Komentář: V Norsku většinově volí elektromobil i ti nejchudší a elektrická revoluce se stejně nekoná

Norsko jde v čele transformace automobilové dopravy směrem k místně bezemisní mobilitě. Teď tamní statistický úřad zveřejnil informaci o tom, že trh dosáhl dalšího milníku. V roce 2021 tvořily elektromobily podíl na nově prodaných autech plných 71 %. A co je důležitější, nadpolovičního podílu dosáhly elektromobily u všech příjmových skupin, což se v Norsku stalo historicky vůbec poprvé. Jinak řečeno, elektrické auto si už v Norsku většinově nekupují jen ti bohatší, ale sahají po něm i ti nejchudší. Dosáhla elektrická revoluce svého vrcholu? Ani náhodou. 

Zatímco třeba magazín Motor prezentuje tuto skutečnost jako pozitivní, když říká, že se „elektromobily ujaly i mezi těmi s nízkými příjmy“, při bližším pohledu situace zdaleka není jednoznačná. Dá se totiž interpretovat také tak, že i ti nejchudší si v Norsku pořád poměrně drahé elektromobily kupovat prostě musí, protože automobily se spalovacími motory jsou ještě dražší, případně nejsou k dispozici vůbec. Navíc ze statistik vyplývá i to, že ti nejchudší si nová auta pořizují naprosto minimálně. A je dost možné, že této skutečnosti napomáhá právě snaha protlačit elektromobily. 

Norský statistický úřad pracuje při dělení domácností s údaji za rok 2020, přičemž domácnosti dělí do deseti skupin po deseti procentech. Nejméně movité norské domácnosti vykázaly za rok 2020 příjmy před zdaněním ve výši maximálně 271 000 NOK, což je v přepočtu necelých 650 tisíc korun. Tyto domácnosti si ale nová auta kupují jen zcela výjimečně a naprostá většina z nich (77 %) nevlastní žádný automobil, ani ten ojetý.  

Více vypovídající je druhá nejchudší skupina norských domácností s ročním příjmem v přepočtu 650 až 1,1 milionu korun. Právě tato skupina jako poslední většinově sahala po automobilech se spalovacím motorem. Podíl elektromobilů u těchto zákazníků překročil 50 % až v roce 2021. Téměř 60 % těchto domácností žádný automobil nevlastní, plně elektrický vůz vlastní pouze 1,8 % takových norských domácností a 36,5 % z nich používá jedno auto se spalovacím motorem. Hovořit o tom, že už i „chudé“ domácnosti přišly na chuť elektromobilům, se zdá být trochu nadsazené. 

Většinového podílu při prodeji nových automobilů bylo ve prospěch elektromobilů dosaženo uměle pomocí daní. Norská politická reprezentace už před lety nasadila strategii, podle které mají být bateriová auta vždy cenově výhodnější než auta se spalovacími motory. Jenže elektromobily zlevnily jen trochu, vše ostatní zdražilo. Najít dnes na norském trhu levný nový vůz je tak hodně těžké. 

Jak to v Norsku zhruba funguje ukazuje třeba web Elbil. Ten dává ve svém starším článku popisujícím politiku kolem podpory elektromobilů za příklad Volkswagen Golf. Uvedená základní cena benzinového Golfu je 22 046 euro, e-Golf vycházel na 33 037 eur. Jenže spalovací verze je zatížena daní za emise CO₂, NO_x, hmotnost a vztahuje se na ní také DPH. Elektromobilů se nic z toho netýká (od nového roku se ale situace změní a podraží i některé elektromobily). Tohle všechno normální Golf se spalovacím motorem nakonec zdraží na 34 076 eur. Norský zákazník si tak může vybrat mezi dvěma auty s podobnou cenou. Vytáhnout ze své peněženky každopádně musí více peněz. 

Podpora elektromobilů v Norsku nakonec dospěla do fáze, kdy levná auta známá třeba z českého trhu prostě na tamním trhu nekoupíte. Automobilky je nenabízejí a pokud ano, jsou absurdně drahá. Třeba Toyota Aygo X startuje v Norsku částkou 259 600 NOK, v přepočtu to je 620 tisíc korun. Dacia nabízí v Norsku pouze nejvyšší verzi Dusteru s nejsilnějším zážehovým motorem a automatem, Škoda kromě elektrických Enyaqů prodává Kodiaq, Superb a coby nejmenší model v nabídce má Octavii (s cenou od jednoho milionu) a tak dále. 

Norsko je sice v počtu nově prodaných elektromobilů evropským leaderem, od roku 2025 se už na tamním trhu ani nic jiného prodávat nemá, ale statistiky neukazují, že by tamní obyvatelé přišli tomuto druhu pohonu na chuť vlastně v jakékoliv příjmové skupině. Nejvíce kupují elektromobily samozřejmě ti nejbohatší, ale i v případě deseti procent nejbohatších domácností jich podle norského statistického úřadu vlastní výhradně elektromobil jen 14,6 %. Téměř 30 % z této skupiny má fosilních vozů dokonce více než jeden. I po letech podpory a zdanění pořád platí, že z celkového počtu 2,5 milionu norských domácností má minimálně jedno auto se spalovacím motorem 1,8 milionu domácností. 

Z celého norského příkladu je nakonec asi nejzajímavější právě tato poslední informace. Spousta norských obyvatel díky úředním regulacím už elektromobil vlastní, takže dobře zná výhody (i nevýhody) této nastupující technologie. Ale stejně se aut se spalovacím motorem nezbavuje. Zdá se, že norský milník ani tak nedokazuje blížící se definitivní odchod od spalovacích motorů, jako spíše fakt, že navzdory všeobecné podpoře elektrifikace budou starší spalovací auta v provozu ještě pěknou řádku let. A to i v Norsku. V zemi, která tlačí elektromobily více než kdokoliv jiný v Evropě. Tedy pokud proti tomu nezasáhnou úřady.