Škoda Octavia Combi je synonymem pro obrovskou prostornost a praktičnost, když chcete všestranný rodinný vůz. Už v šedesátých letech o takovém autě snili českoslovenští tátové od rodin i chalupáři, když si tehdy mohli koupit byť jen třídveřovou, avšak na tu dobu unikátní a žádanou karosářskou variantu lidové škodovky. U nás byla první Octavia Combi obrovským hitem, ale jen málokdo si už vzpomene, že se vyráběla i v Jižní Americe.
V Československu se původní Škoda Octavia vyráběla v letech 1959 až 1971 a vznikla v počtu přesahujícím 286 tisíc kusů. Už zapomenutou kapitolou životního příběhu historické Octavie je ale montáž velkých celků (tzv. CKD) v Chile na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Během dvou let se tam vyrobilo 300 až 400 aut s praktičtější a prostornější karoserií kombi a v jednoduchých podmínkách se montovaly výhradně ručně za pomoci základního vybavení.
Mladoboleslavská Škodovka se snažila dostat na vzdálené zahraniční trhy co nejjednodušší cestou. Kvůli celním důvodům se tak v podstatě jednalo jen o kompletaci připravených celků hotového vozu. Do jednoho přepravního boxu se v Kvasinách umístila už nalakovaná karoserie s čalouněným interiérem, do druhého se uložily dva podvozky. V cílové destinaci se škodovky už jen smontovaly a mohly vyrazit na silnice.
O rozšíření Octavií v jihoamerickém Chile se tehdy zasloužil především Bohuslav Čtvrtečka, který práci pro Škodovku zasvětil celý svůj život. Když dostal pár týdnů na lekce španělštiny a letenku do Chile, byla to pro něj životní výzva. „Než jsem na začátku roku 1970 vyrazil do Chile, vozy Škoda se tam již montovaly. Když jsem přijel, viděl jsem tam už jezdit starší pick-up 1201,“ vzpomínal později Čtvrtečka.
V Chile byl však automobilový průmysl v plenkách a v montážní továrně pracovali jen místní obyvatelé, což v okolí nejsevernějšího chilského přístavu Arica byli výhradně domorodci, pro než byla výroba aut úplně novou aktivitou. Do té doby se zabývali převážně zemědělstvím nebo obchodováním.
Místní vláda se následně rozhodla zvýšit požadavek na podíl lokální produkce, takže se z chilských zdrojů začaly používat komponenty jako akumulátor, kola nebo pneumatiky. Úřady současně vyžadovaly i více lisovaných dílů, což se zpočátku zdálo jako velký problém – nejenže v hale chyběl lis, ale také kvalifikovaní pracovníci.
„Požadavek zněl, že musíme nějaké lisované díly vyrábět. Tak jsme si poradili s tím, co bylo k dispozici: v hale stála deska na hydraulických heverech, na ni jsme umístili dřevěný – dnes bychom řekli – přípravek, takové kopyto to bylo, a šest chlapů začalo pumpovat a k vytvarovanému dílu se nakonec dopracovalo,“ říká Čtvrtečka.
„Dnes si takovou výrobu neumím představit. Jestliže v současnosti u některých součástí nemůže být tolerance vyšší než 0,2 milimetru, tehdy se v Chile samozřejmě nehledělo ani na milimetrové odchylky,“ pokračuje ve svých vzpomínkách.
V těchto omezených podmínkách se v Chile nevyráběly Octavie ve velkých počtech, ale pouze po pár kusech denně – vrcholem kapacity montážní haly byly nanejvýš tři dokončené vozy během jednoho dne. Výroba v Chile však skončila už v roce 1971 a z politických důvodů nebyla obnovena.
Škoda Octavia Combi se představila veřejnosti na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně a na svět přišla s ročním zpožděním po výchozím třídveřovém tudoru. Taktéž třídveřová karoserie měla dvoudílné výklopné dveře vzadu a udávaný základní objem zavazadlového prostoru byl 690 litrů. Rezerva byla umístěna pod zavazadelníkem a byla přístupná i s plně naloženým kufrem.
Octavii Combi poháněl atmosférický čtyřválec OHV se zdvihovým objemem 1,2 litru a maximálním výkonem 47 koní, přičemž od roku 1969 byl posílený na 51 koní. Nejvyšší rychlost byla 115 km/h a oficiálně udávaná spotřeba výrobcem dosahovala 8,6 l/100 km.
O hlavní výrobu modelu se staral československý závod v Kvasinách a kromě Chile se vůz produkoval také na Islandu, v Pákistánu, Indonésii nebo Turecku. Ve výsledku tak vzniklo 54 086 kombíků a vůbec poslední kousek vyjel z Kvasin 21. prosince 1971.
