Retro: Magickou hranici 200 km/h překonal Mercedes už v roce 1909. Byl rychlejší než letadlo

Na přelomu 19. a 20. století byla společnost Benz & Cie největším světovým výrobcem automobilů a vozy z Mannheimu se těšily velmi dobré reputaci. Byly navrženy pro každodenní využití, zdobila je spolehlivost i cenová dostupnost a všechny kroky výroby kontroloval osobně Carl Benz. Tehdy ani nebyl přesvědčen o tom, že jeho vozy musí být nejrychlejší a nejvýkonnější, značka měla jiné priority. Jenže konkurence, a to nejen v podobě Daimler-Motoren-Gesellschaft, to viděla jinak. Úspěchy v závodech a rychle se rozvíjející oblast motorsportu přitahovaly pozornost publika a Benzovi hrozilo, že ztratí podíl na trhu. Bylo nutné jednat.

Společnost tedy pod Benzovým vedením udělala rychlou myšlenkovou otočku s jasným cílem - nejrychlejší vůz na světě bude pocházet z Mannheimu. A být rychlejší než ostatní tehdy znamenalo překonat i další dopravní prostředky, jako byly vlaky či letadla. Vzhledem k tomu, že už v roce 1903 dosáhl rekordní vlak rychlosti 210 km/h a parní auto zvládlo v roce 1906 rychlost 205,44 km/h, bylo všem jasné, že vyvíjený Benz musí být schopen pokořit s dostatečnou rezervou hranici 200 km/h. 

Carl Benz tedy zavelel: „Musíme posunout hranice a stvořit vůz natolik výkonný a rychlý, že se nesmazatelně zapíše do historie." Výsledek vývoje byl spektakulární. Vůz s aerodynamickou doutníkovou karoserií, která byla tehdy aerodynamickou mantrou, byl poháněný obrovským motorem o objemu 21,5 litru. Ten měl ovšem pouhé čtyři válce, protože při honbě za výkonem znali tehdejší konstruktéři víceméně jen jeden recept - zvyšování zdvihového objemu. V konečném výsledku se jim však podařilo z tohoto pohonného agregátu dostat výkon rovných 200 koní. Spaliny byly odváděny do čtveřice výfuků umístěných na levé straně kapoty, u kterých samozřejmě absentoval jakýkoliv tlumič, takže rachot byl ohromující.  Výkon byl přenášet na zadní nápravu prostřednictvím nezvykle velkých převodových kol a velmi silného řetězu. Motor se samozřejmě startoval klikou umístěnou vpředu pod chladičem.

Heroický výkon vývojářů byl záhy odměněn. Tovární jezdec Victor Hémery totiž 8. listopadu 1909 dosáhl na britské závodní trati Brooklands rychlosti 205,666 km/h na půl mile a na jednom kilometru pak byla dosažena rychlost 202,648 km/h - obojí s letmým startem. Znamenalo to rovněž, že magická hranice 200 km/h byla v Evropě překonána poprvé a vůbec poprvé se spplovacím motorem. Mimochodem, závodní okruh Brooklands s klopenými zatáčkami byl otevřen v roce 1907 jako první okruh na světě postavený pro závodní vozy.

Vůz Benz 200 hp, který byl použitý při této rekordní jízdě, měl stále tvar závodního vozu Grand Prix z roku 1908. Všem ale bylo jasné, že tato konstrukce karoserie dosáhla svých limitů. Stejně tak se ukázalo, že evropské závodní okruhy nejsou vhodné pro další překonávání rychlostních limitů takto přemotorovanými speciálními automobily s aerodynamickými karoseriemi. Pro další posunování hranic bylo proto nutné se vydat za 'velkou louži', kde byly k dispozici velmi dlouhé rovinky.

V roce 1910 byl tedy rekordní vůz poslán lodí do Ameriky. Jeho majitel Ernest “Ernie” Moross mu začal říkat „Lightning-Benz “, což v překladu do češtiny znamená  „Bleskový Benz“. Německý překlad „Blitzen-Benz“ se pak vžil natolik, že se tak vozu začalo normálně říkat. 16. března 1910 se podařilo Barney Oldfieldovi dosáhnout rychlosti 211,97 km/h na letmé míli, a to na rovince závodní trati Daytona Beach. Poté byl Blitzen-Benz součástí celé řady show napříč Amerikou, kde jej díky tomu viděly tisícovky diváků,

Výše uvedeným rekordem však Benz 200 hp neskončil. Robert R. “Bob” Burman totiž zvládl vylepšený závodní vůz opět v Daytona Beach dohnat 23. dubna 1911 k ještě vyšší rychlosti - letmou míli absolvoval průměrnou rychlostí 228,1 km/h, což byl další světový rekord. Mimochodem, tato rychlost byla zhruba dvojnásobná ve srovnání s tehdejšími letadly a stejně tak převyšovala jakékoliv jiné auto či vlak. O mimořádné vyspělosti Blitzen-Benzu nejlépe svědčí skutečnost, že jím stanovené světové rychlostní rekordy vydržely dalších dlouhých osm let.

Zdroj: Autorský článek