Komentář: Zrušme přednost zprava. Příliš se spoléhá na pozornost řidičů, což dopadá špatně

Jedu zvolna svou pražskou čtvrtí, když se náhle zleva přiřítí rozjeté Volvo XC90 a na poslední chvíli skřípe brzdami. Zastaví jen metr od mého vozu. V šoku nestihnu ani zatroubit a řidička velkého SUV jen kroutí hlavou. Právě zapomněla na základní pravidlo přednosti zprava. Ani se už vlastně nezlobím, na tomto místě se mi to děje každý den. Každý den mi tu někdo nedá přednost, nebo naopak já z levého směru někoho marně pouštím. „Tak jeď! Jeď! Ty jsi zprava, ty máš jet!“ Gestikuluji mnohdy marně. Nedávno se mi stalo, že jsem to vzdal a po asi půl minutě posuňků prostě jel, protože řidič jedoucí zprava mi urputně dával přednost. Je to dopravní peklo, které by mělo skončit.

Přednost zprava je to nejbazálnější pravidlo, které se naučíme první den v autoškole. Celosvětově ho zavedla Vídeňská konvence a tak se počítá s tím, že ho bude každý znát. A řidiči ho obvykle také znají, jen si na něj dávají pozor na místech, kde se tak nějak očekává – třeba na parkovištích u supermarketů.

Bohužel, řada měst a čtvrtí přišla s absurdním plánem na zklidnění dopravy. Zrušila hlavní a vedlejší silnice, rozhodla se neosázet křižovatky značkami s tím, že si řidiči od teď budou prostě dávat přednost podle pravidla pravé ruky. V ten moment ale nastal zásadní problém. Řidiči jezdí podle paměti, zapomenou, nebo mají prostě pocit, že širší ulice je vlastně hlavní a tak na ní mají přednost před užší. A pak je tu ještě jedna vtipná sorta řidičů, kteří prostě raději dávají přednost všem. Obvykle skončí s otlučeným nárazníkem od někoho, kdo to za nimi nečekal.

„Kdo nezná přednost zprava, nemá co dělat za volantem,“ slyším klasický komentář rozčíleného čtenáře. Ano, to jistě nemá. Ale nevšiml jsem si, že by chodila nějaká komise a odebírala řidičáky těm, co mi zapomněli dát u nás na křižovatce přednost. Problém s předností zprava je v tom, že je nutné, aby na ni jeden řidiči přijíždějící do křižovatky správně zareagoval a druhý mu naopak důvěřoval, že o ni ví. A co tak zažívám každý den, zdá se mi, že tahle rovnice existuje čím dál méně.

I když je v titulku použito spojení „zrušme přednost zprava“, ve skutečnosti by to nebylo dobré. Pořád je důležité, aby platila aspoň na parkovištích nebo v nějakých jednoduchý situacích. Nicméně nevidím jediný důvod k tomu, aby fungovala na křižovatkách v obytných čtvrtích a města ji zneužívala ve jménu zklidňování dopravy, jehož výsledkem je spíš větší množství odřených plechů a pohmožděnin účastníků nehody.

Například na zmíněné křižovatce v mé čtvrti, kde se protínají dvě jednosměrky, by se vše vyřešilo jedinou značkou. Jedinou! Stačilo by, aby levý směr měl „dej přednost v jízdě“. A ušetřil by se stres, nebezpečí a myslím si, že by místo zůstalo i nadále poměrně zklidněné. Hlavně já bych byl zklidněný, protože bych už každý den tudy neprojížděl s pocitem, že mě tu za moment někdo nabere přímo do dveří.

Je ale pravda, že někde se už snaží. Třeba ve vedlejší pražské čtvrti jsem si všiml, že na přednost zprava upozorňují čáry na vozovce, které řidičům připomínají, že jsou v křižovatce. Pak se tu a tam objeví značka „pozor, přednost zprava“. Ale to už si opravdu říkám, proč by i tam nemohl místo ní být prostě jen ten starý dobrý na špičku postavený trojúhelník.