Komentář: Cyklisté vs. motoristé - boj o 1,5 metru asfaltu bude mít poražené na obou stranách

Spor řidičů motorových vozidel a cyklistů o to, kdo bude na silnici pánem, nebo spíš, kdo na ní bude v jaké míře trpěn, je starý jako sama koexistence obou dopravních prostředků. Zvykové právo silnějšího, které ostatně platí (a je zákonem kodifikováno) třeba na železničních přejezdech, s přibývající popularitou jezdění na kole vystřídalo vypjaté příměří. To je tu a tam opepřeno nějakou tou nakládačkou cyklistovi, který spolu s kamarády blokuje ve vhodný čas pražskou magistrálu, nebo naopak motoristovi, kterého na křižovatce dojedou majitelé šlapohybů a ručně mu vyjasní jeho prohřešek, který se odehrál o pár desítek metrů dříve.

Poslaneckou sněmovnou před několika dny zdárně prošel návrh na uzákonění povinného jedenapůlmetrového odstupu motorového vozidla od předjížděného cyklisty vždy a všude. Pokud novela propluje i Senátem a prezidentskou kanceláří, mají se motoristé na co těšit a cyklistům se nijak zvlášť neulehčí.

Ano, pokud totiž nedodržíte oněch 1,5 metru odstupu, které nemáte šanci exaktně změřit, můžete v krajním případě vyfasovat exaktních 7 bodů, deset tisíc pokuty a na rok přijít o řidičák. Vtip je v tom, že ani porušení onoho mezního rozestupu vám exaktně nikdo nedokáže, drakonický trest ale bude v případě správního uvážení rozhodujícího orgánu aplikován z podstaty paragrafu o nebezpečném předjíždění, který se ostatně na danou situaci (ohrožení předjížděného cyklisty) vztahuje už nyní, jen bez toho jedenapůlmetrového parametru.

Jaká změna se odehraje ve vztahu cyklistů a motoristů, pakliže nový předpis opravdu vstoupí v platnost? Kromě další eskalace napětí mezi znesvářenými stranami může docházet například k nebezpečným situacím, kdy se za řidičem obávajícím kvůli možnému postihu předjetí cyklisty (-ů) vytvoří peloton naštvaných netrpělivých motoristů, kteří jsou schopni všeho.

Přiznejme si, že ideální řešení neexistuje a případné zavedení pravidla „1,5 metru“ má pouze preventivní charakter bez reálné vymahatelnosti, v praxi se toho asi moc nezmění a vše se bude dál odehrávat v intencích defenzivní taktiky „moudřejší ustoupí“. Ta má ovšem dvě podmínky: 1/ mezi motoristou a cyklistou se musí najít aspoň jeden moudřejší a 2/ musí být kam ustupovat - v opačném případě je průšvih na spadnutí.

To, že těch „nemoudrých“, porušujících elementární pravidla provozu i slušnosti, je dost v obou táborech jsem se svého času mohl sám přesvědčit jako na závody trénující silniční cyklista i jako motoristický novinář, který toho za 13 let denního jezdění nakroutil po silnicích opravdu dost. Jako cyklista vím, že vážné věci jako červená na semaforech, železničním přejezdu, jízda po chodníku či dostatečné osvětlení jsou běžně brány na lehkou váhu nebo úplně ignorovány, stejně tak jako řidič moc dobře vím, jak je velkému množství kolegů obrovsky zatěžko vyčkat pár vteřin za cyklistou, když jede v úzkém místě zrovna auto proti a potom ho (je) s dáním patřičného znamení o změně směru jízdy uctivým obloukem bez obscénních gest objet.

Mnoho lidí se přitom často ocitá ve schizofrenní situaci, kdy v týdnu při cestách do práce nadává na bezohlednost cyklistů, jimiž se ale na rodinném výletě o víkendu sami stávají a žehrají na neomalenost motoristů. Takže klid a toleranci, přátelé.