Majitelé elektromobilů řeší problém. Někteří platili 70 Kč za jednu kWh a nevěděli o tom

Od přesednutí do elektromobilu spoustu lidí odrazují komplikace spojené s nutností využívat veřejné dobíjecí stanice. Všeobecně se sice předpokládá, že se budou bateriové automobily dobíjet hlavně přes noc na parkovištích a v garážích, jenže každý občas vyrazí na nějakou tu delší cestu. Pak se musí připravit na dva potenciální problémy. Je potřeba najít místo pro dobíjení, ale je také vhodné předem prověřit, jakým způsobem nabíjení aktivovat. 

Zatímco s množstvím stanic přestává být potíž i v českých končinách, komplikace s aktivací dobíjení představují hlubší problém. Ne vždy zrovna ta vaše konkrétní stanice bude komunikovat s univerzální nabíjecí kartou, které výrobci zákazníkům poskytují čím dál častěji. Co je ale horší, na první pohled nebývá dost dobře zřejmé, kolik ve finále za takové nabíjení zaplatíte. Tohoto problému si všimli už i v Norsku, které dlouhodobě patří k zemím s největším počtem elektromobilů v reálném provozu. Přesto se tamní úřad pro spotřebitele (Forbrukertilsynet) chystá zasáhnout proti zavedené praxi až nyní. 

Jak píše norský magazín Motor, diskuzi na toto téma rozpoutal případ jednoho majitele Hyundai Kona Electric, který nabíjel ve městě Nittedal na veřejných stanicích před tamní radnicí. K aktivaci použil kartu Hyundai. Podobné karty nabíjení zjednodušují, protože nepotřebujete vozit větší množství čipů pro všemožné provozovatele. Pouze jednou za čas dostanete souhrnnou fakturu. Právě ta se stala pro zmíněného elektromobilistu velkým překvapením. 

Místo levného dobíjení mu bylo naúčtováno za odebraných 29,5 kWh plných 899 norských korun. Dotyčný tak v přepočtu zaplatil 2173 Kč. Když budeme počítat průměrnou spotřebu 15 kWh/100 km, pak jeden ujetý kilometr stál po tomto nabíjení přes deset korun. Důvodem extrémní ceny za pomalé nabíjení byl poplatek za stání u dané nabíjecí stanice. Ten se při tomto konkrétním nabíjení vyšplhal na 754 norských korun (1823 Kč). Pokud by to uživatel věděl dopředu, určitě by nabíjel jinde, jenže právě v tom je hlavní problém současného systému. 

Podle magazínu Motor začne norský úřad pro spotřebitele vyžadovat, aby ceny byly lépe viditelné a aby uživatelé měli možnost jednoduše porovnávat různé možnosti nabíjení. Aktuálně jsou odkázáni především na aplikace chytrých telefonů, případně na webové stránky, což nestačí. Jak přesně bude ale norská náprava vypadat, to v tuto chvíli není zřejmé. 

Automobilky i provozovatelé nabíjecích stanic sice pracují na zjednodušení dobíjení, tuzemská realita ovšem kopíruje tu norskou. U největších hráčů typu ČEZ, PRE, EON nebo Ionity si poplatky snadno zapamatujete a bez problémů si vystačíte s univerzálními dobíjecími kartami od automobilek. Potíže nastávají při výletech do odlehlejších končin. Možná byste se divili, jak často už dnes narazíte v malých městech na veřejné nabíjecí stanice, i když třeba pomalejší (AC), ale na takových mnohdy univerzální karty nefungují. Následuje proces aktivace dobíjení přes QR kód a on-line platbu. Ten je časově náročný a někdy také nespolehlivý. Chytrý telefon je každopádně pro delší výlety s elektromobily naprostou nutností. Sazby za nabíjení občas najdete na malých nálepkách na stanicích, na první pohled viditelné ale nebývají. 

Budoucností nabíjení má být v konečné fázi systém, kdy automobil připojíte ke stanici, ta sama pozná, o jaký vůz přesně jde a aniž byste cokoliv dělali, dobíjení bude automaticky zahájeno. Před časem příchod takového systému oznámila například značka Cupra pro svůj elektromobil Born. Systém nese označení Plug & Charge a dostupný bude nejprve na stanicích Ionity. Každopádně je škoda, že dobíjení většinou nelze platit bezhotovostně kartou jako tankování, ruční myčky, nápoje v automatech nebo cokoliv jiného. To by možná bylo nakonec ze všeho nejjednodušší.