Komentář: Vynucené obídky a kafíčka by se správně měly připočítávat k cenám nabíjení elektromobilů

Když se s elektromobilem vyráží na delší cestu, padá zároveň jeho největší výhoda v podobě výhodného dobíjení doma či v práci, jakkoliv ani tuto možnost nemá každý. Takový cestovatel je pak odkázán na využití sítě nabíjecích stanic a nutnost průběžně zastavovat a dobíjet. U příznivců elektromobility často narazíme na argument, že by se stejně mělo každých zhruba 200 km stavět a že dobíjení tak lze naprosto pohodlně spojit s občerstvením, které je na dlouhé cestě přece nevyhnutelné. Na jednu stranu proti tomu nelze nic namítat - jíst se musí, na tu druhou to však vyžaduje nejen změnu myšlení a plánování, ale i výrazně naditější peněženku. Vznikají kvůli tomu totiž do značné míry vynucené vícenáklady, které mohou výrazně zkreslit jinak exaktní výpočty spotřeby a cen za kWh.

Přiznám se, že k dnešnímu komentáři mne přivedly zejména postřehy z cest elektromobilistů do Rakouska v uplynulé zimní sezoně. Zajímám se o dění kolem, takže sleduji různé profily na LinkedInu, Twitteru či Facebooku a docela mě baví projíždět i diskuze pod příspěvky o elektromobilitě. Člověk se tam dozví zajímavé pohledy, názory i technické informace, a to myslím bez jakékoliv ironie. Skutečně nemám problém uznat pozitiva, nicméně stále se ještě neumím zcela zbavit svého pohledu na věc pramenícího z vlastních zkušeností, zážitků i možností při cestování do zahraničí.

Pokud bych měl zmíněné zimní cesty nějak stručněji shrnout, nesly se postřehy elektromobilistů asi v tomto duchu:

• s elektromobilem lze dojet na hory, a to i do Rakouska
• cesta do Nassfeldu je pohodlná a celkem rychlá - dobíjel jsem v Českých Budějovicích během nákupu u Lidlu a pak v Salzburku, kde jsme šli mezitím na oběd.
• Cestou do Zell am See jsme se během rychlonabíjení stavili na dobrý oběd a pak s plně nabitým autem zase pokračovali dál.
• ...už jsme v cíli ve Flachau, kde si dáváme večeři a bez problémů nabíjíme přímo před hotelem
• každý, kdo cestoval s dětmi přece ví, že stejně musí každých 200 kilometrů stavět, takže těch 30 minut bez problémů využiji k nabíjení a dám si kafe.

Nevěnuji se tentokrát těm, kteří vyrážejí dále a ve svých sociálních bublinách sdílejí informace o tom, jak se těší, až vyzkouší ten a ten nový hotel na cestě s ochutnávkou vín a steaků, na což reagují jejich "sleďové" prosbami, ať se pak podělí o to, jaké to tam bylo, že se do toho hotelu také chystají. To je totiž ještě jiný level elektromobility...

Nic proti uvedenému způsobu cestování. Ostatně, je asi snem mnoha z nás, protože spojit cestu s dobrou krmí či kvalitním hotelem by chtěl asi každý. Jenže já se klidně přiznám - jsem docela držgrešle vychovaná v trochu jiné době. Peníze nerostou na stromě, musí se vydělat. Když je utrácíš, přemýšlej za co. Konkrétně Rakousko a lyžování mám docela najeté a máme to tam rádi - nemám tak na jednu stranu problém koupit celoroční permanentky a jet si zalyžovat třeba i na vícero týdnů za sezonu. V tomhle ohledu si našetříme a dopřejeme. Na stranu druhou ale nespíme v hotelech, ale hledáme cenově rozumnější ubytování, na svahu si pak někdy klidně dáme jen housku a čaj z termosky a už vůbec se mi nechce během asi 500 km dlouhé cesty stavět na "zbytečný" oběd někde v motorestu u dálnice, za který v případě naší čtyřčlenné rodiny vypláznu minimálně 60 euro (spíš víc...) a ani to není kdovíjaký gastronomický zážitek.

Když se mně či někomu z posádky chce cestou na WC, zastavujeme při první možné a vhodné příležitosti...a ano, přiznám se, většinou ani nevyžadujeme placené WC u čerpacích stanic, kde jsou i dobíječky, ale úplně nám stačí čistý Asfinag někde na odpočívadle. Nechci trápit svůj už tak vetchý močový měchýř ještě tím, že si budu vybírat WC podle přítomnosti rychlodobíjecí stanice.

A cestování s dětmi? Když byly menší a usnuly, tak se jelo, co to dalo, dokud byl klid na palubě - cílem naopak bylo NEZASTAVOVAT. Teď jsou větší, takže i tu pauzu zvládneme všichni do 10 minut a valíme dál.

Aby nevznikla mýlka - já proti uvedenému způsobu cestování, který spojuje dobíjení elektromobilu s příjemnými zážitky, vůbec nic nemám. Ani ho nikomu nezávidím. Naprosto chápu, že je docela dost lidí, kteří jsou finančně i časově v pohodě a pro takové je elektromobil asi skutečně řešením, které jejich návyky moc nemění, popř. je možná i změní rádi. Budiž jim přáno.

Jenže je to podobné, jako v mém nedávném komentáři o influencerech - tito lidé nemohou být od reality běžného motoristy snad více vzdáleni. Je chvályhodné, že jsou pionýry elektromobility, jen mám obavu, že tato skupina výhledově vyčerpá svůj tržní potenciál a její představa cestování elektromobilem bude u normálních motoristů jen těžko hledat následovníky. Ne proto, že by také nechtěli takový životní styl, ale proto, že pro ně vydělané peníze mají úplně jinou hodnotu...