Důchodce na elektrickém vozítku naboural auto v protisměru. Škodu teď musí zaplatit sám

Velmi nezvyklou nehodu museli v pondělí řešit policisté v Královehradeckém kraji. Na jednom z kruhových objezdů o obchodního centra boural důchodce na elektrickém vozítku, které policisté označují za koloběžku. Střetl se s osobním autem. Senior přitom vjel do protisměru a  řidič osobáku už neměl šanci reagovat.

Podle výsledků vyšetřování nehody si chtěl důchodce zkrátit cestu na nejbližší výjezd z kruhového objezdu, za to ovšem zaplatil lehkým zranění, které si po ošetření v nemocnici vyžádá ještě doléčení v domácím prostředí.

Ani řidič auta, ani zmatený senior nebyli podle dechové zkoušky pod vlivem, ale i tak škoda na autě i koloběžce není zrovna malá. Podle policie to je pěti tisíc korun pro koloběžku a 10 tisíc pro auto. Důchodce nakonec dostal tisícikorunovou pokutu, ale další výdaje jej ještě čekají. Vzhledem k tomu, že jako cyklista nemusí mít uzavřené povinné ručení, půjde účet za opravu auta jemu.

České zákony mají v elektrických vozítkách celkem zmatek. Ten, kdo na něm jede, je považován za cyklistu. Proto pro něj platí stejná pravidla provozu jako pro řidiče. Ovšem jeho stroj podle zákona nepodléhá registraci. Nemusí tedy mít povinné ručení ani registrační značku. Je ale nutné, aby takový stroj byl řádně osvětlen.

Koloběžka, která figuruje v této dopravní nehodě, spadá pod takzvaná motokola. To jsou dopravní prostředky, jenž smějí jezdit po pozemních komunikacích. Musí se přitom řídit vyhláškou, která říká, že elektropohon kol, koloběžek nebo podobných strojů nesmí přesáhnout 1 kW výkonu a maximální rychlost 25 km/h. Pokud by elektromotor byl silnější a stroj rychlejší, jde už o skútr, čtyřkolku nebo jakýkoliv jiný stroj, který podléhá registraci. Pak tedy musí mít registrační značky, technickou a samozřejmě také pojištění.

Při dopravních nehodách způsobených cyklisty platí zvláštní pravidla. V prvé řadě je dobré vědět, že cyklista je odpovědný za škodu po nehodě jen ve chvíli, kdy něco zanedbal. Srozumitelně řečeno to znamená, že pokud cyklista píchne pneumatiku a spadne na auto, které poškrábe, bude vymáhání složité. V ten moment totiž nic nezanedbal, škoda byla zapříčiněna objektivními okolnostmi.

Naopak pokud cyklista projede křižovatku a nedá řidiči přednost, projede na červenou, srazí chodce na chodníku nebo vjede do protisměru, je to bezpochyby jeho vina a škodu je tedy po něm možné vymáhat. Takový případ pak může skončit až u soudu.

Povinné ručení pro cyklisty, koloběžkáře nebo provozovatele podobných vozidel neexistuje a tak je vymáhání škody způsobené jejich chybou náročné. Ovšem všichni tito „řidiči“ mají možnost se pojistit takzvaně na blbost. Správně se taková pojistka jmenuje pojištění odpovědnosti za škody způsobené v běžném občanském životě a kromě například vytopených sousedů z ní lze vyřešit právě i cyklistické nehody. Pokud cyklista pojištěn není, budou veškeré náklady hrazeny z jeho příjmů.