Ken Block nebyl zdaleka jediný slavný závodník, který nezahynul za volantem. Týká se to i Čechů

Slavní automobiloví závodníci zejména v minulosti nezřídka umírali za volanty svých vozů a často se tak stali ještě legendárnějšími. Jména jako Senna, Villeneuve, Toivonen či Bellof zastínila i objektivně úspěšnější závodníky, kteří ale měli tu "smůlu", že dodnes žijí nebo se dožili požehnaného věku jako ostatní smrtelníci. Ne úplně zanedbatelnou entitu představují ovšem ti, kteří za své aktivní závodní kariéry přišli o život mnohem méně pravděpodobným způsobem, než by pro neustále riskující a havarující jedince bylo typické. Ken Block byl jen dalším z nich.

Po obou se jmenují nejpopulárnější počítačové hry ze světa WRC a oba se také jednou stali mistry světa v rallye. Skot Colin McRae v roce 1995, Angličan Richard Burns o šest let později. Oba fanoušci milovali pro jejich atraktivní jízdní styl, člen známé soutěžácké rodiny McRae byl ještě o něco divočejší než Burns a zejména za volantem modrého Subaru Impreza byl světovou sportovní ikonou.

Když v listopadu 2004 řídil Burns své soukromé Porsche, zkolaboval za volantem a jen díky zásahu jiného pilota WRC Markko Märtina, který jel v autě s ním, nedošlo k nehodě. Následné vyšetření konstatovalo zhoubný nádor na mozku a ani intenzívní chemoterapie život 34letého sympaťáka nezachránila. Zemřel na den přesně čtyři roky po zisku svého mistrovského titulu.

Colin McRae plánoval během roku 2007 účast v dakarské rallye, nebylo mu ale přáno do Afriky opravdu vyrazit (soutěž byla toho roku nakonec kvůli teroristické hrozbě zrušena). V září 2007 se vracel vrtulníkem, který sám pilotoval do svého rodného Lanarku. Vrtulník se vinou špatné techniky pilotáže zřítil dva kilometry od Colinova domu a spolu s ním zahynul na palubě i jeho pětiletý syn Johnny, jeho kamarád a rodinný přítel.

Formule 1 patřívala v 50. až 80. letech mezi nejvíc smrtící motoristické disciplíny. Vedle zástupů jezdců zabitých za volantem bylo ale i nemálo těch, kteří zemřeli mimo dráhu. Legendou se už za svého života stal britský jezdec Graham Hill, mistr světa z let 1962 a 1968, mimo jiné pětinásobný vítěz velké ceny Monaka a jediný držitel trojité koruny motorsportu pro pilota, který zvítězí v 500 mil Indianapolis, 24h Le Mans a právě v Monaku. Už jako majitel svého závodního týmu se v listopadu 1975 vracel z testování v Le Castelet domů do Londýna, když se jeho Piper Aztec zřítil na golfové hřiště nedaleko jeho domova. Kromě Hilla na místě zahynulo i pět členů týmu.

Také smrt brazilského závodníka Carlose Paceho byla zapříčiněna pádem letadla. Pace patřil mezi nejtalentovanější piloty Jižní Ameriky, v polovině 70. let byl dokonce považován za nástupce svého krajana Emersona Fittipaldiho. Až na jedinou sezónu působil v týmech, které se potýkaly s technickými problémy, takže své přednosti nemohl dokonale využít a vyhrál pouze jedinkrát. Dne 18. března 1977 letěl Pace se svými přáteli na výlet soukromým letadlem. Nad pralesem v provincii Sao Paulo však stroji vysadil motor a letoun vzápětí explodoval. Carlose bylo možné identifikovat jen díky tomu, že neshořel jeho pilotní průkaz.

Když se řekne švédský závodník formule 1, mnohým pamětníkům se vybaví blonďatá hříva a přirozený talent Ronnieho Petersona. Jeho velký kamarád a mladší krajan Gunnar Nilsson patřil mezi nesmírně talentované piloty, v plném rozkvětu kariéry ho ale zastavila krutá rakovina. Úspěšný pilot pověstných černozlatých černých Lotusů JPS si před koncem sezóny 1977 začal stěžovat na silné bolesti hlavy a třísel. Při vyšetření mu lékaři diagnostikovali rakovinu žaludku v pokročilém stádiu, kterou se přes veškeré úsilí nepodařilo zastavit a naopak metastázovala do dalších orgánů včetně mozku. Velkou ranou pro zdraví chřadnoucího Nilssona byla smrt kumpána Petersona na následky nehody ve Velké ceně Itálie 1978. Jeho pohřeb byl poslední příležitostí, kdy lidé mohli nemocí k nepoznání změněného Nilssona vidět živého. Zemřel v listopadu 1978.

Didier Pironi byl vycházející hvězdou formule 1 začátku 80. let. Talentovaný a nesmírně cílevědomý Francouz by se s největší pravděpodobností stal první francouzským mistrem světa F1 na místo Alaina Prosta nebýt takřka smrtelné nehody při tréninku na VC Německa 1982. V té době už jeho tým Ferrari postrádal Gillese Villeneuva, který se zabil ve stejném roce při kvalifikaci v Belgii a vina na tomto incidentu je často připisována Pironimu, který údajně nedodržel týmové pokyny a nenechal Villeneuva vyhrát na jaře v San Marinu. Z Německa si Pironi nakonec odvezl "jen" nesčetněkrát zpřelámané nohy. Z těchto zranění už se Didier nikdy nedal natolik dohromady, aby mohl znovu naostro závodit na špičce F1. Adrenalin hledal v závodech rychlých člunů, a když se jím řízený powerboat Colibri poháněný dvanáctiválcem Lamborghini v roce 1987 vznesl na skvrně od ropného tankeru u ostrova Isle of Man, roztříštil se následně na 1000 kousků. Ve svých troskách pohřbil celou posádku. Po Pironim zbyla těhotná přítelkyně, která záhy porodila dvojčata. Dala jim jména Didier a Gilles.

V roce 1976 se francouzský motocyklový závodník Thierry Sabine zúčastnil dálkové soutěže z Abidžanu (Pobřeží slonoviny) do francouzského letoviska Nice. Přibližně za polovinou africké části na pomezí Čadu a Libye zabloudil v pohoří Tibesti a poté, co mu došel benzin, strávil bez jídla a pití tři dny hledáním civilizace. Při tomto boji o život se rozhodl, že pokud přežije, vrátí se do Afriky jako organizátor bezpečného závodu, ve kterém bude organizačně a lékařsky postaráno o každého účastníka, ať to bude člen továrního týmu nebo amatérský nadšenec.

Jak řekl, tak učinil a už o dva roky později odstartovalo z pařížského náměstí Trocadero 179 strojů do prvního ročníku Rallye Paříž - Dakar. Sabine dokázal svým entuziasmem a přátelskou povahou strhnout závodníky na svou stranu a svůj podnik uměl současně i dobře prodat sponzorům. Dne 14. ledna 1986 dospěla rallye do etapy Niamey (Niger) – Gourma Rarous (Burkina Faso). Pozdě odpoledne se nad oblastí závodu zvedla písečná bouře, která po setmění zesílila. Právě tu dobu však začínalo finále etapy v podobě 120 km dlouhého nočního speciálu z osady Gossi do cíle. Pilot vrtulníku přepravujícího Sabina do cíle ve tmě a vichřici ztratil orientaci a narazil do písečné duny. Také tuto nehodu nikdo nepřežil a o jejích pravých příčinách stále panují nejasnosti. Přes úvodní zvěsti o zrušení závodu soutěžící nakonec na počest Sabina osmý ročník pouštního maratonu dokončili.

Také v našich končinách nejednou zasáhla tragédie i závodníky mimo trať. Nejkrutěji byla postižena slavná závodnická rodina Vojtěchů. Liberečák Zděněk Vojtěch byl možná nejtalentovanějším českým závodníkem všech dob a nebýt bolševického režimu, dost možná bychom jeho jméno vídali ve výsledkových listinách formule 1.

Takhle se stal "jenom" mistrem Evropy cestovních vozů (spolu s Břetislavem Engem a Janem Šenkýřem na Škodě 130 RS) v roce 1981 a o dva roky později lehkovážně odmítl nabídku stát se členem továrního týmu Jaguar. Po listopadové revoluci se vrhl do podnikání a do světa závodů začal uvádět i své syny Štěpána a Tomáše. V roce 1998 však zasáhl krutý osud, když Zdeněk zkřížil se svým běžným vozem cestu liberecké tramvaji a na místě přišel o život. Tragédiím však nebyl konec. V roce 2005 zemřel přímo při soutěži za volantem starší ze synů Tomáš Vojtěch na srdeční selhání (tedy ne následkem nehody).

Když už jsme v českých luzích a urnových hájích, tak snad ještě vzpomínka na dva významné motocyklisty. Den před Silvestrem 1967 zahynul v pražském provozu na běžném motocyklu legendární Gustav Havel, parťák Františka Šťastného ve slavném týmu JAWA. V roce 2004 si sám sáhl na život český talent 90. let a pravidelný účastník MS Jaroslav Huleš. Zbyla po něm manželka a čtyřletý syn.

Zdroj: Autorský text