Radost i bezpečí
Cena testovaného BMW 430d xDrive Gran Coupé se kvůli řadě příplatků vyšplhala téměř na dva miliony korun. Auto totiž zdobil nejen speciální drahý lak nebo čalounění, ale i drahé pakety s asistenčními systémy a dalšími bezpečnostními vychytávkami včetně laserových světlometů. A pak spousta sportovních doplňků prodávaných u BMW pod písmenem M.
Když jsem poprvé viděl kombinaci běžného naftového dvoulitru s nijak závratným výkonem 140 kW a k tomu pohonu všech kol, se sportovním podvozkem, řízením, brzdami či spoustou designových doplňků na karoserii i v interiéru, trochu jsem se testovaného kousku obával. Nakonec jsme ale spolu strávili velmi příjemný týden.
Základem dobrého pocitu z auta totiž byl fakt, že
jej
sportovní doplňky nezbavily příjemného jízdního pohodlí potřebného na dlouhé služební či rodinné cesty, pro které je pětidveřové BMW řady 4 s naftovým motorem primárně určeno. M sportovní podvozek nemá nastavitelné tlumiče (lze pořídit za příplatek), ale přesto v kombinaci s osmnáctipalcovými koly obutými do zimních pneumatik s rozumným rozměrem 245/45 R18 působí při přejezdech nerovností až překvapivě tlumivě a komfortně. Kromě toho se samozřejmě nehoupe, nekymácí a nenaklání v zatáčkách, takže se s ním dalo na uklouzaných zimních silnicích nádherně řádit.
Rozlehlá karoserie poskytuje BMW 4 Gran Coupé při jízdě po kluzkém povrchu stabilitu, bezpečnost a sebevědomí, pohon všech kol s preferencí zadní nápravy na druhou stranu umožňuje až nečekaně agilní proplétání zatáčkami. Radost z jízdy rozdávalo i přesné a komunikativní příplatkové variabilní sportovní řízení. Motor sice není žádný dravec, ale mild-hybridní technologie dokonale vyhladila křivku nástupu točivého momentu, takže se výborně dávkuje. Skvělou spolupráci s osmistupňovým automatem už jsme brali jako samozřejmost. Nejdříve nás sice překvapila chybějící pádla na řazení pod volantem, ale pak jsme si uvědomili, že jsou úplně zbytečná, protože na komunikaci s motorem a převodovkou řidiči bohaté stačí plynový pedál, případně nastavení jízdního režimu.
Kombinace naftového motoru s pohonem všech kol nám v zimním období připadla velmi vhodná z hlediska gripu a přilnavosti.
Průměrná spotřeba by se podle výrobce a reálné měřicí procedury WLTP měla pohybovat lehce nad pět litrů. My jsme naměřili spotřebu kolem pěti litrů při ustálené rychlosti 90 km/h na osmičku. V průměru jsme jezdili velmi svižně za necelých sedm litrů nafty, s lehkou nohou se dalo bez potíží dostat pod šest. Při ustálené rychlosti 130 km/h si auto řeklo přibližně o sedm litrů nafty na 100 km. Nejsou to špatná čísla, ale po zkušenostech se staršími vozy BMW řad 3 a 4 poháněných naftovým dvoulitrem jsme očekávali nižší hodnoty. Zvlášť, když je přítomna mild-hybridní technologie, která každou chvíli zcela vypíná motor - a to nejen po zastavení na semaforech. Naštstí jej také velmi rychle a logicky dokáže nastartovat vždy, když to řidič potřebuje, takže není otravná.
Potěšil nádherně kultivovaný a tichý chod dvoulitrového dieselového čtyřválce, který většinou není vůbec slyšet. Však se také na osmičku při 90 km/h převaluje na nějakých 1300 otáček, při 130 km/h stále netočí na nejvyšší rychlostní stupeň ani dva tisíce otáček. Při vytočení do otáček zejména na nižší rychlostní stupně se naopak uvnitř kabiny ozývá až nečekaně sportovní sound. Díky vylepšené aerodynamice v porovnání s minulou generací ještě ztichlo už tak dost nezřetelné obtékání zvuku okolo karoserie.