Litr oleje stojí v servisu čtyřikrát víc než na internetu. Proč je tak příšerně drahý?

Chodit do autorizovaných nebo neautorizovaných servisů? Tu otázku si položil snad každý motorista. Ve značkových bychom se měli dočkat těch nejlepších garantovaných služeb, neautorizované jsou zase levnější. V Česku ale boj těchto dvou skupin dostal absurdní rozměr.

Začalo to takhle: Se svým autem jsem absolvoval předepsanou dvouletou servisní prohlídku. Není podstatné, o jakou značku a konkrétní servis šlo. Při přebírání vozu vzal technik ze stolu papír a se slovy: „Tady je seznam toho, co jsme všechno dělali, ale to k ničemu nepotřebujete, vytisknu vám fakturu“, ho zmačkal a hodil do koše. Protože mě ale obsah prohlídky zajímal, nechal jsem si papír vyndat z koše a přečetl si ho. Servis mi účtoval 62 Kč šroub, 254 Kč nástavec filtru s těsněním, 848 Kč práci a 2809 Kč olej. Zmíněný olej byl účtován za jednotkovou cenu 695 Kč za litr.
Když jsem si tentýž olej našel v internetovém obchodě, zjistil jsem, že tam litr vyjde od 175 Kč/l když ho koupíte v litrovém balení, případně od 138 Kč, kdybyste koupili dvěstělitrový sud. Čistě z těchto čísel by byl závěr asi jednoduchý – servisy nás okrádají na oleji, nemá smysl tam jezdit, lepší bude zajet vedle do vsi k Frantovi do autoservisu, on mi ten olej taky vymění. A levněji. Tak prosté to ale není. Proč vlastně autorizované servisy účtují takové ceny?

Pro odpověď je potřeba se ponořit do celého systému nejen servisní práce, ale i prodeje olejů. Pravidelné kontroly hladiny oleje, jeho dolévání a výměna jsou základem pro co nejdelší výdrž motoru. Aby mohl výrobce garantovat jeho životnost, předepisuje pravidelné intervaly, kdy se olej musí kompletně vyměnit, většinou to bývá v rozmezí 20-30 tisíc kilometrů.
Jako zákazník sice v podstatě nemáte jak zkontrolovat, jestli vám v servisu skutečně olej vyměnili, případně jestli použili přesně ten olej, který platíte, ale podle odborníků se takové podvody už téměř nevyskytují. Kdyby v případě poruchy motoru a následného zkoumání a třeba soudního sporu vyšlo něco takového najevo, znamenalo by to likvidaci daného servisu, v případě autorizovaného by to vrhlo špatné světlo na celou značku.
Stejně tak autorizované servisy většinou odmítnou obsloužit zákazníka, který si přinese vlastní olej.
„V zásadě není dealerům tento způsob výměny doporučován,“ říká Kateřina Vaňková z českého zastoupení značky Kia. „Důvody jsou zcela logické. Servisní úkony na vozidlech, zvláště je-li vůz v záruce, spadají do odpovědnosti autorizovaného dealera/servisu Kia. Ten by měl při výměně oleje mít maximální jistotu, že do olejové nádržky motoru se dostane pouze takový olej, který je stanoven/doporučen výrobcem. V opačném případě se vystavuje riziku, že neprověřený olej dodaný zákazníkem bude vadný či nebude zcela splňovat kritéria nutná pro bezvadný chod motoru daného modelu značky.“
„Olej si zákazník přivézt sice může, autorizovaný opravce pak v takovémto případě nenese žádnou zodpovědnost za případné poškození motoru, pokud by se prokázalo, že bylo poškození způsobeno nekvalitním olejem. Autorizovaný servis může zakázku odmítnout,“ dodává Martin Linhart z českého Fordu.

Důvody jsou v zásadě dva. Ten první je, že olej je v autobranži dost specifická komodita. Výrobce auta většinou předepíše nejen servisní intervaly, ale i značku a typ oleje, který se má u daného modelu při určitém nájezdu použít.
„Porsche ČR jako importér značek VW, Audi, SEAT a VW Užitkové vozy zprostředkovává autorizované servisní síti možnost odběru Originálních motorových olejů (dodávaných jednotlivými značkami koncernu VW) a olejů Castrol v rámci globálního obchodního modelu,“ uvedl Lukáš Popelka, vedoucí marketingu After Sales.
S Castrolem má smlouvu i Ford, Kia se společností Shell. Často – ale ne u všech značek - evropská centrála domluví s výrobcem velký kontrakt a prodává olej dál do jednotlivých zemí a jednotlivým servisním partnerům. Výrobce oleje prodá (zjednodušeně řečeno) litr oleje za 100 korun v určitém velkém objemu komukoli. Takže obchodník, který může koupit najednou „vlak“ oleje, si pak přihodí 100 korun marži a prodává na internetu za 200 Kč. Ovšem v případě automobilky si přihodí 100 Kč evropská centrála, 100 Kč český importér, 100 Kč české zastoupení výrobce oleje a 200 Kč samotný servis. Jde o velké zjednodušení, nedělají to tak všichni, ale u řady automobilek tento princip funguje.
Samotný servis má tak sice na oleji zajímavou marži, ale ne tak vysokou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Proč si ale servis nekoupí olej na internetu a pak ho neprodává ještě s vyšší marží, ale pro koncového zákazníka třeba za poloviční cenu? Protože importér ho sice nenutí k odběru oleje, ale když ho neodebere, nedosáhne na různé objemové bonusy třeba při odběru náhradních dílů, které jinde než od importéra nesežene, takže by celkově tratil.
„Importér servisní partnery motivuje speciálním bonusem k odběru Originálních motorových olejů a olejů Castrol,“ potvrzuje Lukáš Popelka. „To, zda se servisní partner připojí k tomuto obchodnímu modelu, je plně na jeho obchodním rozhodnutí. Závazná pravidla může importér požadovat pouze pro záruční opravy. Servisní partner je povinen dodržovat technické a technologické předpisy výrobce, tzn. musí používat motorové oleje schválených specifikací dle konkrétní motorizace. Konkrétní značka oleje je na obchodním rozhodnutí servisního partnera.“

Druhý, závažnější důvod, který - si troufám tvrdit - platí pro téměř všechny značky, je v pokřivení celého českého trhu s automobily.
Provozovat servis není vůbec levná záležitost. Drahé a stále složitější je vybavení, personál se musí neustále školit na nové modely, navíc si říká o stále větší a větší peníze. Nová auta se dnes prodávají s takovými slevami, že dealer musí vydělávat hlavně na servisu.
Dělá to ale způsobem, který podle mého názoru (!) není normální. Jsem přesvědčený, že navštěvovat s autem autorizovaný servis má smysl. Autu by se tam měli věnovat ti největší odborníci s nejlepším vybavením a odvádět práci co nejpřesněji a nejlépe v souladu s tím, jak je auto navrženo. Člověk s dílnou v garáži, který opravuje více značek aut, tomuhle nemůže v odbornosti konkurovat.
„Kvůli levnějšímu oleji jsem dlouho jezdil ke známému garážistovi,“ líčil mi jeden můj známý. „Pak mi ale odešel jeden procesor. Garážista se v tom týden vrtal a pak nechal auto odtáhnout k autorizovanému dealerovi, kde díky diagnostice přišli na to, kde je problém a za den auto opravili. Takže já jsem s garáží skončil a jezdím už i na olej jen do autorizovaného servisu, kde je to sice opticky dražší, ale mám pocit, že dnešní auta už jinam nepatří.“
A za onu odbornost a vysokou kvalitu práce by měl být člověk připraven zaplatit. Lidé platí běžně 1000 korun za půlhodinový servis kotle, 800 Kč za 15minutové vypuštění zahradní závlahy, proč tedy stojí dvě hodiny práce ve specializovaném autoservisu 850 Kč?
„Taková je dlouholetá praxe. Kdyby zákazníci viděli, že účtujeme za hodinu 1500 korun, tak se zděsí. Proto dáváme 400 Kč a zisk realizujeme na oleji,“ řekl mi pod slibem anonymity jeden z pražských dealerů. A to je problém. Podle průzkumu jednoho českého importéra, do kterého jsem měl možnost nahlédnout, je u dané značky hodinová servisní sazba v České republice jedna z vůbec nejnižších v Evropě! Víc si práce cení třeba i na Slovensku.

Dovozci aut nechávají v tomto směru dealerům volnou ruku. „Importér nastavuje tzv. konečné doporučené ceny pouze u jednotlivých originálních dílů. Pokud jde o servisní práce, každý pracovní úkon je svázán konkrétní časovou normou. Výsledná cena práce je daná součinem této časové normy výrobce a hodinové sazby servisního partnera. Její výše závisí na obchodní politice servisního partnera,“ říká Lukáš Popelka z Porsche ČR.
„Ford má veškeré opravy normovány, a ceny oprav pouze doporučuje,“ potvrzuje Martin Linhart.
„Každý servisní úkon má přesně stanovený pouze čas výkonu a ceny originálních dílů nezbytných pro servisní prohlídku, ne však částku, za kterou má být prohlídka v servisu provedena. Ceny servisních prohlídek, tím se myslí hodinová sazba za strávený úkon, se v jednotlivých regionech ČR liší. Stejně tak se může lišit i cena motorového oleje, která zpravidla tvoří až polovinu celkové ceny servisní prohlídky. To je dáno distribučním kanálem. Běžnou praxí je, že položka oleje je jedním z pilířů ziskovosti dealera, která je ze strany zákazníků akceptována. Importér tak není tím, kdo reguluje ceny sazeb, nýbrž dealer sám,“ dodává Kateřina Vaňková za značku Kia.
Asi to v diskusi schytám, ale nezpochybňuji, že dealer by měl mít na servisu dostatečný zisk, ale měl by ho realizovat na tom, že lidé zaplatí za jeho špičkovou práci, nejmodernější vybavení či diagnostiku. Nikoli za předražený olej. Ale chápu, že změnit tuhle praxi je těžké. Dealeři si totiž postupem času podřízli větev sami pod sebou tím, že naskočili na vlnu českého zájmu o všechno, co je ve slevě. Už při uvádění nových aut na trh je k dispozici rovnou akční ceník se slevou 10 i 15 procent. Na nových autech je tak těžké vyprodukovat nějaký zisk, proto jsou pro dealery tak důležití zákazníci, kteří k nim jezdí na servis. A i ten nabízejí v pokřiveném módu nízké ceny za práci. Zastavit tenhle kolotoč jde ale teď už dost těžko. Ale ve světě obchodu existují příklady, že to jde i bez slev – například iPhony se neprodávají ve slevě. To je ale od začátku jiný příběh…