Začátkem šedesátých let byla Jawa na vrcholu a už za sebou měla úspěšnou řadu povedených motocyklů, které se z Československa vyvážely do mnoha světových zemí. Péráky, kývačky nebo panelky si našly oblibu v různých zemích bývalého Sovětského svazu. Nejstarší československý výrobce motocyklů současně zaujal až v dalekém Japonsku, když představil významnou technickou inovaci, aby výrazně zjednodušil jízdu na motorce a udělal ji mnohem dostupnější.
V šedesátých letech se Jawa stala vynálezcem první automatické spojky pro motocykly, když v roce 1963 zahájila prodej Jawy 250 typ 559 Automatic. Tehdejší novinka vycházela z rok starého typu 559 s lidovou přezdívkou „panelka“ a je charakteristická spojkovým víkem motoru s válcovitým výstupkem pro velký spojkový koš. Byl to první motocykl na světě s automatickou spojkou.
Technickou inovací byla odstředivá vícelamelová spojka s olejovou lázní nasazená na hlavním hřídeli převodovky. Spolu se samočinným spojováním i rozpojováním hnacího a hnaného dílu byla vybavena také ručním ovládáním s poloautomatickým vypínáním pomocí řadící páky. Jezdcům na motorce tak pro ovládání stačila otočená rukojeť plynu, řadicí páka a brzdy.
Aby se motocykl plynule rozjel, stačilo jen přidat plyn. Při zastavení se naopak spojka automaticky rozpojila, aby se motor usadil na volnoběhu. Jediné, co jezdec musel při jízdě dělat sám, byla změna rychlostí čtyřstupňové převodovky klasickou nožní pákou, aniž by musel ovládat spojku. Jawa 250 typ 559 Automatic pak disponovala dvoudobým vzduchem chlazeným jednoválcem s karburátorem Jikov o zdvihovém objemu 249 kubíků s maximálním výkonem 10,3 kW (14 k).
Nová technická vymoženost umožňovala i jednu důležitou vlastnost – roztlačení motocyklu, když zrovna "neměl náladu" a odmítal nastartovat. Inovativní automatická spojka nebyla o moc dražší než běžná manuální spojka, co do servisních nákladů, a s rychlou reakcí na plyn dodávala motocyklu sportovnější charakter.
Už v roce 1964 se revoluční automatická spojka objevila i na dalším modelu – výkonnější Jawě 350 typ 360 Automatic, která od československého lidu dostala přezdívku „Automatic“. Konstrukce spojky byla stejná jako u menší „dvěstěpadesátky“, avšak s „třistapadesátkou“ byla vylepšena proti proklouznutí při silném a náhlém záběru.
Komfortnější jízda tak byla dostupná i na výkonnějším modelu se vzduchem chlazeným dvoutaktem s karburátorem Jikov o zdvihovém objemu 344 kubických centimetrů a maximálním výkonu 13,3 kW (18 k). I u tohoto modelu byla převodovka čtyřstupňová.
Unikátní dílo konstruktérů z pražského vývojového oddělení Jawy – Josefa Jozífa, Jana Ráfla, Evžena Ritschla, Vlastimila Bezoušky a Jana Pivrnce pak začalo přitahovat pozornost i jiných výrobců z celého světa a ještě v šedesátých letech to vyústilo v soudní spor, kterému se záhy začalo říkat „Kauza spojka“.
Československá Jawa si novou automatickou spojku patentovala ve všech zemích, kam vyvážela své motocykly. Už během vývoje si však v Jawě všimli článku v italském časopise Motociclismo o nové malé Hondě Super Cub 50 s automatickou převodovkou. Nové technické řešení je pochopitelně začalo zajímat a při prohlížení katalogu náhradních dílů začali mít podezření, že nejde o plnohodnotnou automatickou převodovku, ale že se řešení až nápadně podobá automatické spojce.
Jednu japonskou Hondu 50 Cub zvládli dostat až do vlastní továrny a po demontáži už měli jistotu – Honda vycházela z už zaregistrovaných patentů a inovativní automatickou spojku montovala do svého lidového motocyklu téměř bez úprav. Zastoupení Hondy z Hamburgu tenkrát navíc kontaktovalo československou Jawu ohledně zájmu o automatickou spojku, ale po odpovědi Jawy už další dopis nedorazil.
Neshody o právech na automatickou spojku vyústily v soudní spor přezdívaný „Kauza spojka“, v němž Honda hrozila velkými problémy ve všech zemích, kam oba výrobci vyváželi své motocykly. Nakonec se však spravedlnost obrátila na stranu československé Jawy.
Ve Velké Británii musela Honda zaplatit Jawě paušální částku za motocykly Cub a v ostatních zemích, kde byla československá automatická spojka chráněna patentem, Japonci platili stanovenou cenu dle dovezeného počtu kusů. Honda navíc musela zaplatit i pokutu za porušení patentu.
