Reklama
Ojetiny

Za ceny Škody Fabia druhé generace pořídíte mladší konkurenty. Představujeme čtyři z nich.

Podívejte se na nejčastější závady u škodovky i vybraných soupeřů. Známe jejich výhody i nevýhody

Škoda Fabia (2007 - 2014)

Zdroj: Škoda Auto

Druhá generace Fabie přišla na trh v březnu 2007 v pětidveřovém provedení hatchback. Dlouhé provedení Combi se v showroomech objevilo až v lednu 2008. Po dvou letech výroby se do prodeje dostala oplastovaná verze Scout a další rok prošla Fabia celkovou modernizací. Ještě předtím ale mladoboleslavská automobilka začala od března 2008 s montáží odolnější přední nápravy shodné s Volkswagenem Polo.

Nový design dvojkové Fabie nebyl všem po chuti. Karoserie díky vyšší stavbě při stejné šířce nepůsobila tak vyváženě a líbivě jako u předchůdce. V kabině se nepodařilo zamaskovat snahu o snižování výrobních nákladů.
Reklama

Dobré, kontroverzní, ale i průšvihové motory

Ideální motorizací je benzínová čtrnáctistovka, která při pravidelné výměně rozvodového řemene (cca 10 tisíc korun) funguje bez větších problémů. Šestnáctistovka k dobru přidává rozvodový řetěz, který se běžně nemění. Oproti čtrnáctistovce nejede o moc lépe, je hlučnější, dunivější a daleko žravější. Často se také pojí s automatickou převodovkou, což zvyšuje případné investice.

Rozšířené tříválce HTP jsou kapitolou sami pro sebe. Základní šestiventilová verze nabízená zejména pro krátkou karoserii se hodí maximálně do města, kde funguje dle očekávání. Mimo město ztrácí dech a spotřeba roste.

O moc lépe neuděláte s dvanáctiventilovým tříválcem HTP, u kterého platí, že čím novější motor, tím méně rizikový. Nečekaně vysoký výdaj (13 tisíc korun) může přinést výměna středového tlumiče výfukové soustavy dodávaného v originále pouze s vlnovcem a šroubením pro lambda sondu.

Od přeplňovaného čtyřválce 1.2 TSI se očekávalo hodně. Jízdně famózní jednotku potrápila kauza s problémovými rozvody, které se až do června 2011 natahovaly. Řešením u starších motorů je jejich přestavba na novější a odolnější provedení rozvodů, což je otázkou deseti tisíc korun (to je stejně jako v případě výměny rozvodů řešených řemenem). Nutné je upozornit, že dvanáctistovka se nehodí na krátké popojíždění.

Výběr dieselů začíná u tříválcové 1.4 TDI se systémem čerpadlo-tryska. Moc důvodů sahat po tomto agregátu není. Tříválec je hlučný, trpí na turboefekt a jezdí stejně draze jako legendární devatenáctistovka TDI. Připočteme-li k tomu špatně fungující příplatkový filtr pevných částic, je lepší dát od něj ruce pryč.

Daleko lépe uděláte s ceněnou 1.9 TDI nebo modernější 1.6 TDI-CR, která je po všech stránkách příjemnějším motorem. U šestnáctistovky ale pozor na drahé závady vstřikovačů nebo ventilu EGR.

Škaredá, ale stále nadprůměrně praktická

Nezakryté zapalovací kabely se stávaly terčem kun, což řada majitelů vyřešila výměnou kabelů za jiné nebo navléknutím husího krku. U hatchbacků se lámaly držáky plat zavazadelníku a při vyšším kilometrovém nájezdu docházelo k opotřebování tyček předního stabilizátoru a k vůlím v uložení spodního ramena přední nápravy. Praskavé zvuky při otáčení volantem jsou většinou způsobeny zadřenými horními ložisky předních tlumičů. Zkraje produkce se objevovaly prodřené trubky klimatizace o chladič a poruchy centrálního zamykání.

Přesto všechno se pěkná fabia druhé generace, nejlépe v provedení Combi, dlouho v bazarech neohřeje a pro řadu motoristů je ideálním automobilem.
Reklama

Peugeot 208 (2012 - 2020)

Zdroj: Peugeot

Peugeot 206 se stal prodejním bestsellerem. Navázat na jeho úspěchy se žádnému nástupci zatím nepodařilo. Barokní 207 díru do světa neudělala a lépe si nevedla ani střízlivější 208, která přišla o praktické karosářské provedení kombi.
Reklama

Při výběru motoru se můžete pořádně spálit

Z motorů berte všemi deseti benzínový litrový tříválec PureTech, který se nejlépe hodí na popojíždění po městě. Přestože se základní agregát obešel bez vyvažovacího hřídele, je příjemným společníkem. Nedostatek výkonu skvěle maskuje krátkými převody.

Jezdíte-li i mimo město, sáhněte po 1.2 VTi PureTech s delšími převody, která vyhoví většině motoristů. Přeplňovaná přímovstřiková 1.2 e-THP PureTech přišla po faceliftu a je potřeba si na ni připravit více peněz. Zejména pak na dražší 98 oktanový benzín a zkrácené servisní intervaly.
 
Atmosférické čtyřválce (1.4 a 1.6 VTi) vzniklé ze spolupráce s BMW mají složitou konstrukci a zavánějí do budoucna problémy.

A nejvýkonnější 1.6 THP je hotovým průšvihem. Malý peugeot s ní sice lítá jako zběsilý, ale jednou přijde okamžik, kdy praskne třeba skříň turbodmychadla.

S dieselem lítá za pusu

Špatnou volbou nejsou dieselové motory, u kterých je dobré znát původ. Ve firemních flotilách totiž dokázaly nalítat spoustu kilometrů v prodloužených servisních intervalech, které těmto dieselům nedělají dobře.

Základní čtrnáctistovka HDi je díky své jednoduchosti slušným držákem. Je sice hlučnější a hrubější, ale problémy téměř nezná. Rozhodně se ale vyhněte kombinaci s robotizovaným manuálem a stop-start systémem.

Šestnáctistovku e-HDi hledejte v silnější verzi s 84 kW výkonu ve spojení s šestirychlostní manuální převodovkou. Jedině tak získáte dostatek dynamiky při nízké spotřebě paliva. U varianty BlueHDI je nutné kromě aditiva pro filtr FAP doplňovat také kapalinu AdBlue, což je zbytečná komplikace. Pokud narazíte na 208 pečlivě servisovanou od soukromého majitele, nebojte se jí. 

U zážehových tříválců je nutné počítat po 10 letech provozu nebo ujetí 175 000 km s výměnou mokrého rozvodového řemene, což je otázka deseti tisíc korun. U dieselu se rozvody dělají po 240 000 km.

Malý peugeot dokáže okouzlit svým elegantním designem, slušnou prostorností, pohodlnými sedadly a poskytovaným komfortem (v případě patnáctipalcových kol). Ne každému může vyhovovat francouzská ergonomie, chování podvozku na sledu ostrých nerovností nebo slabší odhlučnění podvozku.
Reklama

Kia Rio (2011 - 2017)

Zdroj: Kia Motors

Nemusíte-li stále převážet hromady věcí, můžete sáhnout po stylovém modelu Rio, který ani po téměř deseti letech neztratil nic na své přitažlivosti.

Nadčasová karoserie s prostornou dobře vybavenou kabinou ve spojení s komfortními jízdními vlastnostmi dělají z korejského modelu skvělou alternativu k Fabii. Připočteme-li k tomu povedený základní motor, stojí před námi ideální ojetina, která vypadá svěže a ve srovnání s konkurenty je cenově dostupná.
Reklama

Celkové hodnocení kazí jediná věc

Nejlepším agregátem je základní čtyřválec 1,25 CVVT Kappa s variabilním časováním ventilů, který se hodí pro městské popojíždění i pro rychlejší jízdy po dálnici. Špatně na tom není ani po stránce spotřeby, když s ním lze dlouhodobě jezdit za 5,5 l/100 km.

Čtrnáctistovka CVVT Gamma s pevnými hrníčkovými zdvihátky ventilů je spojená s těsněji odstupňovanou šestistupňovou manuální převodovkou, díky čemuž se ztrácí případná výhoda po jízdy po dálnici. Nutné je počítat se sedmilitrovou spotřebou paliva a s faktem, že čtrnáctistovce nejsou po chuti přestavby na LPG.

Vznětový tříválec 1.1 CRDi a čtyřválcová 1.4 CRDi patří mezi diesely k těm lepším. Tříválec má pevný setrvačník, robustní spojku a dobře opravitelné vstřikovače Delphi. Při delších cestách nezlobí ani drahý DPF filtr. Čtyřválec naopak vyniká jemnějším chodem a plynulejším přísunem výkonu a delším dálničním převodem. Pokud tedy jezdíte často delší trasy, je lepší volbou.

Manuální převodovky patří mezi hladce řadící a spolehlivé. Pokud toužíte po samočinné skříni, máte v případě Ria jedinou možnost. Sáhnout po čtrnáctistovce spojené s čtyřstupňovým planetovým automatem. Ten umí řadit hladce a vydrží doopravdy hodně.

Kia Rio je zejména s benzínovým motorem lákavým zbožím, které se v žádném případě nemusíte obávat. Pohonné jednotky při pravidelném servisu po 15 000 km fungují znamenitě, stejně tak podvozek. Jedinou věc, kterou se výrobci nepodařilo dostatečně ohlídat, jsou korodující plechové palivové nádrže, která vychází téměř na dvacet tisíc korun.
Reklama

Opel Corsa D (2006 - 2014)

Zdroj: Opel Corsa D

Corsa čtvrté generace stojí na podvozkové platformě Fiatu Grande Punto, ale německá automobilka šla v naladění svou cestou. Díky tomu je Corsa daleko lépe odhlučněná a hlavně komfortnější. Vše se podařilo dotáhnout na mnohem lepší úroveň, než u italského modelu.

Dobře se vyplatí zvážit výběr karoserie, jelikož třídveřová verze nabízí paradoxně na zadních sedadlech více prostoru než pětidveřová varianta. Corsa s dvojicí dveří může být velmi zajímavou volbou pro ženy nebo páry bez dětí. Kromě atraktivnějšího kabátu získají většinou vůz s menším počtem najetých kilometrů a ještě při jeho koupi ušetří klidně desítky tisíc korun.
Reklama

Ruce pryč od základního tříválce

Corsa s Puntem sdílela i dieselové srdce v podobě třináctistovky CDTi, který hodně špatně snášel dlouhé servisní intervaly. Nastavených 30 tisíc kilometrů bylo pro karbonem přesycený olej jednoduše příliš a na problémy bylo rychle zaděláno. Proti pořízení motoru mluví krátká životnost rozvodového řetězu a značný turboefekt trápící řidiče zejména u silnějších verzí. Doporučit třináctistovku lze jen v případě, že předchozí majitel měnil olej ve zkrácených intervalech.

Další diesel 1.7 CDTi od automobilky Isuzu si vysloužil dobré renomé zejména u vozidel vyrobených do roku 2010, kdy se ještě mohl obejít bez částicového filtru, který jinak vyjde v originále přes šedesát tisíc korun.

Ruce pryč dejte od základního benzínového tříválce, který se v Corse vyloženě trápí. Nejlépe uděláte s čtyřválcovou dvanáctistovkou. Ta je hojně rozšířená a ve spojení s manuální převodovkou je spolehlivá. Nechybí jí chuť do života a v praxi nejezdí draze.

Sahat po větší čtrnáctistovce může být lákavé, ale rozumný důvod pro ni prakticky neexistuje. Jedna-dvojka je daleko úspornější a v mnoha ohledech působí čiperněji.

Vyhnout se je potřeba robotizované převodovce Easytronic. A to velkým obloukem. Easytronic trápí omezená životnost, specifické závady a navíc není jízdně příliš zdařilá.

Klady převládají nad zápory

Corsa oproti konkurentům dokázala nabídnout na třídu malých aut ojedinělou výbavu (např. vyhřívání volantu, integrovaný nosič kol atd.). Dobrá je ochrana proti korozi, pozice za volantem i spolehlivost benzínové dvanáctistovky.

Pokud se vyhnete převodovce Easytronic a vsadíte na dvanáctistovku, nemůžete šlápnout vedle. Jedině vyloženě slabým místem jsou táhla předního stabilizátoru, která se běžně mění po ujetí padesáti tisíc kilometrů. Jejich vůli prozradí typické klepání. Nájezd přes 150 000 km si většinou vyžádá výměnu horního uložení předních tlumičů.
Reklama

Hyundai i20 (2008-2014)

Zdroj: Huyndai Motors

Většina i20 v nabídce je v pětidveřovém provedení, narazit lze ale i třídveřové provedení, které se prodávalo od poloviny roku 2009. 

Po stránce jízdních vlastností a kvality zpracování nedosahuje model jihokorejské automobilky úrovně nejlepších malých vozů ve třídě, ale zlepšení oproti předchůdci je hodně znát. Daleko lepší pocit z kabiny poskytnou modernizované kusy, kdy došlo k použití kvalitnějších materiálů.
Reklama

Tady nešlápnete vedle

Při výběru pohonné jednotky nemůžete prakticky udělat chybu. Žádný z nabízených motorů nehrozí zásadním průšvihem.

Nejlepší volbou je rozšířená čtyřválcová benzínová dvanáctistovka nabízená ve dvou výkonnostních verzích. Úplně nejlépe jede silnější provedení s variabilním časováním ventilů.

Zájemci o automatickou převodovku mohou s klidným svědomím sáhnout po čtrnáctistovce CVVT spojené s měničovým čtyřstupňovým automatem. Ten ohromí hladkostí řazení a patří mezi spolehlivé.

Diesel 1.4 CRDi zhoršuje jízdní komfort a od roku 2010 je u něj hrozbou filtr pevných částic. Silnější 1.6 CRDi poskytovala i20 nadprůměrnou dynamiku. I na tento diesel narazíte jen vzácně a bohužel vždy se pojí s filtrem pevných částic. Proto nejlépe uděláte s benzínovou dvanáctistovkou.

Všechny pohonné jednotky mají bezúdržbové řetězové rozvody. Výměna motorového oleje je předepsána po 20 000 km nebo jednom roce provozu.
Reklama
Reklama
Autosalon TV