Kia K4 Sportswagon má slabinu, kterou čeští řidiči nemají rádi. Je ale praktická a dobře jezdí
Pepa Vrtal v televizním pořadu Autosalon otestoval nový cenově dostupný kombík Kia K4 Sportswagon. Tradičně bychom tuto novinku vzali a otestovali ji na závodní trati v Sosnové. Bohužel okruh byl plně vytížený, proto jsme korejsko-mexický model vyráběný výhradně pro Evropu vzali na polygon Max Cars v Dlouhé Lhotě. Zde jsme, jak už je u nás zvykem, vyzkoušeli losí test, zrychlení a reálnou spotřebu paliva.
Představení vozu
Než se ale vrhneme na výsledky, pojďme si novou Kiu K4 představit. V podstatě jde o nástupce úspěšného modelu Ceed. Jako první se představil hatchback. Už ten měří na délku 4440 mm a na šířku 1850 mm. Jde tedy o velmi praktický vůz. Nicméně Sportswagon to posouvá ještě na novou úroveň - měří 4,7 metru a nabízí zavazadlový prostor s kapacitou 608 litrů.
Přestože má K4 dost futuristický design, pod kapotou se nachází ověřená technika. Kia může mít tři motorizace. Nejslabší verzí je benzínový litrový motor 1.0 T-GDI s šestistupňovou manuální převodovkou o výkonu 115 koní nebo stejný 1.0 T-GDI, ale jako mild-hybrid (MHEV) v propojení se sedmistupňovou automatickou převodovkou DCT. Výkonnější benzínovou verzí je 1.6 T-GDI s výkonem 150 koní a převodovkou DCT. Vrcholem je pak stejný přeplňovaný čtyřválec, ale vyladěný na 180 koní. A právě tuto motorizaci jsme dostali na test. Všechny varianty pak mají pohon přední nápravy.
Interiér odpovídá aktuální éře značky. Před řidičem je široký panel se dvěma 12,3palcovými displeji. Jsou tu ale i běžná fyzická tlačítka, což mnoho řidičů jistě ocení. Samozřejmostí je bezdrátová podpora Apple CarPlay a Android Auto. Vyšší stupně výbavy přidávají třeba audio Harman Kardon, bezdrátové nabíjení nebo digitální klíč v mobilu. Nechybí ani sada asistentů včetně adaptivního tempomatu, 360° kamery a systému pro hlídání mrtvého úhlu či nouzové brzdění. Potěší také fakt, že podvozek má nezávislé zavěšení všech kol už v základu, což v téhle třídě není samozřejmost.
Podmínky na trati:
Na testovacím polygonu bylo sucho a venkovní teplota se pohybovala okolo 13 stupňů. Vůz měl obuty letní pneumatiky.
Naměřené údaje
| Disciplíny | Výsledky | Data od výrobce |
| Losí test | 75 km/h | X |
| Zrychlení 0-100 km/h | 8,3 s | 8,0 s |
| Spotřeba | 6,6 l/100 km | 6,7 l/100 km |
Poznatky z testování a porovnání
S Kiou K4 Sportswagon 1.6 T-GDI jsme tentokrát bohužel nemohli dorazit přímo na náš tradiční testovací okruh do Sosnové. Museli jsme proto zvolit alternativu v podobě polygonu v Dlouhé Lhotě. Program ale zůstal téměř stejný, jen jsme tentokrát vynechali měřené rychlé kolo.
Jako první jsme začali losím testem. V něm si Kia K4 v provedení Sportswagon vedla poměrně dobře. Naměřili jsme maximální průjezdovou rychlost 75 km/h, což je v našem měření zhruba průměrná, a tedy vlastně dobrá hodnota.
Kia se při prudkém vyhýbacím manévru chovala stabilně a čitelně. Při prvotním zatočení byla znát lehká nedotáčivost, takže auto mělo tendenci hrnout se po předních kolech. Jenže to nejdůležitější je, že celý manévr zvládlo bezpečně, bez zbytečného dramatu a bez nepříjemných reakcí. Což je ve výsledku to nejdůležitější.
Poté jsme se přesunuli k měření zrychlení pomocí GPS zařízení. Výsledná hodnota 8,3 sekundy je na rodinně-manažerské kombi naprosto dostatečná. Znamená to, že v běžném provozu nebudete mít problém s předjížděním. Vyložený trhač asfaltu to ale také není žádný. Dynamika je zkrátka použitelná a pro každodenní ježdění dostačující.
Jak už jsem zmiňoval, rychlé kolo jsme tentokrát měřit nemohli, a tak jsme se rovnou vydali na test reálné spotřeby. A právě tady Kia K4 trochu zaostává, obzvlášť ve srovnání s přímou konkurencí. Po ujetí stokilometrového okruhu nám palubní počítač ukázal průměrnou spotřebu 6,6 l/100 km.
To není vyloženě špatná hodnota, ale v tomto segmentu je zhruba o litr vyšší, než jsme zvyklí. Například Seat Leon s motorem 1,5 TSI zvládl okruh se spotřebou 5,4 l/100 km, Peugeot 308 SW pak za 6,0 l/100 km. A podobných příkladů bychom našli víc. Kia K4 Sportswagon tedy potěšila stabilním chováním a dostatečnou dynamikou, ale v otázce spotřeby mírně zaostává.
Jak měříme?
Losí test:
Začíná se zpravidla losím testem, při kterém postupně zvyšujeme rychlost. Zprvu se tedy na cílové rovince na rozjedeme rychlostí 50 km/h a snažíme se projet třemi bránami vyznačenými pomocí kuželů. Jen pro zajímavost, brána z kuželů má vždy pouze tři metry na šířku, přičemž rozestup mezi jednotlivými branami je 13,5 metru.
Pokud zkoušené auto zvládne projet dráhou, aniž by skolilo jediný kužel, nájezdová rychlost se opět o 10 km/h navýší. Losí test končí ve chvíli, kdy auto do dráhy najede takovou rychlostí, že zboří některý z kuželů. Samozřejmě to vždy zopakujeme minimálně dvakrát, abychom si byli jistí, že jsme nepochybili my jakožto řidiči, ale opravdu auto.
Test zrychlení (z 0 na 100 km/h):
Na cílové rovince polygonu se pak odehrává i v pořadí druhý test, tentokrát zaměřený na dynamiku. Pomocí speciálního zařízení Racelogic PerformanceBox s přijímačem GPS dokážeme s naprostou přesností změřit zrychlení auta z nuly na stovku.
Test reálné spotřeby:
Zkouška probíhá následovně - zapneme úsporný režim a vydáme se na okruh, který kombinuje dálnici, město a okresní cesty. Díky tomu dokážeme simulovat kombinovaný provoz a výsledná hodnota by se tak měla podobat výsledkům standardu WLTP.