Dostupnost nových aut byla v socialismu výrazně omezená a Čechoslováci se běžně dostali hlavně k modelům vyráběným v zemích východního bloku. Relativně malá nabídka zahrnující zejména domácí škodovky nedávala řidičům moc na výběr, ale každé z u nás prodávaných aut mělo něco, díky čemuž předčilo konkurenci a stalo se oblíbeným. Východoněmecký Wartburg 353 tu „frčel“ především díky velkému zavazadlovému prostoru a byl dostupný ve dvou karosářských variantách.
Při pátrání po dalším zajímavém ohlédnutí do historie československého motorismu se nám povedlo objevit autentický katalog pro Wartburg 353, kterým se v roce 1970 snažil přitáhnout pozornost místních zákazníků. Wartburg 353 se přitom ve východoněmeckém Eisenachu začal vyrábět už v roce 1966 a byl k dispozici jako standardní čtyřdveřový sedan i pětidveřové kombi s obchodním pojmenováním Tourist.
Na Wartburg 353 pamětníci dodnes vzpomínají hlavně kvůli charakteristickému zápachu spalin kombinujících benzin a motorový olej. Srdcem nástupce předchozího Wartburgu 311 totiž byl dvoutaktní litrový zážehový tříválec s maximálním výkonem 37 nebo 40 kW (50 nebo 55 k) v závislosti na typu karburátoru. I s menším počtem válců to byly hodnoty odpovídající některým tehdejším čtyřválcovým motorům.
Specifickým technickým řešením modelu byla také převodovka vybavená volnoběžkou, která eliminovala potřebu používání spojky při řazení. Východoněmečtí inženýři ji vyvinuli jako opatření ke snížení spotřeby paliva i jako prostředek ochrany motoru před nedostatkem oleje, což bylo typické riziko dvoutaktů. Aby řidiči mohli brzdit motorem, což bylo vhodnější i kvůli poddimenzovaným brzdám náchylným na přehřívání, museli volnoběžku vypnout spínačem pod sloupkem řízení.
Jenže řidiči vypínali volnoběžku, deaktivující brzdění motorem ve výchozím provozním režimu, jen málokdy. Řazení čtyřstupňovou manuální převodovkou totiž bylo příjemnější, snazší a plynulejší s aktivovanou volnoběžkou, ačkoli nebylo rychlejší. U starších modelů se řadicí páka nacházela na sloupku řízení, u těch novějších pak byla umístěna „moderně“ na podlaze.
Wartburg 353 byl v zemích východního bloku úspěšným autem a s vysokým výkonem zvládal nabídnout maximální rychlost až 170 kilometrů v hodině, s níž překonával i některou západní konkurenci. Řidiči si navíc pochvalovali jeho jednoduchost, spolehlivost a sympatickou potřebu jen občasné a levné údržby. Jak však vypadala tehdejší reklamní kampaň, která je k němu přivedla? Pojďme se konečně podívat na historickou brožuru.
„Automobily typu Wartburg 353 jsou výrazem dynamického vývoje současnosti, který vedl ke stylu, formátu a kultivovaným vlastnostem vozu,“ oznamuje katalog na úvodních stránkách a říká, že Wartburg 353 zaujímal špičkovou pozici ve své třídě. Standardně se vyráběl jako čtyřdveřová limuzína s pěti sedadly a zájemci o prostornější alternativu mohli mít větší kombi Tourist. Už výchozí model však měl solidní zavazadlový prostor se základním objemem 525 litrů.
„Tento model má pevnou dokonale vodotěsnou posuvnou ocelovou střechu. Jediným pohybem si utvoříte příjemné podmínky tak, jako v kabrioletu,“ uvádí brožura. I u základního modelu si zákazníci mohli dopřát střešního okna, avšak výrobce lákal pozornost hlavně k luxusnějšímu modelu ve vyšší výbavě de Luxe. Ta měla sklopná opěradla předních sedadel pro lůžkovou úpravu, koženkové čalounění, ventilátor topení s dvoustupňovým spínačem nebo třeba stylovější kola.
Vcelku originálním způsobem pak Wartburg zkoušel vystihnout reálnou prostornost interiérů modelu 353. „Cestujícím je k dispozici každý centimetr vnitřního prostoru,“ říká. Při čtení mezi řádky to může působit tak, že i kdyby v něm nebyl vůbec žádný prostor, pořád si můžete užít každý centimetr z něj. Na svou dobu se však Wartburg 353 řadil do kategorie velkých aut, protože sedan byl 4220 milimetrů dlouhý a kombi dosahovalo dokonce 4380 milimetrů. Soudobá Škoda 100 se vyráběla výhradně jako sedan a na délku měřila jen 4155 milimetrů.
Wartburg 353 se vyráběl v letech 1966 až 1988, přičemž v roce 1975 prošel důležitou modernizací. Nový model s označením 353 W (Weiterentwicklung neboli česky „další vývoj“) dostal celou řadu vylepšení, jako byly přední kotoučové brzdy české výroby a mnoho dalších bezpečnostních novinek, například dvouokruhový hydraulický brzdový systém nebo sloupek řízení s deformační zónou.
Německá továrna v Eisenachu nakonec vyprodukovala přes milion aut. V letech 1966 až 1975 to bylo 356 330 původních Wartburgů 353 a v následujícím období od roku 1975 do roku 1988 vzniklo 868 860 kusů modernějších typů 353 W. Na přelomu devadesátých let na ně navázal výrazně modernější Wartburg 1.3 s čtyřválcem z Volkswagenu Polo, který byl posledním autem své značky.
