Legendární Tatra 87 je jedním z nejdůležitějších československých aut i historicky nejvýznamnějších vozů z celého světa. Krátce před druhou světovou válkou navázala na průkopnickou Tatru 77, když pokračovala v revoluční koncepci se vzduchem chlazeným osmiválcem v zadní části proudnicové karoserie, s níž zásadně ovlivnila směřování automobilového designu. A právě teď se v Německu prodává exkluzivní kousek, který současně ukazuje, jak náročné bylo vyvézt ojetinu ze socialistického Československa.
Koupě nového osobního auta nebyla v Československu ničím jednoduchým a celý proces se nakonec mohl protáhnout i na několik let, zejména kvůli dlouhým čekacím lhůtám. Jenže lepší to nebylo ani na trhu s ojetinami, protože kvůli mizerné dostupnosti nových modelů, které si běžný lid ještě musel zasloužit budováním úspěšného socialistického státu, byly ceny starších vozů znatelně vyšší než dnes.
Jak však vypadal tuzemský automobilový trh a úřední šiml z pohledu cizinců se zájmem koupit si auto v Československu a odvézt si ho do své garáže za železnou oponou? Zajímavý pohled na naši domovinu v minulosti přinášejí informace v nabídce legendární Tatry 87, kterou v Německu prodává společnost Schaltkulisse, specializující se na sběratelská auta. Na Západ se ikonická „tatrovka“ dostala už koncem sedmdesátých let, ale dostat ji tam byl husarský kousek.
Původní německý majitel začal se sháněním Tatry už koncem šedesátých let a v roce 1976, kdy mu bylo pouhých 24 let, odcestoval do Československa, aby spolu s kopřivnickou továrnou našel ideální vůz pro koupi. Dostal adresu majitele, který vůz používal v každodenním provozu ve Frýdku-Místku, ale byl ochoten ho za přijatelnou cenu prodat. A tak uprostřed české zimy došlo k dohodě o koupi vozu, ale tím celý boj s komunistickým režimem teprve začal.
Koupě luxusní Tatry byla jedna věc, ale získání vývozního povolení se ukázalo jako mnohem náročnější. Po dvouletém čekání a zaplacení vývozní daně, rovnající se tehdejší hodnotě vozu, se nadšený nový majitel s velkým očekáváním vrátil do Československa pro vytouženou limuzínu, avšak nakonec ji tu opět musel nechat. Vývoz byl zase zamítnut, protože někteří místní úředníci chtěli za svou ochotu úplatky. Překročit železnou oponu se tak nakonec povedlo až v roce 1979, kdy se svým vozem konečně vyrazil na tisíc kilometrů dlouhou cestu do Hannoveru.
Při pohledu na zveřejněné fotografie by snad nikdo ani neřekl, že tato konkrétní Tatra prošla pečlivou kompletní renovací už před jedním čtvrtstoletím. Původní německý majitel si ho ponechal po celý život a v roce 2001 ho poslal zpátky do Česka kvůli renovaci společností Eccora v Kopřivnici, zatímco tovární muzeum potvrdilo autentickou barevnou kombinaci zeleného laku a zeleného koženého čalounění.
V současnosti je Tatra 87 z posledního roku výroby 1950 v rukou druhého německého majitele, který ji prodává skrze specializovanou společnost, avšak s cenou sdělovanou pouze vážným zájemcům na vyžádání. Znalci veteránů z celého světa zároveň připomínají, že nákup tohoto vozu znamená získání jednoho z mála automobilů, které skutečně změnily směřování automobilového designu.
Tatra 87 se oficiálně představila ještě před druhou světovou válkou. Debutovala v roce 1937, už v roce 1938 se vyráběla sériově a za války se líbila německým důstojníkům, ale pro řadu z nich byla osudným autem. Legenda říká, že si vysloužila přezdívku „česká tajná zbraň“, neboť při fatálních autonehodách při vysokých rychlostech údajně zemřelo několik důstojníků. Wehrmacht nakonec vydal příkaz zakazující používání této Tatry, nicméně k tomu došlo po několika nehodách bez smrtelných následků.
Československá limuzína totiž byla jedním z nejrychlejších sériově vyráběných aut své doby, jelikož vyvinula maximální rychlost až 160 kilometrů v hodině, a dokonce i říšský ministr zbrojního průmyslu řekl, že je ideálním autem pro tehdy vznikající „autobahny“, neboli německé dálnice s neomezenou rychlostí.
Ve srovnání s některými konkurenty to Tatra 87 zvládla i se zhruba polovičním zdvihovým objemem motoru a excelovala i spotřebou paliva. Zatímco konkurence jezdila i za 20 litrů benzinu na 100 kilometrů, československá automobilová ikona si díky nadčasovému a modernímu aerodynamickému designu proudnicové karoserie vystačila s 12,5 litry.
V průběhu druhé světové války byla produkce Tatry 87 přerušena, ale jinak se během třinácti let vyrobilo 3023 kusů, přičemž nadpoloviční většina čítající 1652 aut vznikla až po roce 1946. Americký deník The New York Times ji dokonce vyhlásil sběratelským autem roku 2010, když porazila silnou konkurenci 651 vozů z celého světa. Dnes je vyhledávanou klasikou, jakou ve světě proslavili i Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund svými cestami do Afriky a Jižní Ameriky.
