ADAC spočítal, kolik gramů pneumatiky zmizí opotřebením za 1000 km. Vznikají tak mikroplasty

Pneumatiky bere drtivá většina motoristů jako součást auta, o kterou jeví zájem jen v případě, že se dezén výrazně opotřebí. Nikdo ale už moc nepřemýšlí nad tím, kam se vlastně poděla opotřebená část. Přitom podle aktuálních studií vzniká jen v EU ročně 500 tisíc tun odpadu z opotřebení pneumatik. To je obrovské množství, které představuje výraznou zátěž pro životní prostředí. I proto se výrobci pneumatik snaží najít technologické postupy, které by zmíněné množství snížily. Počítá se každý ušetřený gram.

Jak se vůbec takový odpad z pneumatik počítá? V principu poměrně jednoduše - nejprve se precizně zváží zcela nová pneumatika a následně se stejnou metodikou zváží ta samá pneumatika poté, co ujede 15 tisíc kilometrů v reálném provozu. Jednotlivé testovací jízdy s více identickými auty měří na délku zhruba 300 km a z 60 procent vedou po městě a jeho okolí a ze 40 procent po dálnici. Z úbytku hmotnosti je jasné, že se "ztracený" materiál syntetického kaučuku, který se počítá mezi plastové odpady, musel někam zmizet.

Podle výpočtů ADACu tak v průměru vyprodukují všechny čtyři pneumatiky na jednom autě každých 1000 ujetých kilometrů 120 gramů mikroplastů. Existují ale i extrémy - třeba testovaný vzorek zimní pneumatiky 195/65 R15 vykázal opotřebení až 171 g na 1000 km. Ostatně většina zimních pneumatik tohoto rozměru má nadprůměrné opotřebení.

Naopak letní pneumatiky rozměru 185/65 R15 se povětšinou pohybují pod celkovým průměrem a  Continental EcoContact6 dokonce dosahuje opotřebení pouze 59 g/1000 km, což je i nejlepší doposud naměřená hodnota.

Je celkem logické, že drtivou většinu uživatelů pneumatik nějaké opotřebení s negativním dopadem na životní prostředí vlastně vůbec nezajímá. Skutečnou velikost problému si totiž uvědomíme až v momentě, kdy se jednotlivé údaje v "malých gramech" vynásobí počtem pneumatik a ročními nájezdy. Pak vzniknou takzvaná velká data a na vzniklé údaje se najednou nahlíží úplně jinak.

Výrobci pneumatik se samozřejmě snaží při vývoji zohlednit i faktor vlivu na životní prostředí, ale není to úplně snadné. Na pneumatiku jsou totiž kladeny různé požadavky z hlediska bezpečnosti a jízdních vlastností na suchu, morku, ledu, sněhu atp., které mají větší prioritu než vliv na životní prostředí. Každý chce mít raději na autě pneumatiku, která zabrzdí, než tu, která sice emituje méně mikroplastů, ale v kritické situaci řidiče nepodrží. 

S tím souvisí i marketing pneumatikářů - nízký údaj o emisích není v reklamě ani zdaleka tak "sexy", jako třeba vítězství v testu brzdění na suchu či v odolnosti proti aquaplaningu. Přitom se jednotliví výrobci snaží - třeba Michelin tvrdí, že jeho průměrné opotřebení je 95 g/1000 km, Goodyear uvádí hodnotu 107 g/1000 km.