Dovoz pohonných hmot se řídí zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Ten říká, že na území České republiky je možné dopravovat pohonné hmoty pro osobní účely v běžných vestavěných nádržích vozidla a mimo to navíc 20 litrů. Jen v těchto případech není potřeba dokládat původ pohonných hmot některým z daňových dokladů. Pokud ale množství přepravovaných pohonných hmot přesáhne tento povolený limit, je povinné mít u sebe i daňový doklad, doklad o prodeji nebo doklad o dopravě.
A i ten má své náležitosti. Musí na něm být uvedeno označení prodávajícího, označení kupujícího, množství prodaných pohonných hmot, výše spotřební daně, datum vystavení a číslo dokladu o prodeji. Problém je, že doklady od čerpacích stanic tyto náležitosti nemají. Celní správa k tomu řekla: „Pokud budou dopravovány pohonné hmoty v nadlimitním povoleném množství, může být ze strany Celní správy České republiky přistoupeno k zajištění pohonných hmot a ve specifických případech může dojít i k zajištění dopravního prostředku. S majitelem pohonných hmot bude následně Celní správa vést řízení, které může skončit sankcí propadnutí zadržených věcí, a je doměřena spotřební daň.“
A zjistit to, že řidič v autě přepravuje barel s pohonnými hmotami, není pro celníky žádný problém. K dispozici mají třeba velkokapacitní rentgen, který umí prohlédnout celé auto.
Celní správa ale nevaruje jen před převozem přílišného množství pohonných hmot. Řidiči se v Polsku mohou setkat s prodejem takzvané barevné nebo značené motorové nafty. Tu ale není možné používat pro pohon aut. Nehledě na to, že jde většinou o poměrně nekvalitní produkt.
Celní správa umí takovou naftu poznat na první dobrou. Přímo při kontrole na to má jednoduchý test a jakmile zjistí přítomnost barviv v naftě, může se ten, který ji převáží dočkat pokuty až milion korun, doměření spotřební daně a propadnutí dovážené nafty.
