Škoda Octavia je nejprodávanějším modelem mladoboleslavské automobilky, který se v moderní éře vyrábí od roku 1996 a v současnosti je na trhu už čtvrtá generace. Nese ovšem jméno vozu z konce padesátých let. Ten si našel oblibu nejen na českých silnicích, ale i v zahraničí a podařilo se mu k tuzemské značce přitáhnout velkou pozornost. Možná i díky zajímavě pojatému prospektu.
Když v roce 1959 mladoboleslavská továrna oficiálně zahájila sériovou produkci první Octavie, automobilka ve spolupráci s podnikem zahraničního obchodu Motokov, věnujícím se vývozu aut z Československa, připravila také anglický prospekt pro zahraniční klientelu. Původní Škoda Octavia na něm zářila s veškerou svou elegancí po boku mladé dámy a vysílala do světa zprávu, že je ideálním autem pro velkou službu.
I když karoserie vycházela ze staršího Spartaku a byla vesměs beze změn, ve Škodovce alespoň přepracovali přední masku i zadní světla a další drobnosti. Významnější novinky se objevily až v interiéru, kde byla přehlednější přístrojová deska. Druhou zásadní novinkou pak byla zcela přepracovaná přední náprava, která už neměla zastaralá listová pera, avšak modernější vinuté pružiny.
S nezávislým zavěšením všech kol, což koncem padesátých let ještě nebyl standard všude ve světě, byla charakteristická pokročilými jízdními vlastnostmi. O jízdním projevu tehdejší nejnovější škodovky se zmiňuje i mezinárodní prospekt a upoutává pozornost na jednoduchou ovladatelnost, přičemž stále dává prostor ženám. Doslova uvádí, že „se setká s nadšením řidiček“.
Pro muže to dnes působí až úsměvně - co by na řízení mohlo být složitého, že? Pro pochopení myšlenky se však musíme přenést časem zpět do padesátých let, kdy většina aut byla složitá na ovládání. Podřazení vyžadovalo meziplyn, řízení bez posilovače bylo těžké, geometrie náprav s pozitivními odklony zadních kol byla náchylná na přetáčivost a bubnové brzdy na všech kolech? Raději nemluvit, protože ani při úplném sešlápnutí až na podlahu nestály za nic.
Upřímně nestály za nic ani v Octavii, protože když vzpomínám na to, jak jsem ji v minulosti mohl řídit během veteránské rallye, je nejsilnější vzpomínkou právě neochota zastavit. Informace o vysoce účinných brzdách je z dnešního pohledu opravdu komická. V prospektu si přitom můžeme prohlédnout zavěšení předních kol, které vypadá jako ze žurnálu.
Pokud však na něco vzpomínám s radostí, je to stařičká atmosférická čtyřválcová jedenáctistovka s karburátorem Jikov a rychlými reakcemi na plyn. Maximální výkon motoru v roce 1959 dosahoval až 29,4 kW (40 k) při 4200 ot./min. podle normy SAE a náročnější a majetnější zájemci mohli sáhnout i po silnější variantě Octavia Super s výkonnější dvanáctistovkou o 33 kW (45 k) při stejných otáčkách.
Mezinárodní prospekt z konce padesátých let přitom uvádí, že základní Škoda Octavia jezdila se spotřebou 7 l/100 km, zatímco silnější Octavia Super vyžadovala o půl litru benzinu více. Optimistická nejvyšší rychlost standardního modelu údajně byla 125 km/h, varianta Super prý zvládala až 130 km/h. V brožuře se navíc můžeme dočíst, že obyčejná verze uměla na jedničku překonat stoupání až 36 procent a specifikace Super až 39 procent.
Nebyla to ale jen dynamika a jednoduchá ovladatelnost, čím se Škodovka snažila přilákat klientelu z ciziny. Škoda Octavia byla „stoprocentním rodinným autem“, což mohly dosvědčit i rodiny v Československu. V Octavii se běžně jezdilo ve čtyřech lidech s kufrem plným zavazadel a to i na dovolenou na Balaton.
Historický prospekt dokonce uvádí, že novopečení majitelé Octavií „dostanou více za stejné peníze“, čímž odkazuje na bohatou základní výbavu, alespoň na svou dobu. Ve standardu bylo třeba topení, ukazatel teploty chladicí kapaliny, uzamykatelné víčko nádrže, dvě stínítka proti slunci, popelníky, osvětlení zavazadlového prostoru nebo sada speciálních nástrojů, neboli nářadí.
Takhle tedy vypadala zahraniční marketingová kampaň jednoho z nejslavnějších československých osobních vozů. Na svou dobu se jednalo o jednoduché spolehlivé auto, které od roku 1960 nabízelo i praktičtější rodinnou karoserii kombi s mnohem větším vnitřním prostorem. V letech 1959 až 1971 se nakonec vyrobilo přibližně 286 tisíc kusů.
