Vyzkoušeli jsme jedno z posledních normálních aut: Fiat Tipo je levný a člověka ničím neotravuje

Těžko už dnes říct, kde se stala chyba, je ale neoddiskutovatelným faktem, že zatímco ještě v 90. letech byl italský Fiat automobilkou produkující úspěšná auta napříč kategoriemi, dnes tak trochu neví kudy kam. Seicento, Punto, Brava, Marea či Ulysse byly svébytné modely, z nichž zejména ty menší byly na špičce svých kategorií. Pak se objevila resuscitovaná pětistovka. Udělalo se z ní MPV, pak SUV. Dnes jsou to auta, která už mají nemalý věk fyzický i morální. A dál? Dál je tu Tipo, model stojící zcela mimo šachovnici.

Tipo bylo od začátku koncipováno jako levný, avšak v zásadě velmi potentní model pro konzervativní řidiče, kteří tolik neocení nejnovější multimédia a asistenční systémy, ale spíš nenáročnou obsluhu a bezproblémový provoz. Také tato modelová řada (vyrábí se hatchback, kombi i sedan) už to má spočítané a brzy bude nahrazena novým SUV, právě proto ale dnes klasický čtyřválcový "hatch" se slušnou výbavou pořídíte za víc než milé peníze.

Výbava Street, kterou jsme testovali, přijde na 334 900 Kč a v sobě už zahrnuje prvky rozlučkové edice Italia v hodnotě 19 900 Kč. Tato kombinace mimo jiné obnáší černě lakovaná 16" litá kola, audiosystém s 5" dotykovou obrazovkou a šesti reproduktory, černé čalounění stropu nebo ovládání rádia a tempomatu na volantu. Musím říct, že ze soužití klasické červené barvy s černými koly, levnými černými klikami a zrcátky vytěžilo Tipo opravdu maximum a vypadá mnohem hodnotněji, než kolik stojí.  

Vnitřek Tipa se netváří nijak zvlášť hodnotně, ale uživatele v zásadě ničím netrápí. S lacinými plasty je člověk v podobné cenové kategorii tak nějak srozuměn, a že vzadu najdete klasická "švihadla" na stahování oken se dá také v pohodě snést. Přístrojová deska s klasickými analogovými budíky má sympatické tvary a z hlediska ergonomického nemá podstatnějších chyb.

Velice příjemné je intuitivní ovládání palubního počítače i audia ze spodní části volantu, mimo obvyklých hodnot si můžete přečíst i teplotu oleje nebo napětí baterie. Uspokojí i dospělé rozměry sedadel s přiměřeně tuhou výplní. Vpředu je místa dost, vzadu s trochou snahy také, nicméně černý strop a zatmavená zadní okna dělají cestování ve druhé řadě poněkud klaustrofobické. Kufr s velmi dobrým základním objemem 440 litrů potěší skladností i skutečností, že pod podlahou dlí poctivá dojezdová rezerva. Věc, kterou nemají ani některá násobně dražší auta se jmenuje palivová nádrž s bezzátkovým vstupem, taže s nemusíte špinit ruce.

Výbavě Street prostě nechybí nic podstatného. Uvnitř máte vstup na USB, překvapivě dobře hrající rádio, jednozónovou automatickou klimatizaci a klasickou parkovací brzdu nebo přední loketní opěrku. Že tu není světelný ani dešťový senzor ani parkovací senzory? Zapomeňte i na moderní asistenční systém jako je hlídání jízdního pruhu nebo samočinné brzdění. Na druhou stranu na vás v autě nic nebliká, nepíská ani jinak neotravuje. Prostě klid. 
 

Tipo sice můžete mít i s turbem nebo dokonce i dieselem a automatem, ale klasickou volbou nenáročných motoristů je základní atmosférický  čtyřválec o objemu 1,4 litru a výkonem 95 koní. Nebohý benziňák znásilněný ekologickými "vylepšeními" prostě zoufale nejede, přitom si umím živě představit, že mít na hrbu o dvě tři euronormy méně, mluvili bychom o něm jako o příjemně hbitém motoru. Takto je tu ale spíš pro ostudu.

Trápí jej zoufale pomalé reakce na plyn a neméně pomalý stop-start. Hned vypnout! Zhruba do 3000 otáček je motor ještě relativně použitelný, zjevně je stavěn na klidné tempo. Vytáčení nad 4000 je však pustým trápením bez efektu. Na druhé strany můžete mít od padesátky zařazenou šestku a v klidu cruisovat. Motoru také slouží k duhu jeho kultivovanost a nízká spotřeba, která ani při hrubém zacházení nešla přes sedm litrů, dá se ale jezdit i za 5,5 litru.

Jestli někde Tipo kromě ceny exceluje, pak určitě ve vynikajícím způsobu absorbce i velkých nerovností, přičemž si nemyslím, že by na tom měla zásluhu jen 16" kola s vyšším profilem. I s nimi je hatchback v zatáčkách příjemně jistý a mít více výkonu, mohla by s ním být i docela zábava, jakkoliv je řízení zcela sterilní, zvláště pokud přepnete posilovač do módu City - to mimochodem mělo už Punto v roce 1996.

Horší už je to s řazením šestistupňového manuálu, které připomíná spíše losování sportky. Dráhy nejsou jasně vymezené a páka v kulise všelijak drhne a kroutí se. Ale co už, důležitější je přítomnost oné šestky, která je zde skutečným úsporným rychloběhem.

Tipo nemá ambice soupeřit s Golfem či Octavií (i když Octavii tento boj možná díky snaze vedení koncernu VW brzy čeká), ale nemá se rozhodně zač stydět. Jako celek působí určitě hodnotněji než dosavadní dacie. Když zvolíte správnou výbavu, bude příjemným nenáročným společníkem, navíc se standardní pětiletou zárukou. Jen bych si asi připlatil za silnější motor.

Z cenového hlediska je aktuálně jediným konkurentem Fiatu Tipo hatchback Hyundai i30. Testovaný Fiat Tipo 1.4 Street Edice Italia jsme porovnali s modernizovaným Hyundaiem i30 s novým motorem 1.5 CVVT ve výbavě Comfort ZDE. Uvnitř porovnání najdete i technické údaje zkoušeného vozu. Fiat Tipo hatchback začíná na 314 900 korunách a aktuálně jde o nejlevnější hatchback nižší střední třídy na českém trhu.