Koronáč nutí dřepět řidiče v autě
I jedu si tak ke své milované nabíječce v podzemní garážích obchodního centra. Tak jako vždycky zaparkuju, strčím do auta kabel a štráduju si to s notebookem nahoru na kafíčko. Jenže ouha. Ne že by kavárna byla zavřená, ale není si kam sednout. Na všech židlích zákaz, který přísně hlídá Prymulou vyděšená ostraha.
Představa, že budu hodinu bloumat po centru s kafem v ruce, mi nepřijde úplně ideální. Jdu tedy potupně zpátky do garáží, sednu do svého elektromobilu, vytáhnu notebook, připojím se na hotspot, který naštěstí nabíjecí stojan nabízí a trávím nabíjecí čas na sedadle spolujezdce. Bez dobré nálady, s očima na hodinkách, kdy už se konečně ta herka natluče.
S hrůzou si uvědomuju, že podobné to bude u všech nabíječek. Že moje oblíbená místa, kam chodím a pracuji během nabíjení, plukovník zavřel.
Díky tomu, že se blíží zima, mě tak čeká řada "příjemně" strávených hodin na sedadle uvnitř auta, v nevlídných podmínkách podzemních garáží nebo venkovních parkovišť, kde jistě, díky prochladnutí, čapnu nějakou respirační nemoc.
Ano - mohl bych jít nakupovat. Ano - mohl bych jet domů městskou hromadnou dopravou a pak se pro auto vrátit. Tím ale riskuji, že čapnu koronáč daleko dřív.
Řidiči elektromobilů tak k nabíječce, v dobách omezení, pravděpodobně budou jezdit dvěma vozy. Hurá - ať žije ekologie! Nebo budou patřit do rizikové skupiny těch, kteří se nakazí a to buď koronavirem, nebo úplně normální chřipečkou, když budou sedět v tramvajích nebo kabinách svých aut během nabíjení.
Přátelé - psychika elektromobilisty je prostě nadranc. Aneb "koronáči" ani nevíš co jsi způsobil :-)