Na zákazu stání může řidič beztrestně zastavit klidně i na půl dne. Nejde to však vždy a všude

Neznalost zákona neomlouvá, zní známé pravidlo. Jeho znalost dokáže naopak poskytnout neocenitelné výhody a náskok, který se může v praxi hodit. Platí to i o dopravních předpisech, resp. o významu některých dopravních značek, pohříchu hlavně těch zákazových.

Palčivým problémům obyvatel a návštěvníků velkých měst je dnes bezesporu parkování. Motorista si v centru nebo i mimo něj potřebuje oběhnout pár úřadů či obchodů a zaparkovat prostě není kde, aniž by "natvrdo" porušil dopravní předpisy nebo finančně nevykrvácel za parkování v beztak vzdáleném parkovacím domě. Ne vždy je ale nutné dávat hned auto doprostřed silnice na "blikačky" a obtěžovat i ohrožovat ostatní. Možnosti totiž skýtají i zdánlivě "passé" místa, kde by rozumný člověk přece neparkoval. 

Zákaz zastavení vyznívá poměrně jednoznačně - prostě nikdy a v žádném případě, ale i tady jsou výjimky, protože není to samé "zastavení" a "zastavení vozidla".

Zastavení vozidla se děje nezávisle na vůli řidiče. Příklad? Posunujete se v koloně a jedete kolem značky zákaz zastavení. Ačkoli je v tomto místě zakázáno zastavit a stát, nelze v takovém případě jednání posoudit jako přestupek, protože jste zastavili nezávisle na své vůli.

Stejné přirovnání by šlo využít například pro poruchu vozidla nebo zhoršení podmínek jízdy tak, že nebylo bezpečné dále pokračovat v jízdě (například povodeň, silný vítr, překážka na silnici a podobně). Porušení zákazu stání či zastavení lze odůvodnit i krajní nouzí, ale to už bude na obhajování se ve správním řízení.

Ale jak je to se zákazem stání – tedy co ještě není stání a co již stání je? Podle zákona zastavení znamená „uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu“. Pokud se tedy řidič vzdálí od vozidla a nedochází k samotnému vystupování či nastupování osob a manipulaci s nákladem, lze takové jednání již označit za zakázané stání.

Zákon v tomto případě neupravuje dobu, do kdy se jedná o zastavení a od kdy je to už stání. Pokud tedy před dům přijedou stěhováci, kteří budou hodinu vynášet z auta gauč, skříně a další nábytek, vlastně se pořád jedná o zastavení. Kdo ale vystoupí z auta a odskočí si třeba na pět minut na poštu, u toho se jedná o stání.

Se zastavením a stáním souvisí i vodorovné značky přerušovaná žlutá čára a žlutá čára. Nahrazují svislé dopravní značky a fungují úplně stejně. Na přerušované žluté čáře může řidič zastavit, ale nesmí na ní stát. Na nepřerušované žluté čáře nesmí zastavit ani stát.