Po dvou letech jsem zase našel volný víkend a vypravil se na „ekologickou rallye“. Zkráceně se těmto závodům říká „eko-rallye“, někdy se to píše jako „ecorallye“ nebo „ecorally“. Naprostá většina lidí si pod tím představí jízdu na spotřebu. Takové akce se také dělají, pořádá je třeba Škoda, ale tohle je zcela jiný druh soutěže.
Eko je to jen tím, že tam většinou jedou jen elektromobily, jinak je to rallye pravidelnosti. No a jako každá jiná rallye pravidelnosti i v případě „závodů“ elektromobilů záleží na tom, jakou připraví pořadatel trať a jak nastaví rychlostní průměry. Může to být totální nuda, kde se jede pět kilometrů rychlostí 35 km/h po velké široké silnici, ale může to být jízda na hraně toho, co zvládne auto, řidič a na co si ještě v běžném provozu vůbec troufnete. Ekologická Rally Bohemia je ten druhý případ.
Dříve platilo, že na takovéto závody pravidelnosti stačil telefon s aplikací Rabbit Rally, kam nasázíte rychlostní průměry a mobil vám pak dle aktuální ujeté vzdálenosti ukazuje, zda musíte zrychlit, nebo zpomalit. Pro pořádek, na trase měřených úseků jsou tajné body, vy v nich musíte být v přesně definovaný čas a za každou odchylku dostanete trestné body. Rozhoduje tedy přesnost a aplikace založená na GPS dostatečně přesná není.
Spousta lidí si proto postupně nakoupila snímače na kola. Bez nich dnes už není šance zvítězit. Proto jsem nakonec tomuto ročníku Bohemky věnoval nejvíc času, co jsem kdy do těchto závodů investoval. Bylo nutné snímače koupit, sada přišla ze Španělska ve stavu „dodělej si sám“, takže bylo nutné vyrobit držáky na snímače a vymyslet, jak to celé zapojit a naimplantovat do auta. S tím velmi pomohli kolegové z firmy Dieselpower. Ta má sice v názvu ten diesel, ale už dávno nedělá jen „tédéíčka“, ale i benzinové motory. A také do elektrické éry se pánové pomalu posouvají. Teď třeba testují Audi chystanou na sprinty s elektromotorem přidaným na zadní nápravu.
Na závod nám vyšlo nové MGS5. Je to tak akorát velké SUV s moderní elektrickou platformou, pohonem zadních kol a slibnými parametry. Dostali jsme si tu lepší verzi s 64kWh baterkou, dojezdem 465 km a výkonem 231 koní. Auto, které je rychlé, úsporné a které má aspoň trochu vyšší podvozek je pro podobné soutěže nutnost. Zároveň MGS5 je úplná novinka a ekologická Bohemka je zajímavou příležitostí, jak ji důkladně otestovat.
V rámci přípravy ještě kromě snímačů bylo potřeba vyřešit, kam dát mobily. U spolujezdce to řeší nějaký držák na sklo, u řidiče to chce něco, co ideálně nebrání ve výhledu. A to nakonec v našem případě vyřešila odpadní trubka zapíchnutá do držáku na nápoje. Vypadalo to hrozně, fungovalo to výborně.
Každý podobný závod začne registrací, lepením nálepek na auta, vyplňováním formulářů a tak podobně. Na startu jsou všichni plní očekávání a čím dál více lidí míří na ta nejvyšší místa. Já sám jsem před třemi lety (spíš omylem) tuhle soutěž vyhrál a rok poté jsme skončili čtvrtí. Takže jsme si i díky důkladnější přípravě mysleli na přední příčky, stejně jako asi tak patnáct dalších posádek.
Jenže 600 km je hrozně moc. Obvykle stačí jedno špatné odbočení a nasbíráte tolik bodů, že už o vítězství není možné vůbec uvažovat. A protože se jede po okreskách za běžného provozu, stačí nešťastná souhra okolností, kdy vás zdrží jiné auto a už sbíráte další a další trestné body. Přesně tohle jsou chvíle, kdy se dostáváte do režimu opravdové rallye, protože ve snaze ztrátu dohnat jedete na hraně předpisů i aktuálních podmínek. V pátek se jelo už za tmy, pak do toho začalo pršet, pořadatelé dali do itineráře také třeba trasu rychlostní zkoušky Zvířetice, která se jede z velké části po šotolině, no prostě to nuda fakt není.
Dříve se jezdilo v rámci Bohemia Eco Energy Regularity (jak se tahle akce oficiálně jmenuje) hodně také po zavřených zkouškách velké rallye, ale dnes už to bohužel neplatí. Pořadatelům to umožnilo nasadit i pro elektroauta nadstandardní rychlostní průměry a byla to fakt zábava. Jenže účastníci si stěžovali, že je to nebezpečné a loni tuhle skvělou věc definitivně ukončila nehoda elektromobilu. Letos se tak už jelo jen za běžného provozu, i když po trasách velké rallye. Výjimkou byl Race Park Milovice (a i na to někteří nadávali ve stylu „přijeli jsme závodit a pořadatel chce, abychom aspoň trochu závodili...“). Škoda, ostřejší svezení na polygonu by bylo pěkné.
Popravdě, MGS5 EV se mi v prvních chvílích moc nepozdávalo. Na poměry elektrických aut se docela houpe a celé působí tak trochu gumově. Jenže postupem času se ukázalo, že nejde o vůbec špatný elektromobil. Právě zejména kvůli pohodlnému podvozku.
Během rallye jsme jezdili po totálně rozbitých silnicích, nechyběly i lehce off-road pasáže, zmíněná šotolina a díky obecně vyšším rychlostním průměrům také často jízda na plný plyn. A ono nikde nic nemlátilo, podvozek všechny velké rány pochytal, postupem času se ukázalo, že ani řízení není vůbec špatné a že to vlastně celé funguje velmi dobře.
Jedinou výjimkou byly pneumatiky Bridgestone Turanza T005. Ty výborně fungovaly na suchu, ale jakmile se rozpršelo, MGS5 bylo chvílemi jak na ledě. Zadní kola často zoufale hledala trakci, ve výjezdech mnohdy zasahovala stabilizace, která je zde dost radikální a dvakrát už to bylo celé velmi nahraně, kdy se auto začalo hrnout ven ze zatáčky a spolujezdec už vyhlížel, v jakém roští přistaneme. Však jsem to říkal, tady se prostě jede na hraně, i když si to mnozí nemyslí.
MG se osvědčilo také po stránce elektrické techniky a hlavně spotřeby. Průměr celé soutěže dlouhé zhruba 600 km byl 16,2 kWh/100 km. Na jízdu s ohledem na spotřebu jsme se přitom fofrem vykašlali. Na měřených úsecích to často bylo brzda/plyn a na přejezdech jsme jeli, jak to šlo, protože pořadatel zjevně nechtěl, aby se posádky někde loudaly, takže na celé etapy bylo málo času. K tomu přidejte déšť, puštěné stěrače, ventilaci, v sobotu i topení, protože bylo asi tak 13 stupňů. A přesto se nemusel dojezd řešit a jednotlivé části jsme dojížděli s takovou rezervou, že by se možná dala ujet i druhá půlka dne bez nabíjení. Ale tak pro jistotu jsme nabíjeli, abychom nedopadli jako někteří experti, kteří zůstali na trati s vybitým autem.
Upřímně, i když jsou tyto závody jakože oficiální český a některé jsou dokonce i světový šampionát, o nic nejde. Je to primárně akce pro zábavu. Ale speciálně na Bohemce jsou emoce dost časté, což téhle akci dává ještě větší náboj. Mnozí si sice myslí, že jde o propagační jízdu nadšenců do elektromobility, kteří sdílejí společný zájem, což je pravda, ale i to má své hranice. A tak i letos se elektromobilisté občas hádali.
Po sobotním dopoledni dostali s výjimkou dvou posádek úplně všichni penalizaci za pozdní příjezd. Kolovaly hlášky o nekompetentním pořadateli, dvě posádky na truc dokonce odstoupily ze závodu úplně. A když jsme pak večer dojeli na parkoviště, jedná paní tam řekněme emotivně vysvětlovala jinému účastníkovi, že je brzdil na trati a že je jeho povinnost jet co nejrychleji, když je pozadu oproti průměru. Aby další dáma posléze nadávala pořadatelům, že před její nabíječkou stojí veterán, i když stačilo jen natáhnout kolem auta kabel. Je to prostě sranda.
Pak se podávají protesty, píší oficiální dopisy a tak podobně. Když se nedaří, je nakonec docela těžké potlačit ego a držet se toho, že je to jen akce pro zábavu. Však jste do toho investovali peníze a hlavně čas. A najednou jste na dvacátém místě a vinu vidíte v nepřízni osudu, v pořadatelích, u ostatních účastníků... Ve finále si za to ale stejně obvykle může každý sám, protože každý naseká nějaké ty chyby.
A nakonec i naše posádka s MGS5 si trochu zanadávala. V pátek nás postihla jedna chyba a ve všech měřených úsecích nás zdrželo nějaké civilní auto. Ale tohle k tomu prostě patří, je to celé trochu loterie. Jenže i tam, kde se relativně dařilo, jsme končili až ve druhé desítce, protože jsme nejeli dostatečně přesně. Nikdy jsem tolik času a úsilí nevěnoval přípravě a nakonec jsme se pohybovali na pozicích, kde jsem nejezdil snad ani tehdy, když jsem začínal.
V neděli ráno se podařilo tuhle záhadu rozluštit. Víte, ono v těchto rallye jde vlastně o to, abyste co nejpřesněji zopakovali stopu, kterou trať najeli pořadatelé. Ti to celé najížděli s autem, které mělo snímače na zadní nápravě. Elektrické předokolky se snímači tak pouze musí řešit, aby si moc nezkracovaly cestu a musí jet tak, jako kdyby proti nim jelo auto. Zkrátí se tři vracáky a najednou máte rozdíl několik desítek metrů. Jenže my jsme měli snímače vpředu a jaksi nám nedošlo, že přední náprava opisuje větší oblouk než ta zadní. Takže správná jízda pro auta se snímači vzadu v našem případě znamenala to, že nám telefon ukazoval větší vzdálenost oproti té oficiální a ve finále jsme byli často všude pozdě. Dvě poslední zlepšené zkoušky už nic moc nezměnily a výsledkem bylo 11. místo.
Uspět speciální na Bohemce je dost těžké i v ecorally. Je potřeba řešit spoustu detailů, evidentně včetně toho, jak přesně se jede po silnici a kam si umístíte snímače otáček kol. Do toho si přidejte déšť, místy mlhu, na konci dne soumrak nebo rovnou tmu a také to, že v pátek přijedete třeba v půl jedenácté večer, v půlnoci jdete spát a krátce po sedmé ráno už je potřeba zase vyrazit k autu. Také únava se postupně začne podepisovat na vašem počínání a na výsledcích.
Tyhle závody si sice říkají „eko“, ale nuda to fakt není. Kdo to tvrdí, ten neví, jak taková akce probíhá a co všechno se na trase závodu děje. V případě Bohemky to platí dvojnásob, protože pořadatelé chtějí, aby si užili i řidiči, proto se jede obecně rychleji. Takže jestli se chceš svézt, přihlas se na ekologickou Bohemku. Zní to jako paradox, ale je to tak.
