos a zásadně se projeví na technice i bezpečnosti jízdy.

„S volantem bys mohl být plynulejší,“ říká. „Sice tu jedeš poprvé, ale i tak projíždíš zatáčku s několika korekcemi volantem. Stejně tak máš dlouhou prodlevu mezi koncem brzdění a opětovným zrychlováním. Na krátkou chvíli jedeš neutrálně, bez auta usazeného do tlumičů,“ pokračuje. S autem by se totiž nemělo moc kymácet volantem ani nevhodně zrychlovat, odlevovat z plynu nebo brzdit, protože pak je nervózní a může se smýkat.

Ještě více se to projevuje při rychlejším tempu jízdy, ovšem neznamená to, že kvůli tomu musíte na silnicích porušovat rychlost. Klíčem k bezpečnému řízení, ať už jde o dynamickou jízdu pro zábavu nebo běžnou cestu do zaměstnání, je plynulost, a to především kvůli celkové vyšší stabilitě. Když mi Ondra záhy ukazuje, jak to má vypadat, začínám to chápat. Může jet ještě svižněji, ale protože k autu přistupuje citlivěji a přesněji, je subaru značně klidnější.

„Dynamická jízda neznamená jet hodně rychle a vystavovat se riziku. Je to o tom pochopit, jak k autům přistupovat, aby svezení bylo zábavné i v nižších rychlostech, aniž by bylo nebezpečné,“ říká postupem naší jízdy. Žádný řidič by však neměl „zamrznout“ při snaze naučit se jednu dovednost a až následně hledat další. A hned v další etapě našeho dnešního ježdění mi otevírá úplně nový svět.

Na úplně prázdném úseku silnice klesáme z dlouhého kopce vstříc relativně ostré levotočivé zatáčce. „Teď si zkus nepřibrzďovat při zatáčení, zpomal před zatáčkou a vjeď do ní bez plynu a brzdy. Ucítíš, jak tě setrvačnost s bočním přetížením začnou táhnout po tečně ven a v rukou ti bude připadat, že to auto je najednou těžší alespoň o půl tuny,“ říká Ondra. Pochopitelně, že má pravdu. I lehkonohé subaru je rázem těžkopádné.

Ještě zajímavější to však začíná být při zpáteční cestě nahoru. Můj dnešní lektor mi ukazuje, jak správně řídit auto plynem – ne pedál lehce "šudlat" do malého záběru, ale pořádně na to šlápnout. Samozřejmě, že tato schopnost auta je závislá i na jeho koncepci, ale u řidičských kupé s pohonem zadních kol je naprosto běžná a klíčová. Zvláště se samosvorným diferenciálem, právě ten pomáhá autu stáčet se do oblouku s rostoucími otáčkami motoru.

První zatáčku zkouším opatrněji po svém, ale už v další mi Ondra říká, abych u „apexu“ (ve středu oblouku zatáčky, pozn. redakce) přidal půl plynu a vstříc výjezdu postupně přidával až na podlahu, během čehož se samovolně narovnává volant. Cílem je opustit zatáčku s rovnými koly, aby auto mohlo vyrazit vstříc dalšímu úseku cesty co nejrychleji, a zároveň i nejplynuleji. Chvíli v sobě však hledám důvěru. To vše bych měl zvládnout bez sebemenší korekce řízení a směru jízdy. 

Ondra moc dobře ví, že to vyjde, protože čím více auto zrychluje, tím více opisuje oblouk zatáčky a současně narovnává volant. Jenže já si na to musím teprve zvyknout – navnímat, jak předpovědět jízdní stopu v závislosti na míře přidání plynu. To vše má jeden zásadní důvod – správnou modulací plynu můžete projet zatáčkou, aniž byste udělali jedinou korekci na volantu. Před zatáčkou najdete vhodný úhel a zbytek odřídíte plynem při práci s přetáčivostí vozu i přenosem jeho hmotnosti.

Když přidáváte a zrychlujete, poloměr zatáčení se zvětšuje. Pokud ubíráte nebo brzdíte, auto více zatěžuje přední kola a stáčí se dovnitř do zatáčky. To je jeden z faktorů, které mi Ondra chtěl demonstrovat, když mě před chvílí poslal směrem z kopce s neutrálně „postaveným“ autem. Při dalším průjezdu s nohou lehce na brzdě se totiž subaru více zakouslo do asfaltu a svou hmotnost využilo pro zatočení, než aby se nechalo vynášet ven.

Není to ale příprava na písemný test z fyziky, na který byste se dokázali nabiflovat za jedno odpoledne. Hlavním cílem těchto lekcí je naučit se řidičskou techniku a její smysl i provedení, abyste ji následně mohli trénovat ve volném čase. Nikdy to nepřijde samo, a pokud tomu budete věnovat úsilí a zvládnete pokračovat tak, abyste si během toho nevytvořili nějaký rušivý špatný návyk, postupně se to naučíte dělat, aniž byste o tom v danou chvíli přemýšleli.

S tím dnes odjíždím i já. I když to tak může působit, nejsou to jen řidičské dovednosti pro sportovní jízdu, protože to můžete využít za různých okolností a v různých typech aut. Jak totiž zítra ráno zjistím, míru zatočení plynem lze využít i v obyčejném elektromobilu s pohonem předních kol, jako je Renault 4 E-Tech. A čím více technik zvládáte a umíte je využít, stáváte se bezpečnějším řidičem, protože řídíte vědomě a s naučenou svalovou pamětí.