Honda Transalp možná není sexy, ale jezdí výborně. Konkurenty drtí nízkou cenou i poslušností

Honda do toho šlape a oživuje jednu legendu za druhou. Před lety to začalo Afrikou, později přišel čas třeba na Monkey nebo nového Horneta. Nyní se po delší pauze dostává na silnice (a taky na šotolinu!) nový Transalp. Designem asi neoslní, za základní cenu 249 900 korun jde ale o perfektně fungující balíček, který poteší nejen úplné nováčky v kategorii kompaktních cestovních endur. Přesvědčili jsme se o tom během týdenního redakčního testu.

V kostce by šlo říci, že nový Transalp je prostě Hornet v enduro kabátku. Oba stroje mají totiž společnou techniku i elektroniku, samozřejmě větší bráška je patřičně upraven. Podobný přístup není ojedinělý, například Suzuki má takto příbuzné modely GSX a V-Strom.

Honda úplně nepatří mezi značky, které by vám při prvním pohledu na jejich stroje rozpumpovaly srdce a u Transalpu to platí také. Střih by byl spíš takový anonymní. Nebýt trojbarevné kombinace s velkým nápisem na boku, typickým modrým sedlem a zaltými koly zkoušeného kousku, jen těžko bychom ho na první dobrou vůbec nějaké značce přiřadili. Věřte ale, že naživo vypadá Transalp o něco lépe než na fotkách.

Stroj působí ale přívětivě, třeba i díky relativně nízko umístěnému sedlu, které má výšku 850 mm. Díky tomu si na něj sednou i lidé nižších postav, třeba ti, kteří by se kvůli svému vzrůstu báali větší a těžší Afriky. Subtilenější jsou samozřejmě i řídítka, jakkoliv jsou poměrně široká. Motorka je také relativně lehká, váží 208 kg, což je jen o 18 kg víc než kolik Hornet.

Posaz za řídítky se zdá být pro enduro prakticky ideální, nejsou ani příliš vysoko, ani příliš nízko. Sedí se příjemně vzpřímeně a ani větší postavy se nebudou mít logicky problém na místo poskládat. Sedlo má rozumnou tuhost a jak jsme si ověřili na delší cestě, nebude vás po něm bolet pozadí ani po nějakých 250 kilometrech v kuse.

Budíky se už nenosí a tak je přístrojový štít řešen TFT displejem s úhlopříčkou pěti placů, který je shodný s tím použitým v novém Hornetu. Má příjemnou grafiku a i přes lesklý povrch je dobře čitelný také na ostřejším slunci. Vybrat si lze z pěti vzhledů přístrojů, jen přechod mezi funkcemi palubního počítače a jejich ovládání pomocí křížového voliče na levém řídítku není zprvu tolik intuitivní. Za jízdy se tomu raději nevěnujte vůbec.

Transalp má malinký prostor pod uzamykatelným sedlem, kde najdete i USB konektor. Rozhodně bychom si ale připlatil za další komfortní prvky. Chyběla nám třeba 12V zásuvka, kterou naznačovala záslepka vlevo pod displejem, určitě by se také k enduru hodily blastery a pro rozšířené cestování i vyhřívané hefty. To vše a opravdu mnoho dalšího se dá dokoupit v rámci balíčků příslušenství.

Honda pro Horneta a Transalp vyvinula nový motor, jde o řadový dvouválec s osmiventilovou technikou, který z objemu 755 ccm vyrábí výkon 92 koní a 75 Nm točivého momentu. Stejně jako v případě naháče i enduro nabízí možnost přemapování řídící jednotky na 35 kW, aby za řídítka pak mohli lidé s papíry na A2. Moderní jednotka je velmi příjemná, zbytečně nevibruje, ale také se přes tovární výfuk příliš zajímavě neprojevuje. To byla ostatně také naše jediná výtka u Hornetu, a tak se dá očekávat, že řada majitelů sáhne po nějakém aftermarketovém řešení. V testu jsme jezdili za velmi pěkných 4,7 litrů benzinu na 100 km, což je dobrý výsledek, takže ani nevadí, že palivová nádrž pojme 16,9 litru. Endura mívají často i víc.

Motoru dobře sekundují spojka i převodovka. Na spojce stačilo pár kilometrů k seznámení a už jsme pohodlně sázeli meziplyny. Šestistupňový kopák chodí přesně, neutrál se hledá dobře a má rozumně nastavené převody. V příplatcích se pak dá dokoupit i quckshifter, který jsme si nemohli vyzkoušet, ale vždy ho na motorce oceníme.

Elektronika nabízí několik jízdních režimů, které nastavují stabilizaci, ABS nebo brždění motorem. My jsme jezdili hlavně na Sport, ve standardním nám přišlo, že je Transalp takový vlažný. Počítejte s tím, že tohle ale nikdy není extra rychlá motorka. Výkon 92 koní nestačí na úplně adrenalinové radovánky a výlet ve dvou asi také nebude silnou stránkou. Na druhou stranu díky tomu Honda nepůsobí nebezpečně a není problém si ji užívat v celém spektru plynové rukojeti.

Tomu ostatně odpovídá i naladění podvozku. Jako šasi používá Transalp základní ocelový rám od Horneta, jen logicky protažený. Kola mají drátěný výplet a vyloženě terénní rozměry, tedy 21 palců vpředu a 18 vzadu. Vpředu najdete 43mm vidlici Showa typu upside-down, vzadu hliníkovou „kyvku“. Nastavení tlumení možné není, předpětí jde ale nastavovat, vzadu je to v sedmi polohách. Vpředu je zdvih 190 mm, vzadu 200 mm a pokud k tomu přidáme světlou výšku 200 mm, dá se uvažovat o tom, že se Transalp v terénu úplně neztratí. Vyzkoušeli jsme ho na šotolině, kde se držel opravdu pěkně. Pozice ve stoje na stupačkách je jistá a motorka se snadno vede, přičemž je čitelná. Vděčí za to i nastavení Gravel určenému pro tyto situace. Komu by nevyhovovaly parametry, může si Hondu ještě upravit v individuálním režimu User a třeba zcela vypnout elektronickou asistenci.

Transalp je ale hlavně univerzál, jakoby počítal se středoevropskou realitou, kde jsou výlety do terénu spíš sporadické a hlavní akce se odehrává na nepříliš kvalitním asfaltu. Měkčí naladění znamená, že nebudete tolik nadávat na slepované okresky. Měkkost je cítit i v náklonech a i když zpočátku zavdává určité nejistotě, motorka neztrácí mírným houpnutím na stabilitě. Stačí si jen zvyknout na tenhle jízdní styl. A také na to, že se při prudkém brždění noří na přední. To je ale vlastnost těchto endur, vzpomeňte třeba na kompaktní „Gé-esa“. To, co Transalpu nejde, je rychlé střídání směrů do zatáček. Do oblouku je ho totiž potřeba trochu natlačit a pak se nazpět sbírá pomaleji. To jsme si na vlastní kůži ověřili v jednom hadovitém úseku, kde jsme museli opravdu zabrat, aby se motorka překlopila z jedné zatáčky do druhé. Mrštný polykač serpentin to tedy není.

Paradoxně ve městě se mu daří dobře. Kombinace vzpřímeného sezení, možnosti dát pohodlně nohy na zem, stále přijatelně úzkých řídítek, lehkosti a přesného řazení z něj dělá poměrně solidní stroj na proplétání se dopravou. Tam, kde by byla Afrika příliš těžkopádná, tak prosviští s grácií. Kdo nechce skútr – ani vynikající Hondu ADV350, může sáhnout právě po Transalpu.

Je fakt, že nová Honda XL750 Transalp ve vás příliš mnoho emocí nevzbudí a adrenalin při jízdě také nepoteče proudem. Nabízí se ale jako univerzální stroj do města, na asfalt i šotolinu, který je pohodlný a jezdí za pár litrů. Když k tomu přidáme cenu pod 250 tisíc korun, jde o jednu z nejlepších nabídek v Česku v poměru cena – užitná hodnota. Je to držák do každé situace.