Ojetiny
Pohon 4x4 nemusí být jen výsadou luxusních aut. Máme dva tipy na cenově dostupné čtyřkolky z bazaru
Na vstup mezi čtyřkolkáře může stačit pár platů, trocha odvahy a nižší nároky na zpracování kabiny
Renault Koleos (2007 – 2015)
Koleos moc krásy nepobral a ani moc dobře nejezdil. Jisté
zlepšení přišlo s modernizací, žádné terno to ani tak nebylo. Mezi ojetými
vozy si však nevede o nic hůře než konkurenční Tiguan. Koleos toho má
většinou daleko méně za sebou a díky asijským genům si nevede jako
ojetina vůbec špatně.
Profil modelové řady
Renault Koleos je předchůdce Kadjaru, který neměl díky svému zacílení šanci na starém kontinentu výrazněji uspět. Vůz určený primárně pro čínský trh nebyl od začátku produkce evropským zákazníkům po chuti. Kombinace asijského vzhledu se zapadlými koly a výrazným prosklením s minimem prostoru na zadních sedadlech a v kufru neměla šanci na výraznější úspěch. Koleos bodoval pouze pořizovací cenovkou a velmi slušnou výbavou.
Po otevření dveří zaujme rozhlehlá palubní deska umocňující pocit bezpečí. Vzhledem k její velkorysosti zamrzí titěrné provedení ovladačů audiosoustavy převzaté z meganu, kde nepůsobilo tak nepatřičně jako v robustním SUV. Vše korunuje příliš nízké umístění samotného modulu. Pro běžného řidiče je ovládání autorádia zcela nevyhovující.
Tím výčet negativ rozhodně nekončí. Přední sedadla mají kratší sedáky, zadní sedáky jsou nejen krátké, ale i nízko položené. Sedadla tělo v zatáčkách vůbec nepodrží, což zamrzí zejména proto, že Koleos je pořádně houpavý koráb. Dobře zvládnutý není ani přístup do zavazadlového prostoru. Důvodem jsou dvojdílné zadní dveře. Vyklopený spodní díl dveří totiž tvoří bariéru a značně komplikuje samotný přístup do kufru. Na druhou stranu víko může posloužit jako praktická vychytávka v podobě sedačky, například při nazouvání lyžáků. Objem 450 litrů můžeme považovat jen za průměrný, od SUV čekáte přece jen více. Nepatřičně Renault umístil přepínač vyhřívání předních sedadel, který našel své místo vlevo dole na plastovém krytu sedadla, kde je problém ho nahmatat.
Jízdní vlastnosti jsou jen průměrné, vůz se více houpe, naklání a je náchylnější na boční vítr. Řízení je gumové a mírně přeposilované, přesto si na něj lze zvyknout. Pochvalu zaslouží šestistupňová převodovka od nissanu. Ta je na poměry aut přicházejících ze země Galského kohouta velmi přesná.
Po otevření dveří zaujme rozhlehlá palubní deska umocňující pocit bezpečí. Vzhledem k její velkorysosti zamrzí titěrné provedení ovladačů audiosoustavy převzaté z meganu, kde nepůsobilo tak nepatřičně jako v robustním SUV. Vše korunuje příliš nízké umístění samotného modulu. Pro běžného řidiče je ovládání autorádia zcela nevyhovující.
Tím výčet negativ rozhodně nekončí. Přední sedadla mají kratší sedáky, zadní sedáky jsou nejen krátké, ale i nízko položené. Sedadla tělo v zatáčkách vůbec nepodrží, což zamrzí zejména proto, že Koleos je pořádně houpavý koráb. Dobře zvládnutý není ani přístup do zavazadlového prostoru. Důvodem jsou dvojdílné zadní dveře. Vyklopený spodní díl dveří totiž tvoří bariéru a značně komplikuje samotný přístup do kufru. Na druhou stranu víko může posloužit jako praktická vychytávka v podobě sedačky, například při nazouvání lyžáků. Objem 450 litrů můžeme považovat jen za průměrný, od SUV čekáte přece jen více. Nepatřičně Renault umístil přepínač vyhřívání předních sedadel, který našel své místo vlevo dole na plastovém krytu sedadla, kde je problém ho nahmatat.
Jízdní vlastnosti jsou jen průměrné, vůz se více houpe, naklání a je náchylnější na boční vítr. Řízení je gumové a mírně přeposilované, přesto si na něj lze zvyknout. Pochvalu zaslouží šestistupňová převodovka od nissanu. Ta je na poměry aut přicházejících ze země Galského kohouta velmi přesná.
Situace na trhu
Koleos byl volbou jedinců prahnoucích po SUV za dobré peníze a nikdy neudělal velkou díru do světa. Proti svým soupeřům
(Volkswagenu Tiguan nebo Fordu Kuga) byl jako nový o desítky tisíc korun levnější, což platí i pro bazarové kusy. Mezi ojetými vozy dominují diesely, na dvacet naftových koleosů připadá zhruba jeden benzínový. Manuální převodovkou jsou vybaveny dvě třetiny vozů, automatem pak zbývající třetina. V nabídce je stále dost koleosů po prvním majiteli, což je u koncernových SUV jen naprosto nevídaný. Ceny nejstarších kusů začínají na 120 000 Kč a pokračují u nejmladších ročníků až po 270 tisíc korun. Kilometrový proběh se pohybuje nejčastěji mezi 100–200 tisíci kilometry. Narazit lze i na méně jeté kusy.
Motory a převodovky
Z benzínového srdce o objemu 2,5 litru je nutné výkon dolovat, což neladí s pohodovým charakterem vozu. Samotný čtyřválec je jednoduchý a odolný
agregát ze staré japonské školy poskytující daleko větší jistotu než dieselová
jednotka. Při snaze o svižnější jízdu je agregát původem od Nissanu hlučnější a žravější, jelikož žádá vytáčení do
vyšších otáček. V praxi 2,5litr poskytuje jen průměrnou dynamiku, což
není při minimálně desetilitrové spotřebě nic potěšujícího. V Česku se benzínový motor oficiálně neprodával, vždy se tedy jedná o dovoz.
Většinu nabízených bazarových koleosů tak pohání dvoulitrový diesel dCi s výkonem 110 nebo 127 kW. Oba poskytují solidní pružnost, výkonově se ale o žádné trhače asfaltu nejedná. Berte klidně slabší variantu, která méně zatěžuje poddimenzovaná ložiska kliky. Z důvodu předepsané kratší výměny oleje (po 20 tisících km) se pod kapotou koleosu diesely nezadírají tak často jako v lagunách nebo scénicích, které měly příliš optimistický interval výměny oleje stanovený na 30 tisíc km. Samotná jednotka je dobře odhlučněná a v praxi jezdí plus mínus za osm litrů. Bát se netřeba ani největšího strašáku – filtru pevných částic. Ten když pozlobí, vyjde v originále zhruba na polovinu ceny filtrů od asijských konkurentů.
Většinu nabízených bazarových koleosů tak pohání dvoulitrový diesel dCi s výkonem 110 nebo 127 kW. Oba poskytují solidní pružnost, výkonově se ale o žádné trhače asfaltu nejedná. Berte klidně slabší variantu, která méně zatěžuje poddimenzovaná ložiska kliky. Z důvodu předepsané kratší výměny oleje (po 20 tisících km) se pod kapotou koleosu diesely nezadírají tak často jako v lagunách nebo scénicích, které měly příliš optimistický interval výměny oleje stanovený na 30 tisíc km. Samotná jednotka je dobře odhlučněná a v praxi jezdí plus mínus za osm litrů. Bát se netřeba ani největšího strašáku – filtru pevných částic. Ten když pozlobí, vyjde v originále zhruba na polovinu ceny filtrů od asijských konkurentů.
Servis, závady a poruchy
Všechny pohonné jednotky se spoléhají na rozvody řešené odolným řetězem, který se za běžných
okolností nemění, pokud tedy nezačne nadměrně hučet. Pohon všech kol využívá mezinápravovou spojku s takzvanou
axiální vačkou s kuličkou. Díky ní se připojuje zadní náprava. Řidič může volit
mezi třemi jízdními režimy (2WD, Auto a Lock).
Výměna motorového oleje 5W-30 je předepsána po 20 tisících nebo jednom roce provozu, zkrácením intervalu samozřejmě nic nezkazíte. Olej v automatu měňte ideálně nejpozději po 60 000 km.
Kdo se bojí vysokých cen náhradních dílů vzhledem k zemi původu, bude mile překvapen. Většina náhradních dílů je dodávána z evropských skladů za francouzské ceny. Takže například přední světlomet nestojí dvacet tisíc jako u nissanu, ale jen polovinu.
Při koupi Koleosu je nutné zkontrolovat stav podvozku (koroze napadá pomocné rámy, dutiny ale i ramena, zejména pak u vozidel parkovaných v trávě. Také je dobré se zaměřit na tyčky stabilizátorů nebo případné vůle v čepech přední ramen, které se mohou objevit už klidně před stotisícovou porcí kilometrů. Objevit se může prasklý chadič EGR ventilu u dvoulitru dCi, popř. selhání elektropneumatického ventilu regulace turbodmychadla, což poznáte z omezeného výkonu.
Výměna motorového oleje 5W-30 je předepsána po 20 tisících nebo jednom roce provozu, zkrácením intervalu samozřejmě nic nezkazíte. Olej v automatu měňte ideálně nejpozději po 60 000 km.
Kdo se bojí vysokých cen náhradních dílů vzhledem k zemi původu, bude mile překvapen. Většina náhradních dílů je dodávána z evropských skladů za francouzské ceny. Takže například přední světlomet nestojí dvacet tisíc jako u nissanu, ale jen polovinu.
Při koupi Koleosu je nutné zkontrolovat stav podvozku (koroze napadá pomocné rámy, dutiny ale i ramena, zejména pak u vozidel parkovaných v trávě. Také je dobré se zaměřit na tyčky stabilizátorů nebo případné vůle v čepech přední ramen, které se mohou objevit už klidně před stotisícovou porcí kilometrů. Objevit se může prasklý chadič EGR ventilu u dvoulitru dCi, popř. selhání elektropneumatického ventilu regulace turbodmychadla, což poznáte z omezeného výkonu.
Shrnutí
Jako nový dával smysl Koleos snad jen díky své cenovce, která byla o něco nižší než u nejbližších konkurentů. Ani to ovšem nedokázalo vykompenzovat asijský vzhled, ergonomické přešlapy a průměrné jízdní vlastnosti. Jako ojetina je Koleos daleko lepší volbou. Ukazuje se totiž jako vcelku odolné SUV, které při správné údržbě zdolá ještě mnoho kilometrů. Oproti konkurentům boduje většinou nižším nájezdem a menším počtem majitelů. Ojetý Koleos často měl pouze jediného majitele, který se o něj většinou i náležitě staral.
Plusy
- rapidně nižší ceny ojetin oproti konkurenčním SUV
- výhled z vozu
- celková spolehlivost
- většina vozů má pohon všech kol
- ceny originálních náhradních dílů
Mínusy
- menší výběr ojetin
- koroze podvozku
- vyžaduje pečlivou údržbu
- méně prostoru vzadu a menší kufr
Dacia Duster (2010 – 2017)
S novým modelem Dacia Duster vypálil Renault konkurenci rybník a přitom neohrozil své dražší modely.
Robustně působící Duster se stal během roku velmi žádaným artiklem
a ani v současné druhé generaci o něj zákazníci nepřestávají mít zájem. Dacie dokázala namíchat skvělý mix okořeněný dumpingovou cenovkou.
Profil modelové řady
Vybrat správnou verzi Dusteru je však pro pozdější spokojenost
velmi důležité. Zájemci o ojetý Duster rekrutující se z původních majitelů
dosluhujících československých škodovek či novějších Fordů Fusion udělají dobře s Dustery s pohonem pouze přední
nápravy. Nejenže získají větší zavazadlový prostor, ale ušetří zejména na
pohonných hmotách.
Dustery vybavené pohonem všech kol přinášejí díky nezávislému zavěšení původem z Nissanu Qashqai nejen výrazně lepší jízdní vlastnosti, ale také zajišťují potřebnou trakci v terénu (nechybí zde například ochranné kryty podvozku pro jízdu mimo silnice). Bonusem je pak šestirychlostní manuální převodovka, která má velmi krátkou jedničku suplující redukci a usnadňující rozjezdy v terénu.
I systém pohonu všech kol si Duster vypůjčil od Nissanu. Pomocí otočného ovladače umístěného pod středovým panelem může řidič volit jeden ze tří módů. U režimu 2WD se o pohon stará pouze přední náprava, kdežto u volby AUTO dochází v případě potřeby k automatickému připojení zadních kol. Třetí volba LOCK zajistí do 60 km/h spravedlivé rozdělení točivého momentu mezi přední a zadní kola v poměru 50:50. Připojování zadní nápravy je řešeno elektromagnetickou spojkou a v praxi se zatím ukazuje v nejlepším světle. Nájezdový úhel vpředu dosahuje 30°, vzadu 36°, kdežto přechodový úhel 23°. Světlá výška činí v případě čtyřkolky 210 mm a brodivost 350 mm.
Dustery vybavené pohonem všech kol přinášejí díky nezávislému zavěšení původem z Nissanu Qashqai nejen výrazně lepší jízdní vlastnosti, ale také zajišťují potřebnou trakci v terénu (nechybí zde například ochranné kryty podvozku pro jízdu mimo silnice). Bonusem je pak šestirychlostní manuální převodovka, která má velmi krátkou jedničku suplující redukci a usnadňující rozjezdy v terénu.
I systém pohonu všech kol si Duster vypůjčil od Nissanu. Pomocí otočného ovladače umístěného pod středovým panelem může řidič volit jeden ze tří módů. U režimu 2WD se o pohon stará pouze přední náprava, kdežto u volby AUTO dochází v případě potřeby k automatickému připojení zadních kol. Třetí volba LOCK zajistí do 60 km/h spravedlivé rozdělení točivého momentu mezi přední a zadní kola v poměru 50:50. Připojování zadní nápravy je řešeno elektromagnetickou spojkou a v praxi se zatím ukazuje v nejlepším světle. Nájezdový úhel vpředu dosahuje 30°, vzadu 36°, kdežto přechodový úhel 23°. Světlá výška činí v případě čtyřkolky 210 mm a brodivost 350 mm.
Situace na trhu
Aktuálně
ceny ojetých Dusterů začínají na částce 120 000 Kč. Zhruba třetina nabízených aut má pod kapotou diesel, zbytek pohání zážehová šestnáctistovka,
případně verze na LPG. Výsadou je manuální převodovka. Čtyřkolek je zhruba čtvrtina.
I když byl Duster jako nový cenově dostupný, jako ojetina na ceně ztrácí velmi pomalu, pokud není ve špatném stavu nebo mu na tachometru nesvítí čtvrt milionu kilometrů. Po osmi letech provozu může být Duster k mání pořád za více než polovinu původní hodnoty.
I když byl Duster jako nový cenově dostupný, jako ojetina na ceně ztrácí velmi pomalu, pokud není ve špatném stavu nebo mu na tachometru nesvítí čtvrt milionu kilometrů. Po osmi letech provozu může být Duster k mání pořád za více než polovinu původní hodnoty.
Ergonomie není špica, ale zvyknete si
Ovladače klimatizace a ventilace se krčí v nejnižším bodě
středového panelu a jejich nastavování při jízdě odvádí pozornost. Lépe na tom
není ani o něco výše umístěné jednodinové autorádio, které při faceliftu vystřídala
většinou zabudovaná navigace Media Nav. Ovladač elektrického nastavování
zpětných zrcátkem hledejte pod madlem ruční brzdy a tlačítko klaksonu na konci
levé páčky směrovek. Smířit se je potřeba jen s výškově stavitelným volantem, a to
ještě pouze u nejvyšší výbavy nebo s nezakrytým zrcátkem ve stínítku
řidiče, které rozptyluje pozornost. Ideálně vyřešena není ani roletka
zavazadlového prostoru vyrobená z příliš měkkého materiálu.
Přední i zadní sedadla mají kratší sedáky, přesto pojmou pětici
dospělých. Místa nad hlavou je dostatek, problémem u objemnějších osob může být nedostatek
podélného prostoru.
Facelift prodělaný v roce 2013 přinesl celkové zlepšení jízdního projevu, kvalitnější odhlučnění a hlavně více komfortu. Ovladače důležitých funkcí se přesunuly na obvyklá místa – stahování oken už není v útrobách palubní desky, ale je standardně umístěné na madle dveří. Duster se také mnohem elegantněji přenáší přes četné nerovnosti českých komunikací a celkově přináší dospělejší a příjemnější cestovní zážitky. Výběr pohonných jednotek je jednoduchý stejně, jako celý vůz.
Facelift prodělaný v roce 2013 přinesl celkové zlepšení jízdního projevu, kvalitnější odhlučnění a hlavně více komfortu. Ovladače důležitých funkcí se přesunuly na obvyklá místa – stahování oken už není v útrobách palubní desky, ale je standardně umístěné na madle dveří. Duster se také mnohem elegantněji přenáší přes četné nerovnosti českých komunikací a celkově přináší dospělejší a příjemnější cestovní zážitky. Výběr pohonných jednotek je jednoduchý stejně, jako celý vůz.
Motory a převodovky
Motor vybírejte podle toho, jak hodně jezdíte. Nabídce od počátku dominuje benzínová šestnáctistovka o výkonu 77 kW,
která v případě tovární LPG přestavby disponovala o 2 kW nižším výkonem a
pojila se pouze s pohonem předních kol. Čtyřkolky poháněné tímto agregátem
bylo nutné dodatečně vybavovat LPG. Modernizace rozšířila nabídku
zážehových motorů o přeplňovanou dvanáctistovku TCe s výkonem 92 kW. Turbodiesely
dCi byly na výběr dva, oba o zdvihovém objemu 1,5 litru. Slabší patnáctistovka měla
výkon 63 kW, silnější pak 79 kW ve verzi 4x2 a 80 kW v provedení 4x4. Po
modernizaci diesel posílil na 66 kW, resp. na 80 kW.
Nejrozumnější volbou pro nepříliš náročné řidiče je jednoduchá zážehová šestnáctistovka, která potěší slušnou spolehlivostí. Potrápit dokáží maximálně vadné zapalovací svíčky nebo snímač otáček polohy klikového hřídele. Horší situace panuje u LPG verzí, kde ani tovární přestavba nezaručovala bezproblémový provoz. Přes použití upravené hlavy válců i jiných pístů přestavbu deklasoval nevyladěný software a zejména nekvalitní plyn zanášející plynové vstřiky, filtry a směšovače. Připočteme-li vyšší spotřebu paliva, omezené možnosti parkování, poplatky za pravidelné revize a nádrž zabírající místo, jasnou volbou v našich očích je klasické provedení šestnáctistovky spalující pouze benzín.
Další zážehovou možností je "downsizovaná" dvanáctistovka TCE, která proslula karbonováním zejména po oddalování výměn oleje a kvůli nekvalitnímu palivu. Dokonce se objevily i případy prasklých pístů, přidírání nebo problémy se vstřikovači. Motor 1.2 TCE bychom nedoporučili ani za předpokladu pravidelné výměny oleje po 10 000 km a tankování jen aditivovaného benzínu. S vyšším nájezdem moc perspektivy v této pohonné jednotce nevidíme. Není totiž o nic méně rizikovější než vznětové jednotky.
Diesely 1.5 dCi fungují pod kapotou Dusteru překvapivě dobře. Předchozí trpké zkušenosti s těmito agregáty tak v případě rumunského nasazení mohou být zapomenuty. Přesto je nutné do budoucna počítat s klasickými dieselovými servisními nároky. Závady vstřikovačů se objevují spíše u slabších verzí s palivovou soustavou od Delphi háklivou na kvalitu tankované nafty. U výkonnějších verzí Dacia používá méně náchylné vstřikování od Continentalu. Modernější diesely plnící Euro 5 disponují filtrem pevných částic, oproti starším agregátům Euro 4 je však netrápí choulostivější provedení ojničních ložisek.
K udržení dieselů v dobré kondici samozřejmě přispívají zkrácené výměny motorového oleje a filtrů, ideálně o polovinu. Modernější verze má sice vždy filtr pevných částic, ale s jeho regenerací problémy nebývají. Navíc u Dacie je regenerace řešena externím pátým vstřikovačem do výfuku, takže odpadá riziko ředění oleje naftou. Vstřikování už je u modernizované verze motoru také spolehlivější, ale tankováním kvalitní nafty s aditivy zlepšujícími její mazivost rozhodně nic nezkazíte.
Nejrozumnější volbou pro nepříliš náročné řidiče je jednoduchá zážehová šestnáctistovka, která potěší slušnou spolehlivostí. Potrápit dokáží maximálně vadné zapalovací svíčky nebo snímač otáček polohy klikového hřídele. Horší situace panuje u LPG verzí, kde ani tovární přestavba nezaručovala bezproblémový provoz. Přes použití upravené hlavy válců i jiných pístů přestavbu deklasoval nevyladěný software a zejména nekvalitní plyn zanášející plynové vstřiky, filtry a směšovače. Připočteme-li vyšší spotřebu paliva, omezené možnosti parkování, poplatky za pravidelné revize a nádrž zabírající místo, jasnou volbou v našich očích je klasické provedení šestnáctistovky spalující pouze benzín.
Další zážehovou možností je "downsizovaná" dvanáctistovka TCE, která proslula karbonováním zejména po oddalování výměn oleje a kvůli nekvalitnímu palivu. Dokonce se objevily i případy prasklých pístů, přidírání nebo problémy se vstřikovači. Motor 1.2 TCE bychom nedoporučili ani za předpokladu pravidelné výměny oleje po 10 000 km a tankování jen aditivovaného benzínu. S vyšším nájezdem moc perspektivy v této pohonné jednotce nevidíme. Není totiž o nic méně rizikovější než vznětové jednotky.
Diesely 1.5 dCi fungují pod kapotou Dusteru překvapivě dobře. Předchozí trpké zkušenosti s těmito agregáty tak v případě rumunského nasazení mohou být zapomenuty. Přesto je nutné do budoucna počítat s klasickými dieselovými servisními nároky. Závady vstřikovačů se objevují spíše u slabších verzí s palivovou soustavou od Delphi háklivou na kvalitu tankované nafty. U výkonnějších verzí Dacia používá méně náchylné vstřikování od Continentalu. Modernější diesely plnící Euro 5 disponují filtrem pevných částic, oproti starším agregátům Euro 4 je však netrápí choulostivější provedení ojničních ložisek.
K udržení dieselů v dobré kondici samozřejmě přispívají zkrácené výměny motorového oleje a filtrů, ideálně o polovinu. Modernější verze má sice vždy filtr pevných částic, ale s jeho regenerací problémy nebývají. Navíc u Dacie je regenerace řešena externím pátým vstřikovačem do výfuku, takže odpadá riziko ředění oleje naftou. Vstřikování už je u modernizované verze motoru také spolehlivější, ale tankováním kvalitní nafty s aditivy zlepšujícími její mazivost rozhodně nic nezkazíte.
Servis, závady a poruchy
Hlavní zákeřností býval do
modernizace zmatkující a nepřesný palivoměr.
Pokud pak úplně vyjedete palivovou nádrž, musíte ji znovu odvzdušnit.
K častým problémům patří úniky převodového oleje skrz gufero
přední poloosy. Obecně se nejvíce závad objevovalo v prvním roce výroby (vrzající
spojkový pedál či sedadla, nepřesné palivoměry, poruchy zámků, nedoléhající
těsnění či rachotící plasty atd.). Výjimkou nebyly ani poruchy elektroniky (nefunkční autorádia).
Šestistupňové převodovky jsou hlučnější a zaznamenány jsou problémy s řazením rychlostních stupňů (zejména třetího), které často vyústily ještě v rámci záruky k výměně celé převodovky. Systém pohonu všech u Dacie na rozdíl od koncernového Haldexu nežádá pravidelné výměny olejové náplně. Po letech s ním problémy nebývají, pokud ho někdo mechanicky nepoškodil.
Šestistupňové převodovky jsou hlučnější a zaznamenány jsou problémy s řazením rychlostních stupňů (zejména třetího), které často vyústily ještě v rámci záruky k výměně celé převodovky. Systém pohonu všech u Dacie na rozdíl od koncernového Haldexu nežádá pravidelné výměny olejové náplně. Po letech s ním problémy nebývají, pokud ho někdo mechanicky nepoškodil.
Shrnutí
Dustery často sloužily jako firemní auta, která byla využívána pro práci mimo zpevněné komunikace. To se týká hlavně čtyřkolek. Jejich řidiči se k nim často nechovali úplně ideálně, což platí i o našponovaných servisních intervalech. Důležitá je proto servisní historie, například rozvody se u benzinové "jednašestky" mění po 120 000 km, u dieselu po 180 000 km.
Před koupí čtyřkolky proto doporučujeme více než jindy se zaměřit na stav podvozku a zkontrolovat kromě podvozkových částí další případná poškození na převodovce, pohonu všech kol nebo motoru. Hodně napoví třeba výfuk – ten je vedený nešťastně a jako první obvykle dostane ránu. Pokud má starší Duster úplně nový výfuk, může to být signál, že prodávající ten původní urval při terénním dovádění. Zapomenout není dobré také na stav karoserie, u nejstarších kusů se již objevují první známky koroze.
Nutné je pamatovat na fakt, že Duster není kdovíjak pohodlné SUV na zdolávání dlouhých cest. Duster je především mechanicky odolný vůz, který dobře poslouží jako pracant. Pokud tedy hodně nejezdíte, berte jednoznačně atmosférickou šestnáctistovku.
Před koupí čtyřkolky proto doporučujeme více než jindy se zaměřit na stav podvozku a zkontrolovat kromě podvozkových částí další případná poškození na převodovce, pohonu všech kol nebo motoru. Hodně napoví třeba výfuk – ten je vedený nešťastně a jako první obvykle dostane ránu. Pokud má starší Duster úplně nový výfuk, může to být signál, že prodávající ten původní urval při terénním dovádění. Zapomenout není dobré také na stav karoserie, u nejstarších kusů se již objevují první známky koroze.
Nutné je pamatovat na fakt, že Duster není kdovíjak pohodlné SUV na zdolávání dlouhých cest. Duster je především mechanicky odolný vůz, který dobře poslouží jako pracant. Pokud tedy hodně nejezdíte, berte jednoznačně atmosférickou šestnáctistovku.
Plusy
- robustní technika
- celková jednoduchost
- schopnosti v terénu
- nehrozí výrazný propad ceny
Mínusy
- omezený komfort
- celkově vyšší hlučnost
- spotřeba paliva
- horší ergonomie