Luxusní limuzíny i absolutní low cost, který jezdí po celé Číně. Navštívili jsme automobilku Hongqi

Čínský automobilový trh je zcela odlišný od toho evropského. Automobilek je na tamním trhu zásadně více, a to nemluvíme o počtu samotných značek, pod kterými se vozy následně prodávají. Značky a automobilky vznikají každý rok v desítkách, stejně tak ale na silně soutěživém trhu zanikají.

Najdou se ale i výjimky, které si historickou důležitostí nezadají s některými evropskými automobilkami. Mezi ně patří Hongqi, v překladu Rudá vlajka, která vznikla v roce 1958 pod státním koncernem FAW Group jako reprezentativní výrobce limuzín pro nejvyšší představitele státu.

Po dlouhá desetiletí tak byla symbolem moci a prestiže, kterou si nemohl jen tak někdo pořídit - nestačilo mít jen pořádný balík peněz, museli jste být někdo, aby se s vámi Hongqi vůbec bavilo. To se změnilo na přelomu tisíciletí, kdy se úzce zaměřená automobilka transformovala do klasického výrobce prémiových vozů se širokou nabídkou.

Dnes je Hongqi poměrně konzervativní čínskou automobilkou. Vozy značky poznáte na první pohled díky tradičnímu červenému pruhu na kapotě, který nesmí chybět na žádném voze Hongqi. Na čínské poměry je design vozů Hongqi poměrně umírněný a zároveň pohledný, za což může značka vděčit evropským designérům.

Poměrně zajímavé je i řešení pohonu. Většina čínských aut využívá čtyřválcové jedna-pětky, jenže v Hongqi si uvědomují, že prémie musí nabídnout něco více. Proto pod kapotou najdeme i dvoulitry nebo šestiválcové a dokonce osmiválcové motory v těch nejvyšších řadách.

Značka ale myslí i na elektrifikaci, nabízí tedy i hybridy nebo elektromobily. Jako jedna z mála značek ale vyvíjí i vodíkový pohon, který zatím nepředstavila v sériové podobě. Dle slov představitelů značky jde ale o vyčkávání, jak zareaguje trh a zda vodík nakonec předběhne elektromobilitu.

V rámci návštěvy jsme měli možnost prohlédnout si i vývojové středisko koncernu FAW, pod který Hongqi spadá. Bohužel bez možnosti fotografií, ale pro zajímavý dojem a potvrzení myšlenek to bohatě postačilo.

Prohlédli jsme si třeba obrovskou halu, kde se testuje hlučnost vozidel. Hala je kompletně odhlučněná pro co nejpřesnější měření a umožňuje testování i těch největších vozidel, což je v případě klidně i více než šestimetrových Hongqi důležité.

Mnohem zajímavější však byla hala s více než 400 metrovou rovinkou pokrytou asfaltem se čtyřmi pruhy. Zde se totiž testují asistenční systémy, respektive jejich reakce během rozličných podmínek, které mohou během provozu auta nastat. Hala totiž umí měnit světelné podmínky a simulovat slunce, ale ne jen to. Systém trysek na stropě umí simulovat silný déšť i mrholení pro napodobení naprosto všech možných situací.

Ptal jsem se tedy, zda umí simulovat i sníh, čímž jsem asi rozbil naše hostitele. Údajně totiž v Changchunu, kde se továrna nachází, sněží přes zimu každý den a hodně, což je v přímém rozporu s dostupnými daty na internetu. Ačkoliv se totiž Changchun nachází na severu Číny, přes zimu tam dle dostupných informací příliš srážek nespadne.

Vrcholem nabídky Hongqi je série Golden Sunflower, výkladní skříň automobilky. Tu lze považovat vlastně za samostatnou značky, protože je naprosto odlišná od ostatních vozů značky díky velkým motorům a luxusnímu zpracování interiéru. Některých vozů z nabídky se s největší pravděpodobností dočkáme i v Česku.

“Základem” nabídky je sedan Guoya (L1). Měří přes 5,3 metru, designově kombinuje konzervativní tvary s modernou a pod kapotou nabízí hybridní šestiválec nebo osmiválec spojený s pohonem všech kol. Zajímavostí je i rolovací OLED displej infotainmentu, který jsme ale nevyzkoušeli.

Nad ním stojí Guoyao (LS7), velké SUV, které je terénní alternativou k sedanu Guoya. Opět nabízí přeplňovaný osmiválec s hybridním ústrojím a pohonem všech kol, klade ale větší důraz na prostornost a majestátnost.

Vrcholem je Guoli (L5), ultraluxusní limuzína, která je nejikoničtějším vozem značky a jedním z nejvýraznějších symbolů čínského autoprůmyslu. Guoli navazuje na státní vozy používané už od 60. let, design je retro a má působit spíše jako modernizovaný historický artefakt. Interiér nabízí vysokou míru individualizace, používají se ty nejlepší materiály s ručním zpracováním a důraz je samozřejmě kladen na zadní sedačky.

Poněkud překvapivě patří do nabídky i luxusní minibus Guoyue (QM7), který nabízí reprezentativní přepravu více osob. Je zaměřen jako VIP shuttle pro luxusní hotely nebo státní delegace, designově zůstává věrný stylu značky a i zpracování interiéru je na stejné vlně - kabina působí jako luxusní lounge s individuálními křesly.

Jenže naprostá většina Hongqi, které v Číně potkáte, opravdu nejsou Guoyao. Nejčastěji totiž potkáte Hongqi E-QM5, pětimetrový sedan, který s přimhouřením oka připomíná Cadillac. Cena na domácím trhu se navíc pohybuje okolo 200 tisíc korun, což je více než zajímavé za elektrický sedan s dojezdem okolo 431 kilometrů dle specifikace.

E-QM5 je totiž specifická věc. Jde o auto, které bylo navrhované přímo do služeb taxi a flotil, prostor na zadních sedačkách je obrovský, omyvatelná eko kůže je v tomto případě také bonusem. Levné zpracování odpovídá ceně, ale interiér aspoň nepůsobí rozvrzaně. V podstatě se dá říci, že jde o čínskou elektrickou Octavii svým zaměřením. Jenže pak usednete za volant a bojíte se o svůj život.

Technicky jde o elektromobil s baterií 55 kWh a pohonem předních kol, překvapivě nabídne nezávislé zavěšení zadní nápravy vzhledem k ceně a jízdním vlastnostem. Vůz jsme měli možnost vyzkoušet na polygonu, o pohodlí na nerovnostech tedy nemohu příliš pohovořit. Za to o schopnosti vyděsit posádku ano.

Zrychlení je díkybohu vlažné, ale už od nějakých 60 km/h se projevuje nestabilita. V dálničních rychlostech už auto musíte lovit po celé šířce dvouproudé silnice, protože hodně plave. Na brzdách je ještě divočejší a trefit se mezi kužely do jednoho pruhu vyžaduje celého řidiče. Odhlučnění je mizerné, ale vzhledem k ceně nelze očekávat nic lepšího.

Zastoupení značky jsme se ptali, kolik by takový vůz stál u nás, kdyby se dovážel. Protože dovoz takového auta, které nesplňuje žádné evropské nároky a normy na bezpečnost, není žádná sranda už kvůli registraci, výsledná cena by se pohybovala někde okolo 450 tisíc korun. Za takové peníze už u nás koupíme výrazně lepší auta, ve kterých není jízda adrenalinovým zážitkem.