Test: Nová Honda HR-V přišla o sex-appeal, kufr i pořádný motor, přesto si ji okamžitě zamilujete

Jako jedna z prvních redakcí v Česku jsme dostali možnost plnohodnotně otestovat novou Hondu HR-V. Ze začátku jsme byli hodně skeptičtí, ale samotná jízda nás utvrdila o kvalitách tohoto oblíbeného kompaktního SUV s dlouholetou tradicí. K dispozici nám byla vyšperkovaná verze Advance Style s hybridním ústrojím a automatickou e-CVT převodovkou.

Dříve auto určené především asijským zákazníkům si brzy našlo cestu i na starý kontinent. První generace Hondy HR-V se Evropanům líbila, nabízela nadčasový design, spolehlivé motory, možnost pohonu všech čtyř kol a poměrně velký zavazadlový prostor. Devět let po ukončení výroby původního vydání, které započalo svoji životní éru již v roce 1998, představil japonský výrobce druhé vydání tohoto kompaktního SUV.

Nástupce dalece předčil svého předchůdce a posunul designový jazyk značky na úplně jinou úroveň. HR-V bylo jako vystřižené z akčního sci-fi filmu, kombinovalo ostré tvary s mohutnými nárazníky a dynamickým tvarem karoserie. Tohle spojení prostě fungovalo a funguje dodnes. Vůz dostal pořádné motory včetně přeplňované "jednapětky", která byla dostupná ve verzi Sport. Honda HR-V druhé generace byla navíc uživatelsky jednoduchá a příjemná na používaní snad každému řidiči. Není tedy divu, že si ji mnozí velmi rychle oblíbili.

Ovšem s nastupujícím třetím vydáním jakoby všechno to dobré najednou zmizelo. Nová Honda HR-V nemá žádné ty atraktivní tvary karoserie, ale jen hladké linie bez žádných výstřelků. Výrazně se u ní zmenšil zavazadlový prostor a přišla dokonce i o pořádné motory a lidovou cenovku. Pod kapotou totiž aktuálně běží výhradně hybridní ústrojí. Jenže všechno zlé je k něčemu dobré, a to u nového "háervéčka" platí dvojnásob. Konstruktérům se povedlo vytvořit fantastický kompaktní crossover odpovídají dnešní době a nárokům zákazníků.

Musíme přiznat, že nám se minulá generace s přeplňovaným motorem ve verzi Sport obzvláště líbila a loučení s ní nebylo jednoduché. I proto jsme do nového modelu nastupovali s jistým znechucením a alejemi pochybností. Během chvíle se však náš postoj k němu otočil o celých 360°. Už to nebylo to nudné předražené SUV bez nápadů, výkonného motoru a s malým kufrem. Ne ne, z ničeho nic se pro nás stalo jedním z nejlepších kompaktních crossoverů současnosti. Ptáte se, jak je to možné?

Říká se, že v jednoduchosti je krása. A něco na tom bude, protože po chvíli se nám nový design začal líbit, rozhodně nás již nijak neurážel. Moc pěkná je zejména zkosená zadní partie, jenž evokuje styl jakéhosi SUV-kupé. Bočními liniemi a robustní přídí nám zase hodně připomíná crossovery značky Mazda. Prostě ten pravý japonský styl. Ovšem nejvíce peckový je interiér auta, tentokrát pro změnu inspirovaný Volvem. Míníme tím hlavně to prošívání sedadel a kombinaci světlých barev s tmavými. Stejně jako u minulých vydání nás obklopoval minimalismus a nově i perfektně zpracované detaily, honosné materiály a moderní přístroje. Tohle je kompaktní SUV jako šité na míru dnešním zákazníkům.

Nakonec jsme přišli na kloub i zmenšenému kufru. Stalo se tak, protože inženýři ubrali několik litrů právě v zavazadlovém prostoru a věnovali je kabině. Díky tomu teď Honda HR-V disponuje ve své třídě rekordním místem na nohy v první a druhé řadě sedadel (160 cm). Jen o dva centimetry více má například nový Volkswagen Multivan, o 63 centimetrů delší vůz. To je neuvěřitelné! Japonské SUV má navíc v rukávu ještě další eso. Flexibilní zadní řada sedadel Magis Seats umožňuje po jejím sklopení vytvořit ložnou plochu nebo dokonce vyklopit sedáky směrem nahoru, což umožní uvnitř přepravit obzvlášť vysoké předměty (viz foto v galerii). Tento prvek ostatně měla i předchozí generace.

Kabina působí velmi vzdušně a antistresově. Řidiče i posádku okamžitě vtáhne do světa zalitého sluncem, kde jsou problémy a stres zakázaným slovem. Sedí se příjemně vysoko, přičemž řidičova sedačka je navíc ještě výškově nastavitelná. Spolujezdcova však nikoliv. Nedostatkem prostoru jsme rozhodně netrpěli, pohodlně se zde uvelebí i cestující vysocí 190 centimetrů. Spoustu místa mají rovněž pasažéři na zadní lavici. Za dokonalý lze označit výhled z auta, a to do všech směrů. Sloupky jsou uzoučké a v průzoru nijak nepřekáží. Tedy až na "céčkové" (zadní), ty už výhled krapet zhoršují.

Po rozjetí posádku ukolébá hybridní ústrojí se základem v atmosférickém benzínovém srdci 1.5 i-VTEC. Motor pracuje v Atkinsonově cyklu a sekunduje mu silný elektromotor s výkonem 96 kW (130 k) a 253 N.m. Při klidné městské jízdě o samodobíjecím pohonu prakticky nevíte. Mezi elektřinou a benzinem si přepíná bez povšimnutí. Jen si lehce vrní a mírnými vibracemi vnáší na palubu klid a mír. Při takové jízdě slupne pouhých 5,7 l/100 km. Pořádný budíček přijde po sešlápnutí akcelerátoru do podlahy, to se pak dějí věci. Jednostupňovou redukční převodovka katapultuje otáčky hnacího ústrojí do výšin a z pod kapoty se ozve mohutné, uši drásající "vrrr".

Baterii uloženou pod podlahou kufru je možné dobíjet také pomocí rekuperace (Rekuperace je proces přeměny kinetické energie dopravního prostředku zpět na využitelnou elektrickou energii při brzdění). Pádly pod volantem se pak volí síla rekuperace. Bohužel nám chyběl režim plachtění.

To nejlepší na závěr. Nová Honda HR-V je prostě králem jízdních vlastností. Už dřívější model jezdil skvěle, ale současná generace ji ještě výrazně předčila. Zejména na menších nerovnostech typu kočičí hlavy a podobě, podvozek dokonale filtruje veškeré otřesy či nežádoucí vibrace. V interiéru se nic nechvěje ani nepovrzává. Je pravda, že větší nerovnosti už dávají kompaktnímu SUV standardně obutému na 18palcových kolech hodně zabrat. Tlumiče jsou až sportovně tuhé, a proto třeba s hlubokými kanály nebo vlakovými přejezdy dosti bojují. Vždy se pak ozve takovéto kopnutí, což cítí i posádka uvnitř.

Jako příkladné se ukázalo tužší naladění podvozku v ostrých zatáčkách. Tunu a půl těžké auto dokáže krotit s naprostým přehledem. Do nedotáčivosti se Honda HR-V dostane jen na mokru nebo v případě, že vlétnete do zatáčky s plynem na podlaze. Jinak je prakticky nemožné ji urvat z požadované trajektorie. Fantasticky plní svou funkci také stabilizátory, které pohlcují jakékoliv náklony karoserie. Ve volantu máte po celou dobu jízdy 100% jistotu, byť někdy může řízení působit trochu gumově. Brzdy na hybrid fungují velmi dobře, nejsou kousavé a brzdný účinek je plynule "dávkovatelný".

Nejvíce nás bezesporu trápilo samotné odhlučnění kabiny a motorového prostoru. Hybridní ústrojí slyšíte vlastně při každém prudším zrychlování, a to dost silně. Kabinou se navíc při vyšších rychlostech valí nepříjemné hučení a aerodynamické šumění. Sem tam se ozve i nějaké to bouchnutí od podvozku či podběhů kol. Nakonec ale nejde o nic nesnesitelného, jde přeci o městský crossover, nikoliv o dálniční křižník.

Nová Honda HR-V je pro nás obrovským překvapením. Zatímco ze začátku jsme se domnívali, že půjde o naprostný propadák a ostudu pro značku Hodna, dnes ji považujeme za jeden z nejlepších městských crossoverů. Holt doba se mění a my s ní! Jediné co by mohlo potencionálního zákazníka odradit, tak to je cena, která začíná na 699 900 Kč. Zprvu se totiž může zdát dosti vysoká, ale jakmile zjistíte, co zahrnuje, pochopíte. Letmo jmenujme například hybridní pohon s automatickou převodovkou, plnou výbavu již v základu a doslova armádu bezpečnostních asistentů. Časy kdy neměla auta ani klimatizaci jsou již minulostí. Porovnání nové Hondy HR-V s konkurencí naleznete zde.