Test Opelu Insignia GSi: Omlazený klasik střední třídy umí sportovat, jeho jistoty jsou ale jinde

Sotva se Opel Insignia zbavil své bývalé pověsti obtloustlého strýčka z Hessenska, už je tu první větší facelift druhé generace, jejíhož nejostřejšího zástupce jsme si hned z tiskové prezentace odvezli ke krátkému testu. Jeho závěr můžeme prozradit hned v úvodu: poctivé auto střední třídy ještě žije. 

Manažerský model Insignia si stejně jako menší Astra nadále ponechává původní techniku koncernu General Motors. Motory a převodovky francouzského koncernu PSA, který Opel koupil, se pod kapotu v současné generaci Insignie nedostanou. Přesto došlo v nabídce pohonných jednotek a převodovek k podstatným změnám.

Všechny tří a čtyřválcové motory patří do rodiny agregátů nové generace. Základem bude nově tříválcový turbodiesel 1.5 CDTI o výkonu 90 kW/122 koní, následovaný dvoulitrovým CDTI  o výkonu 127 kW/174 koní. Na vrcholu nabídky potom stojí dvoulitrové přeplňované zážehové čtyřválce 2.0 Turbo o výkonech 147 kW/200 koní, resp. 169 kW/230 koní (Insignia GSi). Tyto dvoulitry jsou prvními motory automobilky Opel vybavené systémem vypínání válců.

Zájemci o novou Insignii budou moci volit šestistupňovou manuální převodovku, osmi nebo devítistupňový automat a v nabídce se časem objeví i velmi hospodárná bezestupňová převodovka.

Insignia zůstala i po modernizaci nejdostupnějším modelem střední třídy. Sice už není v ceníku benzinová patnáctistovka, se kterou se prodávala od 539 990 korun, ale i základní cena za naftovou patnáctistovku od 649 990 korun je za podobně velké auto bezkonkurenčně nejnižší. Kompletní nabídku faceliftovaného Opelu Insignia Grand Sport najdete ZDE, ceník a další informace ke kombíku Opel Insignia Sports Tourer naleznete ZDE.

Označení GSi patří k Opelu jako GTI k Volkswagenu či Peugeotu nebo RS ke Škodě. Poprvé se objevilo už u sportovní verze někdejšího Kadettu a od té doby se s jistými pauzami stále objevuje coby záruka dobrého rychlého svezení.

První velké plus: "naše" Insigna je v krásné obyčejné ploché červené barvě. Kdo z vás to dneska má? Dlouhatánskému liftbacku tento tradiční odstín vyloženě sedí a umí jej zdatně podpořit některými novinkami souvisejícími s faceliftem. Předně jsou tu ještě lepší matrixové LED adaptivní světlomety se 168 diodami, které skutečně umí dělat z noci den a spolehlivě vykrývají dálkové světlo při míjení se s protijedoucími. Nechybí výraznější falešné sací otvory v nárazníku nebo fešné dvacítky. Tohle auto prostě vypadá velmi v pořádku.

Co číhá uvnitř? Většinou samé pěkné věci. V Insignii, lhostejno zda v kombíku (ten má vzadu víc místa nad hlavou) či liftbacku (ten je hezčí), je především všeobecný dostatek prostoru, pocitově i řečí čísel více než v Passatu, ale ne zase zbytečně tolik jako v Superbu.

První dojem je prostě velice fajn. Přirozenost a lehkost dobře ilustrují třeba částečně analogové a částečně digitální přístroje. Ano, voltmer ani teplotu oleje dnes běžný uživatel těžko ocení, ale spolu s klasickými ručičkami to prostě hezky vypadá a je to přehledné, není třeba se nikam zbytečně prolikávat. Na první dobrou funguje také propojení s chytrým telefonem, stačí napíchnout na kabel, položit na dobíjecí plošku nebo spárovat přes bluetooth. Pak už je všechno návodné a intuitivní, jedno jestli máte Android nebo Apple. Jen nesmíte mít Nokii 5110...

Přístrojová deska Insignie je jednou z těch nemála, kde uprostřed do výše netrčí displej multimediálního systému, který sice nemůže být úplně obrovský, ale koho normálního by to trápilo? Na místě zůstává také klasické ovládání topení.

Opel umí sedadla. To je prostě známý fakt a ta přední AGR snesou absolutorium. Ve sportovních seslích si pohoví i ti najedenější z nás, neboť kromě masáže, vyhřívání, ventilace a všemožného seřizování mají také elektrické nastavování rozpětí bočního vedení. A ještě jedna důležitá věc pro sportovní svezení - jsou pěkně blízko u země!

Do kufru se v případě liftbacku s poměrně vysokou hranou nárazníku nakládá poněkud obtížněji, letiště pravidelných tvarů, které najdete uvnitř, je ale víc než potěšující. Škoda jen, že dlouhatánské víko musíte zvedat výhradně manuálně.    

O jízdním poznání Insignie platí okřídlené "můžete, ale nemusíte." Přesně tak totiž působí jízdní charakteristiky dané naladěním komplexu motoru, převodovky a podvozkových komponentů. Tak za prvé, dvoulitrový benzinový motor s 230 koníky je pro auto formátu a vzhledu Insignie tak akorát. Není to málo, ale rozhodně ne žádný adrenalinový extrém.

Tak se i chová. Už od poslechu, který není v žádném z jízdních režimů (normal, sport, tour) nikterak modulován, zná motor tak trochu nemastně neslaně, rozhodně nic dramatického stran adrenalinové jízdy neslibuje. Sladění s novým devítistupňovým (klasickým!) automatem je nicméně znamenité, což se při tomto počtu kvaltů málokdy povede. Převodovka se nechová nervózně a neřadí pořád zbytečně nahoru dolu, jak se jí zrovna zlíbí.

Málem bychom zapomněli na spotřebu. Insignia GSi je určitě autem, které se nikterak neupejpá, když mu trochu šlápnete na krk - patnáct není problém. Pokud jedete rozumně, je realitou zhruba 8,5 litru, což při 230 koních ve velkém autě se čtyřkolkou není vůbec mnoho.

Právě zdařilá kombinace motoru a převodovky dává řidiči ten jedinečný příjemný pocit, že když bude člověk chtít, může s Insignii upalovat setsakramentsky rychle, ale ve skutečnosti ho k tomu nátura vozu nijak nenutí. Přispívá k tomu také ladně pracující mechatronický adaptivní podvozek, který ani s obutými dvacítkami nepřenáší k pasažérům žádné rázy, maximálně decentní žuchnutí, když už je kanál jo propadlý.

Málem bychom zapomněli na pohon všech kol s vektorováním točivého momentu - normálně o něm nevíte, v rychlé zatáčce vám ale pomůže příjemně "utáhnout" stopu, nehledě na výhody v horších trakčních podmínkách. Specialitou Insignie je vcelku revoluční elektro-hydraulický posilovač brzd, jehož hlavním poznávacím znakem je to, že mezi pedálem a brzdovými čelistmi (Brembo) běžně nepoužívá klasickou mechanickou vazbu, ale funguje čistě elektronicky pouze se záložním mechanickým spojením. V praxi jsme tuto změnu zásadněji nepocítili, snad jen nástup brzdného účinku je trochu hbitější. Takže ano, proč ne.

Čím to čím, že nových insignií na silnicích zase tak moc nevidím? Těžko říct, ale rozhodně to nebude standardní pětiletou zárukou ani cenou, která je u testovaného špičkového provedení více než zajímavá - 919 990 Kč za GSi v plné náloži nám za dobře postavené a příjemně jezdící velké auto přijde super. Podívejte se na porovnání testované Insignie se Škodou Superb 2.0 TSI Sportline ZDE.