Testovali jsme novinku, která má jednu chybu. Je tak dobrá, že se vyprodala dřív, než do Česka dojela

Nejsilnější sériová Toyota Supra všech dob je zároveň poslední edicí páté generace sportovního kupé označované jako A90. Na okruhu Castellolí poblíž Barcelony jsme zjistili, že to je skvělé auto, a to nejen díky výkonu 441 koní. Případným zájemcům z Česka už ale nepomůže ani, pokud by dali dohromady požadovaných 3,8 milionu korun. Kvóta čtyř aut pro tuzemský trh je totiž vyprodaná.

Takovou novinářskou prezentaci jsem ještě ve své více než třicetileté kariéře motoristického novináře nezažil. Letěl jsem vyzkoušet nové auto, které už si ale nikdo nemůže koupit, protože se okamžitě celá jeho produkce vyprodala. Řeč bude o Toyotě GR Supra A90 Last Edition.

Už její označení napovídá, že jde o poslední edici páté generace kultovního dvoudveřového kupé vyráběného ve spolupráci s BMW. Vzhledem k tomu, že jde o edici limitovanou, vyrobí se jí pouhých 300 kusů pro celý svět. Pro český trh byly určeny čtyři kusy. „Okamžitě se vyprodaly, zájem byl výrazně větší,“ říká produktový manažer českého importéra Toyoty Václav Zikmund.

Tím pádem se případný zájemce dostane k autu už pouze jako k ojetině. Vyprodaná totiž není pouze česká kvóta, ale kompletní třísetkusová série pro celý svět. Co je na autě tak fascinujícího? To jsme měli možnost vyzkoušet na nádherném okruhu Castellolí nedaleko Barcelony.

Sedáme nejprve do standardní supry s třílitrovým šestiválcem o výkonu 340 koní a manuální převodovkou. Seznamovací kolo jedeme v sedmičlenném vláčku za řidičem, pak zajedeme do boxů a následně nás na trať vypouštějí jednoho po druhém. Vyrážím jako první, takže mám před sebou volno a můžu se soustředit jen na sebe a zážitky z auta. A ty jsou i u standardní šestiválcové supry velmi pozitivní.

Původně jsem měl trochu obavu, jestli nebude jízda s autem, které je sice sportovní, ale rozhodně zdaleka ne okruhové, na širokém závodním okruhu trochu nuda. Ale tato obava se rozpustila hned po prvních zatáčkách. Točivý šestiválec od BMW totiž autu dodává až nečekané pružné zrychlení. Auto se zadním pohonem navíc umí ze zatáček vystřelit přesně tím směrem, který řidič potřebuje, aniž by se s ním musel ať on ani stabilizační systém na suchém asfaltu prát.

Podvozek umožňuje supře až nečekaně velké náklony, takže na závodní trati působí trochu měkce, ale vůbec to není na škodu. Za mě to dodává jízdě ještě větší adrenalin. Už dlouho jsem neřídil sportovní auto s manuální převodovkou. Jsem nadšený z kratičkých drah a sportovní kulisy. Okruh navíc není na řazení příliš náročný. Vlastně se dá se suprou celý jet na trojku, tři pasáže na čtyřku a jeden vracák s následným prudkým stoupáním na dvojku.

Dvě ostrá kola, pak jedno na ochlazení brzd, a jsme zpět v boxech. Vystupuji se širokým úsměvem. Nečekal jsem, že se s autem a s tratí sžiju tak rychle. Chvíli čekáme, než dojezdí se standardními suprami ostatní, a pak už na nás v boxové komunikaci čekají čtyři červená auta: Supra Lightweight EVO. Tato speciální edice se v Česku přes oficiálního importéra vůbec nenabízela a nabízet nebude. Od standardní šestiválcové supry se neliší motorem, ale má vylepšené některé podvozkové díly a řízení.

Tentokrát na trať vyrážíme okamžitě sami a máme jedno kolo k dobru. Auto se chová velmi podobně jako standardní verze, ale působí o něco přetáčivěji. Ve výjezdu z jedné zatáčky si musím poradit s přetáčivým smykem. A není to jen tím, že si s každým kolem troufám být na plyn sprostší a sprostší. Řízení je ale tak reaktivní a přesné, že se nejedná o problém, ale zábavný moment.

Na závěr konečně dostáváme možnost vyzkoušet auto, kvůli kterému jsme sem letěli přes půl Evropy – černou Supru A90 Last Edition. Mimochodem, v jiné barvě ji nepořídíte. Tentokrát dostáváme před sebe „průvodce“, ale jak se ukáže, není to vůbec na škodu. Instruktor Alvaro Parente nás totiž vůbec nebrzdí. Když se na něj snažím v prvních zatáčkách trochu lepit, tak mu poodjede a už nemám šanci se na něj dotáhnout. Přestože jede ve standardní supře.

Supra A90 Last Edition funguje diametrálně odlišně než předchozí dvě verze. Jede mnohem rychleji, brzdí mnohem lépe, její karoserie působí díky mnoha vzpěrám výrazně tužším dojmem, navíc má díky výfukům Akrapovič mnohem zajímavější zvuk. Přesto jsem frustrovaný. Ze své jízdy. Co jsem si v předchozích kolech zautomatizoval teď neplatí, takže brzdím zbytečně brzy, rychlé zatáčky projíždím zbytečně pomalu a v těch ostrých naopak musím výjezdy korigovat, řadím příliš pozdě a dostávám se do omezovače. I proto nejsem schopný Alvara docvaknout.

„Byla to parádní jízda, musel jsem jet na maximum,“ utěšuje mě. Ale uklidní mě až ostatní kolegové. Všichni unisono tvrdí, že by potřebovali mnohem více kol, aby se na Supru A90 Last Edition dokázali adaptovat. Takže nakonec vítězí pozitivní dojem, že jsem se mohl s nejsilnější sériovou suprou všech dob vůbec svézt, a navíc na závodním okruhu. Moc Čechů podobnou šanci mít nebude. Dvakrát škoda, že jsme nemohli jezdit déle, třeba i kvůli tomu, abychom si mohli vyzkoušet různá nastavení tlumičů, což je jedna ze specialit Last Edition.

Toyota Supra A90 Last Edition stojí 3,8 milionu korun, standardní třílitrová supra přijde na polovinu – 1,9 milionu korun. Vyplatilo se čtyřem vyvoleným z Česka investovat takové peníze? Zřejmě ano, už proto, že Last Edition nejspíše bude mít sběratelskou hodnotu. A zřejmě i proto, že na první pohled sice auto vypadá téměř stejně jako obyčejná supra, ale ve skutečnosti jde o závodní speciál, jak zjistíte i v přiložené fotogalerii.

Zatímco Last Edition je beznadějně vyprodaná, poslední kusy standardní supry se ještě dají u dealerů sehnat, podrobnosti k nim naleznete v našem katalogu. Objednávat do výroby už ji ale také nelze, ta skončila. Bude někdy šestá generace supry? „To zatím není jisté,“ odpovídá Václav Zikmund z Toyoty. „Každopádně ale tahle akce měla být pro vás vějičkou na další GR modely od Toyoty, které rozhodně budou. Připravuje se například evoluce v Česku velmi populární Toyoty GR Yaris,“ dodává.