Dvacátá léta byla pro mladoboleslavskou Škodovku velkou zkouškou. Původní společnost Laurin & Klement v poválečných letech řešila problémy s novým rozdělením Evropy i nepříznivou ekonomickou situací, a navíc se začal měnit i automobilový průmysl. Automobilka pánů Laurina a Klementa odmítala příjít s revolučním malým lidovým automobilem a stále vyráběla velké luxusní vozy pro zámožnou klientelu.
Jeden z nejluxusnějších automobilů se znakem Škoda začal dostávat československý původ už v roce 1924, kdy byla fúze automobilky Laurin & Klement se Škodovými závody v Plzni ještě blízkou budoucností. V tom roce plzeňská Škodovka zakoupila licenci na výrobu velkého luxusního vozu H6B od španělsko-francouzské společnosti Hispano-Suiza, která podle tehdejších standardů dokonce překonávala i britskou továrnu Rolls-Royce.
Než se však československá Hispano-Suiza stihla dostat do sériové produkce, bylo všechno jinak. V noci na sobotu 28. června 1924 zachvátil továrnu Laurin & Klement v Mladé Boleslavi požár, při němž byla zničena většina technologií. Ty byly nahrazeny během necelého půlroku a v nově vystavěných prostorách se začalo vyrábět už v listopadu, ale to už společnost byla ve finanční tísni.
Václavové Laurin a Klement stále vzdorovali výrobě levnějšího lidového automobilu a prohrávali v konkurenčním boji s dalšími československými značkami Praga a Tatra. Obchodní i technická koncepce jim stárnula pod rukama a malosériová výroba se odrazila vyššími cenami pro koncové zákazníky. Finanční injekce byla nutná, a proto 27. června 1925 došlo k fúzi s plzeňskou Škodovkou.
To je jeden z důvodů, proč se pozdější Škoda Hispano-Suiza 25/100 HP, vycházející z licence na výrobu originálního automobilu Hispano-Suiza H6B, jmenovala Škoda, ačkoli se nevyráběla v Mladé Boleslavi a s místní produkcí toho nemá moc společného. Všechny vyráběné vozy od spojení obou společností nesly název Laurin & Klement, zatímco všechny nově vyvinuté už jen Škoda.
Československá Škoda Hispano-Suiza byla jedním z nich, protože ačkoli licence byla zakoupena už v roce 1924, sériová produkce luxusního modelu byla zahájena až o dva roky později. Škoda Hispano-Suiza 25/100 HP se v Plzni vyráběla v letech 1926 až 1929 a za tu dobu vzniklo jen 100 kusů, přičemž karoserie byla bohatým klientům dodávána na přání.
Škoda Hispano-Suiza 25/100 HP nejčastěji vznikala jako limuzína, kabriolet, faeton nebo kupé a nejoblíbenějšími karosárnami byly společnosti Aero, Uhlík, V. Brožík & synové z Plzně a J. O. Jech z Prahy. Finální ceny vozů se tehdy lišily podle cen ručně vyráběných karoserií a cena pojízdného podvozku s motorem byla 140 tisíc korun. Lidová Praga Piccolo se ve stejných letech prodávala za 36 tisíc a konkurenční luxusní Praga Grand včetně karoserie stála 130 tisíc korun.
Ze stovky vyrobených automobilů jich 39 jezdilo v Československu a nejvýznamnějším ze všech je nepochybně číslo 1. Úplně první vůz s karoserií od Brožíka totiž zakoupila Kancelář prezidenta republiky za konečnou cenu 280 tisíc korun, převzala si ho 10. května 1926 a následně sloužil československému prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi až do poloviny roku 1935. Ten je s ním vyfocen na jedné z autentických historických fotografií.
Automobilka Škoda neměla s výrobou karoserie ve svých dílnách žádnou starost, ale co vlastně prodala bohatým zákazníkům? Škoda Hispano-Suiza 25/100 HP zakládala na obdélníkovém podvozkovém rámu s tuhými nápravami, odpruženými půleliptickými listovými péry. Disponovala pohonem zadních kol, bubnovými brzdami na všech kolech s mechanickým posilovačem a nesla nádrž s objemem na 110 litrů paliva.
Odtud benzin putoval přes dvojitý karburátor Solex HS až do šesti válců, kde jej zažehlo dvojité zapalování Delco se dvěma svíčkami na válec i dvěma akumulátory. Maximální výkon kapalinou chlazeného řadového šestiválce se zdvihovým objemem 6597 kubických centimetrů a rozvodovým mechanismem OHC dosahoval 99,4 kW (135 k) při 3000 ot./min. a tehdy udávaná hodnota trvalého výkonu byla 73,6 kW (100 k) při 1600 ot./min.
Škoda Hispano-Suiza 25/100 HP byla necelých pět metrů dlouhá, dva metry vysoká a dosahovala hmotnosti kolem dvou tun, podle typu karoserie. Zpravidla dosahovala maximální rychlosti přes 120 kilometrů v hodině a na 100 kilometrů jízdy vyžadovala průměrně 20 až 25 litrů paliva.
Čechoslovákům se navíc licenční výroba povedla, protože když se v polovině září 1926 rozhodlo vedení firmy Hispano-Suiza srovnat škodovku s jejich originálem, ocenili mnohem kvalitnější dílenské zpracování i přesnější řazení a řízení. Škoda Hispano-Suiza 25/100 HP tak je sice relativně krátkou, zato úspěšnou kapitolou automobilky, která se během 130 let vyvinula z inovátorské společnosti Laurin & Klement v dnešní úspěšnou značku Škoda.
