Autokino nabízí kulturu v teple a bezpečí. Pozor ale na mouchy na skle nebo na slabou baterii

Koronavirové restrikce vyhnaly kulturního života chtivé občany do soukromí obýváků, chat či garáží. Člověk je však tvorem společenským a tak více než obavami z infekce covidem-19 mnozí strádají nedostatkem lidského kontaktu a absencí kulturního vyžití. Právě kultura je ze své podstaty jednou z nejzasaženějších oblastí života vůbec. Přinejmenším v kinematografii se však objevilo světlo promítačky na konci tunelu - jako houby po dešti totiž začala na velkých venkovních plochách růst autokina, vynález, který už mnozí považovali za mrtvý.

Sledovat filmy na ohromných plátnech pod hvězdami z pohodlného sedadla svého vozu a přitom se po libosti bavit, smát se, tláskat a oddávat se intimitám umožnilo americkému filmovému diváku autokino. Tento vynález skýtal rozmanité výhody a v USA byl svého času značně oblíben. Jinde ale zůstal okrajovou záležitostí a dnes je spíš nostalgickým ohlédnutím za zašlými časy. První film před zaparkovanými auty se promítal v americkém Camdenu ve státě New Yersey 6. června 1933.

Největší ze všech bylo autokin vzniklo v Copiague ve státě New York. Mělo venkovní prostor pro 2500 aut a vnitřní pro 1200 diváků, dětské hřiště, restauraci a vláček, který vozil diváky po rozsáhlém areálu. A nejzajímavější bylo "aerokino", které 3. června 1948 otevřel Edward Brown pro auta a malá letadla v Asbury Parku v New Jersey. Mělo kapacitu 500 aut a 25 letadel. Přistávací plocha byla hned vedle kina a letadla se stavěla do řady za auta.

Po poválečném rozmachu přinesla 70. a 80. léta konkurenci v podobě nastupujících satelitních kanálů a televizní zábavy a zájem pozvolna upadal. Mimo USA a Kanadu se autokina nikdy tak velkého rozmachu nedočkala, jakkoli i u nás se průběžně objevovaly pokusy je provozovat. V 90. letech bývalo autokino v Praze na Strahově, později v Plzni, na Vyžlovce či v Čermné nad Orlicí. Málokteré ale přežilo více než dvě sezóny. Za poslední dva týdny u nás tedy díky koronaviru vyrostlo více autokin než za celou historii. 

My jsme navštívili jedno z nejnovějších autokin, které své šapitó pod patronací Mercedesu rozbalilo na rozlehlém parkovišti pražského výstavního areálu v Letňanech coby Autokino pod hvězdou. Jen v Praze momentálně existuje dalších pět autokin, další najdete v Příbrami, Mladé Boleslavi, Jihlavě, Plzni, Brně, Olomouci či Karlových Varech.

Jak známo, dobrým společníkem náruživého filmového diváka je tma, kterou zaručeně poskytují klasické kinosály. V autokině je to tedy trochu jako v běžném letním kině - čeká se, až obloha patřičně ztemní. Ne každý je však nočním ptákem, takže první představení začíná už v 19 hodin, někde kvůli dětským divákům ještě dříve. Tu pravou atmosféru však dokáže zprostředkovat jen a pouze tma. 

Jak celá věc funguje v praxi? Technicky to není žádná velká věda. Provozovatel musí v prvé řadě disponovat dostatečně velkou (a sjízdnou) venkovní plochou, pokud možno vzdálenou od rušivých světelných zdrojů.

Promítá se buď klasicky pomocí promítačky nebo častěji na obří LED obrazovky, které mají tu výhodu, že je možné na nich sledovat filmovou produkci i za světla. Zvuk je možné přenášet několika způsoby od propojení multimediálního systému moderních aut přes chytrý telefon k portálu provozovatele přes přenosnou stanici se sluchátky po klasické naladění příslušné frekvence na běžném autorádiu. Právě posledně jmenovaná volba nám nakonec přišla nejjednodušší a nejpřirozenější, chce to ale dobré reproduktory.

Koronavirová epidemie samozřejmě přináší i do autokina mnohé restrikce. U vjezdu vám přes roušku předají manuál, jak se v kině chovat, případně podají občerstvení. Některá autokina ale prodávají kvalitní gastronomii amerického střihu prostřednictvím stevardek přímo na ploše. Pořadatelé následně vás a vaše auto "uvedou" na vhodné místo v "hledišti". Vtip je v tom, že všechna auta musí stát tak, aby si vzájemně nestínila, ta menší a nižší potom v popředí. V praxi se tedy nejčastěji používá vějířovitého uspořádání.

Pokud máte před vjezdem čas, omyjte si někde důkladně zvenku i zevnitř přední sklo - pohled na plátno přes rozpláclé mouchy nebo obtisky od držáku telefonu není úplně to pravé ořechové. V kině už se v současné době z auta vystupovat nesmí, nebo jen v nejnutnějších případech jako je nutnost vykonání nejpřirozenější potřeby.

Sledování filmu z auta s sebou kromě originálního zážitku a mnohých výhod přináší i některá technická úskalí. Především venku nesmí moc pršet - to se obvykle produkce ruší. Když je chladněji, což večer bývá, mohou nastartovaná topící auta rušit sledování jak motorem, tak také, byť nechtěně, rozsvícenými světly.

Když naopak necháte motor vypnutý a váš akumulátor není v optimální kondici, může jej poslech zvuku z radiopřijímače zcela "vymlátit". Na tuto eventualitu bývají už naštěstí pořadatelé připraveni a tak se po představení běžně na parkovišti handluje s boosterem a startovacími kabely. Elektromobily to mají zatím horší.

Autokino je každopádně příjemným zážitkem, často tím spíš, že jej provozovatelé podporují kvalitní filmovou produkcí, typicky i s automobilovou tematikou. Takže ne, že se na cestě domů budete chtít převtělovat do Steva McQueena brádícího San Francisco v zeleném Bullitu!