Chránit to, na čem nejvíc záleží. Podívali jsme se, jak se vyrábí nejbezpečnější dětské autosedačky

Co je v našem životě nejcennější? Říká se, že nejdražší věc, kterou si člověk za život koupí, je byt nebo dům a potom osobní auto. To jsou jistě položky, za které člověk vydá nemalou částku. Existuje ale ještě něco, čemu se jenom těžko vyčísluje hodnota: naše děti.

Německá společnost Britax Römer zabývající se bezpečností transportu dětí to má i ve svém sloganu: Protecting what matters most, tedy volně přeloženo „Chránit to, na čem nejvíc záleží.“

Britax Group byla založena v roce 1938 a dnes platí za celosvětového lídra v oblasti dětských bezpečnostních výrobků.
Pochlubit se může několika prvenstvími a inovacemi. V polovině 60. let hledala způsob, jak zvýšit bezpečnost dětských pasažérů. Výsledkem bylo roku 1966 představení vůbec první dětské autosedačky Römer Peggy, ještě pod německou značkou Römer, než se roku 1978 spojila s britským Britaxem.

Jaká tehdy ve společnosti asi panovala nálada a nakolik lidi tento dnešním pohledem převratný vynález přijali? Když si vzpomenu ještě na svoje dětství v ranných devadesátkách na zadní lavici Škody 120 bez pásů, natož v dětské sedačce... Ale nějak jsme to přežili. Dneska jsem bezpečnostní svého vlastního dítěte přímo posedlý. I to krásně ukazuje, jak se doba změnila.

Další velký milník v odvětví přinesl rok 1997, kdy Britax Römer přišel s převratnou novinkou v podobě uchycení ISOFIX, které vyvinula ve spolupráci s automobilkou Volkswagen. Od té doby je tento zádržný systém standardem a dnes je v nových vozech povinný.

Značka se poslední dobou chce také vymanit z image technologického inovátora a výrobce pouze – byť jedněch z nejbezpečnějších – autosedaček a zaměřuje se více na lifestylové produkty. Vedle dětských zádržných systémů, tedy autosedaček, tak nabízí i dětské kočárky a další cestovní systémy.

Dokonce ani tak základní věc, jakou je plastová skořepina dětské sedačky, není čínského původu, ale vyrábí ji sesterská společnost hned naproti výrobnímu závodu. Totéž platí pro vrchní materiály. Výhodou tak je flexibilita, kdy na každou změnu není třeba čekat dlouhé týdny, než dorazí lodí z Číny, ale vše proběhne jen v řádu několika málo dnů. A samotná značka Made in Germany je také nezpochybnitelným prodejním artiklem.

Každá autosedačka začíná svůj život, ostatně jako snad každý produkt na tomto světě, jako počítačový model. Na něm úzce spolupracují všichni od designérů, kteří mají na starosti estetiku produktu, přes techniky, kteří sledují bezpečnostní aspekty, až po švadleny, které jsou schopné expresně upravit ty nejmenší detaily během hodin. Podobně jako v automobilovém průmyslu pak vzniká i několik prototypů, od hliněného modelu až po finální produkt. Zrod nové autosedačky trvá kolem tří let.

Britax Römer aktuálně představuje nejnovější dětskou autosedačku pro nemluvňata Baby-Safe Pro, která je nejlehčí (váží pouhých 3,9 kg) a nejinovativnější sedačkou značky. Je vybavena systémem Ergo Recline, který umožňuje nastavení sedačky se základnou do devíti poloh. Díky tomu se vyrovná sklonu každé zadní lavice vozidla a zajišťuje tak rovnější, ergonomičtější a zdravější polohu dítěte.

To jednak podporuje zdravý růst páteře, ale také to napomáhá dýchání. Sedačku lze používat v autě i mimo něj, takže dítě může spát na jakékoli cestě bez vyrušení. Samozřejmostí je kompatibilita s otočnými základnami, což přináší opravdu snadný přístup při nakládání/vykládání.

Nedílnou součástí a pro nás asi nejzajímavější částí vývoje jsou nárazové zkoušky, které jsme měli možnost vidět na vlastní oči. Britax Römer má svoje vlastní crash-test centrum v budově centrály. Jednak je po ruce vývojovému oddělení, jednak razantně šetří náklady. Jedna nárazová zkouška by totiž u externích dodavatelů vyšla kolem 2 000 eur. A během vývoje jich je potřeba vykonat v řádu tisíců!

Technici tu využívají dvou rigů. Jeden, menší, funguje na klasickém principu, kdy plošina se sedačkou a figurínou naráží do překážky. Na něm se provádějí zkoušky bočního (25 km/h) a čelního (50 km/h) nárazu. Větší rig se používá pro větší autosedačky pro starší děti. Sestává z oranžového skeletu vozu, aktuálně Volkswagenu Polo, zadní lavice, testované autosedačky a soustavy kamer. Princip pohybu je potom opačný oproti menšímu rigu: celá sestava zrychluje a couvá, čímž simuluje čelní náraz do překážky.

Rychlost testu dosahuje 74 km/h a je to celkem fičák. Na vlastní oči nemáte šanci cokoliv postřehnout, hlavní události simulace nárazu totiž proběhnou v horizontu pouhých 150 milisekund, což je rychleji, než člověk mrkne. My test sledujeme spolu s techniky ve velínu za neprůstřelným sklem.

Vedle zpomalených záběrů technici zkoumají také výstupy ze senzorů, kterými jsou testovací figuríny doslova protkané. Nejsou to tedy obyčejní plastoví panáčci, ale chytrá zařízení, ze kterých vede tlustá pupeční šňůra plná kabelů. Jsou také pekelně drazí. Jeden panák podle velikosti vyjde na 80 až 150 tisíc. Eur! Tady cenu jednoho dítěte umějí určit poměrně přesně. A tak když dostávám možnost si toho prcka pochovat, dávám na něj pozor jako na vlastního. Tohle je fotka s rizikem dvou milionů…


Možnost nahlédnou do vývoje a výroby dětských autosedaček byla fascinující. Člověk nestačí zírat, jak komplexní je to proces, přestože se jedná v podstatě o celkem běžnou věc, kterou používáme denně. A také si člověk uvědomí, že na dětské sedačce se rozhodně nevyplatí šetřit.