Bezpečnostní pásy v autě už dnes vnímáme jako samozřejmost. V Československu byly povinné na předních sedadlech při jízdě mimo obec od roku 1967. Zajímavé je, že v obci jste se tehdy poutat nemuseli. A ještě zajímavější byla výjimka pro vozy Volha a Moskvič, ve kterých tehdy nemusel být připoután nikdo. Mohla za to jejich konstrukce.
S příchodem roku 1967 si řidiči v Československu museli zvykat na novinku v podobě povinného používání bezpečnostní pásů na předních sedadlech při jízdách mimo obec. Pokud někdo nechtěl akceptovat tuhle novou povinnost, buď riskoval pokutu nebo si mohl pořídit tehdejší sovětské modely Volha či Moskvič. Na rozdíl od škodovek totiž neměly kotevní úchyty pro pásy.
O devět let později, tedy od 1. ledna 1976 už se museli v tehdejším socialistickém Československu poutat cestující na všech sedadlech povinně vybavených bezpečnostními pásy. Stále ale platila logika, že se to netýká jízd po městě (v obci). Až po převratu, tedy v roce 1990, byla povinnost rozšířena i na jízdy v obci.
Ani na západě (v kapitalistické cizině) v šedesátých a sedmdesátých letech nebylo používání pásů moc oblíbené. Mnozí řidiči i spolujezdci je považovali za nepohodlné. Hlavně když se v autě střídali různí členové rodiny a bezpečnostní pásy se tak musely vždy znovu správně nastavovat. Tenhle problém vyřešily samonavíjecí pásy, které jsou dnes standardem. A zarputilé odpírače pásů postupně přesvědčily i statistiky následků dopravních nehod, ve kterých po zásluhou poutání se významně ubyl počet obětí nehod.
Už v roce 1969 zveřejnili inženýři automobilky Opel výsledky výzkumu dopravních nehod, podle něhož by víc než polovina všech obětí nehod přežila, pokud by cestující měli zapnuté pásy. Automobilka zároveň vedla aktivní kampaň za povinné používání bezpečnostních pásů. Začátkem roku 1972 poslalo vedení Opelu všem zaměstnancům dopis, ve kterém je vyzvalo k využívání bezpečnostních pásů a nabídlo jim dodatečnou montáž pásů za výhodnou cenu. Nabídky využilo během krátké doby 12 tisíc zaměstnanců.
Prvním sériově vyráběným vozem na světě, který standardně nabízel výškově nastavitelné bezpečnostní pásy na předních i zadních sedadlech, se stal v roce 1986 Opel Omega.
Za otce myšlenky bezpečnostního pásu je považován britský vědec a vynálezce George Cayley (1773 – 1857). Ten ho poprvé použil v letectví, kam se výrazně rozšířil ve třicátých letech 19. století. V roce 1948 se bezpečnostní pás objevil ve výbavě vozu Tucker Sedan. A v roce 1956 tenhle prvek zdokonalili bratři Kenneth a Bob Ligonovi pro účely používání v autech. Jejich patent použila automobilka Ford.
Ještě mnohem dřív, konkrétně v roce 1903, přišel Louis Renault s prvním pětibodovým pásem. Ten si později jako inspiraci vzala automobilka Volvo a vyvinula svůj tříbodový pás, který je dnešním standardem moderních aut. Do základní výbavy svých modelů ho zahrnula v roce 1959. Mimochodem, první zemí, která zavedla povinnost poutání, se stala Austrálie.
Dnešní zádržné systémy jsou velmi bezpečné i díky adaptivnímu omezovači zádržné síly. Ten omezuje tlak, který působí na tělo při nárazu. Tím se omezuje možnost zranění a zároveň a zvyšuje ochrana cestujících. Adaptivní omezovač zádržné síly bezpečnostních pásů rozpozná za pomoci senzorů intenzitu nárazu a přizpůsobuje zádržnou sílu pásu. I po těch letech zůstává bezpečnostní pás dnes už v kombinaci s airbagy a asistenčními systémy nejdůležitějším ochranným prvkem v každém autě.
