Česká automobilka Škoda letos slaví 130 let od založení původní společnosti Laurin & Klement a za tu dobu se stala populární nejen u veřejnosti, ale také u záchranných složek a dalších služeb. I dnes tvoří škodovky většinu policejní flotily, včetně tajných vozidel pro skrytý dohled, a v historii Československa i Česka existovala celá řada služebních vozů, které se staly symboly své éry – ať už ve službách policistů nebo záchranářů.
Jednu z prvních škodovek pomáhajících veřejnosti můžeme vystopovat až na počátek dvacátého století. Mladoboleslavská automobilka ve svém archivu vzpomíná, že snad jako první se v roce 1906 přihlásil do služby automobil Laurin & Klement Voiturette typu C s prodlouženým rozvorem. Byl to vojenský sanitní speciál se schopností přepravit čtyři nosítka se zraněnými lidmi, po dvou ve dvou patrech.
Zejména v dobách první světové války, kdy byly sanitní speciály potřebnější než kdy dřív, se v továrně společnosti výrazně rozjela produkce záchranných vozidel. Sanitních i hasičských vozů tam vznikalo kolem stovky ročně. Popularita těchto specifických vozidel u různých služeb se navíc začala rozrůstat a postupně vznikaly na všem, co mělo kola.
Už v dobách před druhou světovou válkou se sanitky začaly vyrábět na všech kategoriích podvozků automobilky. Nejmenším modelem tehdy byla Škoda Popular 995 s lidovou přezdívkou „Liduška“ a celkovou délkou jen 3850 milimetrů. Škodovka tenkrát nabízela i trojici větších modelů Rapid, Favorit nebo Superb, který byl vlajkovým vozem značky s extrémně dlouhým rozvorem náprav 3415 milimetrů.
Nejlepším technickým základem pro sanitní vozy byly pochopitelně modely s delším rozvorem a třeba nemocnice v Třebíči ve třicátých letech využívala Škodu Favorit. Škodovka však tehdy rozšířila svou nabídku i o lehké otevřené „pohotovostní karoserie“, jaké využívali četníci nebo celní „financové“. Díky nim mohli získat moment překvapení a snadno vyskákat z vozu při pronásledování pachatele. Hasičům pak sloužily užitkové podvozky Škoda 606 a 806.
S koncem druhé světové války se výroba aut v Československu vrátila k původním cílům, a dokonce pokračovala i výroba speciálních modelů. Už v květnu 1946 byla obnovena výroba sanitek na podvozcích Škody 1101/1102 „Tudor“ s dělící přepážkou vedle řidiče, aby se do kabiny vozu vešla osoba na lehátku. Zdravotník pak měl k dispozici sklopné sedátko.
Československá sanitka se využívala i v různých koutech světa, jak nám dnes připomíná autentická dobová fotografie sanitky v egyptské Káhiře. Tudor našel globální využití i v policejní úpravě Škoda 1101 P a vzpomínky pamětníků říkají, že na vhodných pneumatikách se netratil ani v lehčím terénu, aniž by musel mít pohon všech kol.
První opravdu slavná sanitka se začala vyrábět v roce 1952 v Kvasinách – Škoda 1200 STW s délkou 4,6 metru uměla pojmout i dvě lehátka vedle sebe. V roce 1961 ji začala nahrazovat modernější evoluce Škoda 1202, která navíc přinesla vítanou technickou inovaci – zadní listové pero doplňovaly dvě vinutí pružiny. A vůbec nejslavnější historickou sanitkou v tuzemsku se následně stala nechvalně proslulá Škoda 1203, jakožto nejrozšířenější sanita od Škodovky.
S „dvanáctsettrojkou“ však skončila zlatá éra škodováckých sanitních vozů. Po skončení její výroby už automobilka nevyráběla žádný model, na němž by mohla založit plnohodnotný speciál pro pomoc zraněným osobám, ale to neznamená, že se nesnažila prodávat vozidla nemocnicím. Na začátku devadesátých let využívaly třeba vozy Forman a Forman Plus a ve stejné dekádě se objevila i jedna z nejslavnějších policejních škodovek všech dob.
Veřejná bezpečnost využívala automobily značky celá desetiletí, jako třeba Škodu 120, a situace se moc nezměnila ani po revoluci a založení nového svobodného státu. Kdo by si dnes nevzpomněl na snad až ikonickou bílo-zelenou Škodu Felicii Combi ve službách Policie České republiky. Policisté takových aut měli více než 5500 kusů a používali je v dobách, kdy jsme vtip „Proč mají policajti v kufru květináče? Aby mohli sázet pokuty.“ ještě považovali za vtipný.
