První dojmy: Aprilia RS 457 je tou nejzábavnější motorkou pro 18leté. Na závodním okruhu umí divy

Italský výrobce z Noale na trh uvedl nový sportovní motocykl pro osmnáctileté. Aprilia RS 457 je ideální náčiní pro mladé motorkáře, kteří mají ambice pilovat své dovednosti na závodním okruhu i mimo něj. Obléká dospělý kabát, pod kterým ukrývá teenagerský řadový dvouválec s výkonem 35 kW. Díky tomu ostře střižená Aprilia spadá do kategorie A2 a vyplňuje mezeru mezi modely RS 125 a RS 660. A jak nová Italka pro náctileté jezdí? To jsem zjistil na závodním okruhu v italské Modeně.

Dovolte, abych se vám představil. Je mi 23 let a pět let testuji auta. Ovšem čtyři kola mě občas přestanou bavit a proto příležitostně vyměňuji volant za řídítka. Ve světě jedné stopy jsem oficiálně od svých osmnácti let a jako všichni moji vrstevníci jsem začínal na mašinách kategorie A2 s maximálním výkonem 35 kW. Jsem tedy ideální adept na to, abych vyzkoušel a ohodnotil novinku od Aprilie.  

Sportovní model pro mladé začínající jezdce RS 457 jsem poprvé okusil na závodním okruhu nedaleko italské Modeny, kde je plno technicky náročných zatáček a jen jedna delší rovinka, tedy v ideálním prostředí pro malou lehkou motorku. Než se ale vrhnu na samotné jízdní dojmy, pojďme se žhavé Italce podívat nejen "pod sukni". Při prvním pohledu mě Aprilia překvapila svými proporcemi. Je sice krátká a štíhlá, ale nechybí jí tvary dospělé mašiny. Pokud bych si novinku neobešel a nevšiml si úzkého zadního kola, tipl bych si, že jde o dospělou motorku.

Tento optický klam způsobuje přední kapotáž, která je velmi podobná modelu RS 660 a má ten samý „drsňácký“ světelný podpis. „Čtyřistapadesátsedmička“ je také po vzoru svého většího sourozence vybavena předním spoilerem a bočními aerodynamickými prvky, které neslouží pouze na okrasu, ale optimalizují proudění vzduchu kolem motocyklu. A pokud bych měl být upřímný, tak zatím jde o nejnápadnější sportovní mašinu pro mladé, co jsem kdy viděl. Jen škoda, že už mi není osmnáct a nechodím do školy, protože s touhle motorkou bych byl před spolužáky za frajera.

Srdcem sportovně střižené Aprilie je nový řadový dvouválec o objemu 457 kubíků, který Italové vyladili na 35 kW (48 koní) a 43,5 Nm. Pro profíka to jsou směšné hodnoty, ale pro začátečníka zcela dostačující. Obzvlášť, když vezmu v potaz, že všechen točivý moment je k dispozici při 6 700 ot./min a dle křivky motor začíná dostávat grády už při třech tisících otáčkách za minutu. To v praxi znamená, že dvouválec má relativně silný spodek, solidní střed a díky maximálnímu výkonu při 9 400 ot./min i výbušný vršek. Nejde tak o žádnou sterilní pohonnou jednotku z Japonska, ale o emocemi prošpikovaný motor Made in Italy, jak je u Aprilie zvykem.

Veškerá vyprodukovaná síla se pak na zadní kolo přenáší za pomoci 6stupňové převodovky s antihoppingovou spojkou a (za příplatek) oboustranným quickshifterem. A aby měl nováček motorku plně pod kontrolou, pomáhá mu nastavitelná kontrola trakce, ABS a tři jízdní režimy (Eco, Sport a Rain) navázané na systém Ride by Wire (dávkování plynu bez fyzické vazby). To je armáda elektronických vymožeností, kterou najdeme spíše u větších a výkonnějších motocyklů.

Samozřejmě bych se technice Aprilie 457 mohl věnovat mnohem déle a psát o tom, jaký je kompresní poměr nebo co všechno umožňuje zobrazovat moderní 5palcový TFT displej. Myslím ale, že stejně tím nejdůležitějším jsou samotné jízdní vlastnosti. Tak pojďme na to! Jen upozorňuji, že nejsem Sršeň a zdaleka nemám jeho jezdecké kvality. A navíc, tohle byla moje první zkušenost na okruhu. Nicméně právě o tom tahle motorka je, slouží jako vstupní brána pro nováčky, kteří s okruhovým ježděním teprve začínají.

Je pondělní ráno a na asfalt závodní trati v Modeně paří ostré slunce. Lepší podmínky jsem si při své premiéře na okruhu ani nemohl přát. Oblékl jsem se do kombinézy a vybral si svou Aprilii 457 v krásné matně šedé barvě. Hned vedle mě stál v boxech závodník MotoGP Maverick Viñales a testovací jezdec značky Aprilia Lorenzo Savadori. Musím přiznat, že mi to na sebedůvěře nepřidalo, přece jen jsem si nechtěl před takovými matadory ušít z ostudy kabát. Nezbývalo mi nic jiného, než sebrat odvahu, nasadit přilbu a spoléhat na schopnosti motorky obuté do závodních plášťů od Pirelli (nejsou standardem). Nastartoval jsem a poprvé uslyšel zvuk řadového dvouválce. Byl až překvapivě hutný a dospělý. Zařadil jsem a vyrazil vstříc dlouhé rovince. Vytočil jsem motor do vysokých otáček a okusil fungování rychlořazení. Kvalty tam skákaly jako po másle a já už se vysokou rychlostí řítil do ostré pravotočivé zatáčky. Prudce jsem zamáčkl pravou páčku, která uvedla do chodu přední radiální čtyřpístový brzdič ByBre, který se zakousl do jednoho kotouče o průměru 320 milimetrů. Brzdný účinek byl silný a dobře dávkovatelný.

Přišla první zatáčka, vysedl jsem ze sedla, vystrčil koleno a čekal jsem, co se bude dít. Aprilia RS 457 se suchou hmotností 159 kilogramů se do náklonu vrhla bez jakéhokoliv přemlouvání a se suverénní jistotou začala kopírovat zatáčku. Následovala změna směru a opět se motorka s naprostou lehkostí překlopila na druhou stranu. Při výjezdu jsem zkusil na „hulváta“ přidat plyn a otestovat funkci kontroly trakce. Zadní kolo mi jen malinko zavlálo a hned jsem cítil, jak elektronika ubrala výkon, abych nedostal smyk. V tu ránu mi došlo, že je to v podstatě „blbuvzdorná“ mašina a začal jsem posouvat své limity.

Zbytek dopoledne jsem piloval svou techniku, abych z nové Italky pro mladé dokázal vyždímat veškerý potenciál. Po obědě jsem znovu usedl do sedla a pokusil se ze sebe i motorky vydat maximum. Nastartoval jsem a do „řadičky“ nakopal, dva, tři, čtyři, pět… Po cílové rovince jsem letěl 160 kilometrů za hodinu (maximálka je 180 km/h) a sto metrů před první zatáčkou jsem šel na tvrdé brzdy. Pravá, levá a obě hezky až na koleno. Začal jsem křičet radostí a nemohl jsem uvěřit, že takovou zábavu zažívám na motorce kategorie A2. Přijel jsem do boxu s úplně zbroušenými slidery, a to i přes to, že jsem si nikdy před tím „kolínko“ na motorce nedal. Byla to prostě bomba!

A jaké je tedy moje finální hodnocení motocyklu Aprilia RS 457? Italská novinka je lehká, extrémně hbitá a na kvalitních pneumatikách od Pirelli má naprosto úžasné jízdní vlastnosti. Velkou roli v tom hraje podvozek, který se skládá z přední obrácené vidlice o průměru 41 milimetrů (zdvih 120 mm) s nastavitelným předpětím pružin a zadního centrálního tlumiče (zdvih 130 milimetrů) též s nastavitelným předpětím. Nevím, jak v běžném provozu, ale na okruhu podvozek fungoval opravdu skvěle - na brzdách se Aprilia nepotápěla, v zatáčkách hodně odpouštěla a dávala mi dobrou zpětnou vazbu od kol.

"Čtyřistapadesátsedmička“ prostě působí dospěle, a to nejen vizáží, ale i zvukem, což je pro mnohé potenciální zákazníky velmi důležitý faktor. Jen se snažím zamyslet na tím, co bych mohl nové Aprili vytknout, ale nic mě po první zkušenosti nenapadá. Možná jen maličkosti, jako třeba lacině vypadající vedení kabelů u řídítek nebo nehezké ukotvení stupaček. To jsou ale detaily, které během jízdy stejně neřešíte. Novinka se na český trh dostane v druhém čtvrtletí tohoto roku a bude stát od 179 900 korun.