Týden v autech: Přehled nejhorších sedmiletých ojetin malé velikosti i zvláštní značka na Slovensku

I tento týden jsme se ponořili do čerstvých statistik německého autoklubu ADAC, abychom v nich hledali auta, kterým je lepší se vyhnout. Tentokrát jsme se zaměřili na ojeté vozy malé velikosti ve velmi oblíbeném stáří sedmi let. Psali jsme ale i o naší vlastní zkušenosti z německých hranic, kdy na nás tamní celníci připravili velmi nebezpečnou past. I to najdete v dnešním výběru těch nejzajímavějších událostí ve světě motorismu za uplynulých sedm dní.

Segment malých aut je v bazarech poměrně oblíbený, protože se jedná o vozy s přijatelnou cenovkou, které ještě v pohodě zvládnou méně náročný příměstský provoz či jsou užitečné při dojíždění do práce. Mezi sedmiletými ojetinami však dle německých statistik poruchovosti autoklubu ADAC najdeme šestici modelů, které vykazují podprůměrnou nebo pouze průměrnou spolehlivost, a tak je lepší se jim v bazaru vyhnout.

Z detailních statistik německého autoklubu ADAC, které za loňský rok vycházejí ze zpracování více než 3,6 milionu výjezdů žlutých andělů, jsme tentokrát vybrali šest malých aut, která při sedmiletém stáří (rok výroby 2018) vykazují vyšší poruchovost, než je v dané třídě obvyklé. Index ukazuje počet poruch na tisíc registrovaných vozů dané modelové řady a roku výroby.

Když čínská automobilka BYD před dvěma lety poprvé představila malý městský elektromobil Seagull, vypadal jako postrach Evropy. V Číně se totiž prodává se základní cenou kolem 10 tisíc amerických dolarů, tedy 220 tisíc korun při dnešním kurzu, a už se dokonce objevuje i v Česku prostřednictvím individuálního dovozu. Ovšem s velkou přirážkou. Nezávislý importér Cario má aktuálně skladem jeden kus za 575 tisíc korun. Otevírá se ale i oficiální cesta, jak si tohle přibližovadlo do města pořídit.

Už začátkem letošního dubna vstoupila čínská značka BYD i na český trh a právě v Evropě zahajuje prodej „nového“ modelu Dolphin Surf, který je Seagullem s novým jménem. Novinka vyráží do přímého konkurenčního boje s levnou Dacií Spring nebo výrazně pokročilejším Hyundaiem Inster a má potenciál uzmout slušný podíl na trhu. Už teď však víme, že nebude tak levná jako v Číně.

Pokud vyrazíte z Bešeňové do Prahy, pravděpodobně stejně jako my potkáte na silnici podivně klikatou čáru. Co znamená, nám od pohledu nebylo vůbec jasné, protože nepřipomíná žádnou u nás existující značku. Věděli jsme pouze to, že jde o vodorovné dopravní značení, které se na jednom úseku silnice opakovalo hned několikrát za sebou, a to v obou směrech.

Konkrétní význam jsme se pak pokoušeli dohledat také na internetu, jenže bez pozitivního výsledku. S otázkou, jaký význam má ve skutečnosti toto dopravní značení, jsme tak byli nuceni oslovit přímo Ministerstvo dopravy Slovenské republiky. „Vodorovné dopravní značení na vámi zaslané fotografii jsou takzvané optické psychologické brzdy - konkrétně šikmé příčné čáry (často ve tvaru písmene Z),“ prozradila nám mluvčí ministerstva Petra Poláčiková.

Při cestování autem je celkem běžné, že lidé u sebe v zájmu sebeobrany nosí nějaké „pomůcky“, případně běžně přímo v autě vozí pepřový sprej. Protože nikdy člověk neví, koho na silnici potká. Jenže právě takovéto věci mohou být při jízdách do zahraničí docela velký problém. Kupříkladu Německo je v tomto ohledu velmi striktní. S odůvodněním boje proti extremismu člověk nesmí u sebe mít zbraň, což může být právě i pepřový sprej. Z vlastní zkušenosti víme, že se při kontrolách celníci mohou vyptávat právě na pepřový sprej nebo na nůž. Takže si dejte pozor, je to past.

Nám se tohle stalo při cestě ze Švýcarska, kdy po překročení hranic s Německem následovala asi pět kilometrů od hranic silniční kontrola a zrovna nás si celníci vybrali. Hned se dotazovali na „prostředky pro sebeobranu, například pepřový sprej nebo nůž“. Zde sehrála roli nevědomost a má hloupost, takže jsem odpověděl, že pepřový sprej mám a rovnou jsem ho ukázal. Celníci si sprej vzali, následovala asi hodinová procedura zahrnující kontrolu auta policejním psem, vypsání řady papírů a nakonec propuštění s tím, že do dvou měsíců mám očekávat dopis oznamující výši pokuty.

Renault 4 E-Tech, jak se celým jménem správně nazývá, stojí na platformě AmpR small pro vozy do zásuvky do hmotnosti 1,5 tuny. Sdílí ji tedy s Renaultem 5 (a také budoucím Twingem), ale chce nabídnout víc prostoru, což se propisuje hlavně do místa pro zadní cestující a zavazadla. Rozhodně ale nejde jen o prodlouženou verzi „pětky“. Renault 4 je svébytný model, který jasně odkazuje na svého legendárního předchůdce. Ten automobilka vyráběla mezi lety 1961 až 1992 a vznikl v počtu osmi milionů kusů. U nás na něj už prakticky nenarazíte, ale my jsme na portugalských silnicích minuli hned několik kousků, za jedním jsme dokonce chvíli jeli. Asi se v teplém klimatu lépe udržují.

Každopádně 4143 mm dlouhé auto budilo na cestách značnou pozornost. Vděčí za to onomu retro-futuristickému stylu, kdy se za zaskleno maskou skrývají diodová světla se svítícím logem a rámečkem, která jasně odkazují na starou „čtyřku“. Stejně tak je to patrné v bočním profilu, nejvíc ale vynikne typická zkosená záď. Vůz na pomezí hatchbacku a SUV tak v jedněch vyvolá nostalgické vzpomínky, v druhých zase dojem, že jde o unikátní auto, které vystupuje z šedi běžného provozu. Boduje tak na mnoha frontách, ještě když k tomu přidá dobové barvy, tedy světle modrý nebo světle zelený lak. K mání jsou ale i další.