Je mi jasné, že budu za blázna. Opěvovat 20 let starou „rachotinu“ ve společnosti moderních vozů s výkonný motory, rozumnou spotřebou a chytrými funkcemi, je vyloženě rouhání. Jenže za volantem Mercedesu-Benz CL 500 mi stačilo pár kilometrů k tomu, abych pochopil, že tohle auto natolik předběhlo svou dobu, že ještě dnes snese moderní měřítka. Jasně, svůj iPhone k němu nepřipojíte (místo toho má v loketní opěrce legendární Nokii 6210), ale je vybaven bezklíčovým odemykání, startováním, adaptivním tempomatem, chlazenými i vyhřívanými sedadly či spoustu dalších vymožeností, které tehdy působily jako sci-fi.
Vůbec nejkrásnější na něm ale je, jak jede. Dokonalý hydraulický podvozek ABC z něj dělá nesmírně pohodlnou mašinu na dlouhé cesty. Charakterní osmiválec hezky bublá, když mu zatnete tipec, ale jinak je v kabině klid. Nekonečný komfort je na úrovni vozů značky Rolls-Royce, to se nestydím říct. A to vše za částku přesahující mírně 200 tisíc korun?
Musím se přiznat, že to bylo auto, u kterého mě asi nejvíc za mou kariéru lákala myšlenka si ho pořídit. Nakonec jsem odolal a vyhnul se mu, možná ze strachu z drahých závad toho dokonalého podvozku a také proto, že doma mé nadšení nesdíleli a označili dřevem a kůží zdobený vůz jako „bordelkáru“.
