Řvou, plivou oheň, jezdí až děsivou rychlostí a občas působí, jako by přijela přímo z pekla. Legendární automobily s leteckými motory často vznikaly při honbě za rychlostí a dnes přitahují velkou pozornost zvědavců na nejprestižnějších veteránských setkáních po celém světě, protože jsou relativně malou kategorií nezvyklých strojů, které se na veřejnosti objevují jen vzácně. Většina z nejslavnějších počinů vznikla při stanovování rychlostních rekordů, avšak jeden mezi nimi bylo výjimkou.
Chrysler totiž v šedesátých letech zahájil testování prototypů Turbine Car více než dvěma stovkami řidičů v reálném provozu, aby vyzkoušel skutečnou využitelnost plynové turbíny jako pohonné jednotky osobních automobilů. Argumentoval nejen jednodušší konstrukcí oproti klasickým pístovým spalovacím motorům, ale také možností spalovat různé hořlaviny, včetně alkoholu nebo parfému. Pojďte si s námi připomenout šest slavných aut s leteckými motory nebo jimi inspirovanou technikou.
Experimentování s leteckými motory v automobilech je staré skoro jako motorismus sám a jedním z prvních odvážných extrémních pokusů byl mercedes známý jako „Blitzen Benz“. Už v roce 1909 vzniklo šest kusů šíleného závodního speciálu, z nichž dnes existují už jen dva. Sice neměl motor převzatý přímo z letectví, protože k velkému rozvoji technologií a letadel došlo až o několik let později během první světové války, ale všemi měřitelnými parametry se tomu dokázal přiblížit.
Srdcem Blitzen Benzu byl obrovský čtyřválec se zdvihovým objemem 21,5 litru s maximálním výkonem 147 kW (200 k) při pouhých 1600 otáčkách za minutu a točivý moment přesahoval 875 newtonmetrů. Díky tomu Blitzen Benz stanovil několik rychlostních rekordů a ten nejvýznamnější padl na pláži Daytona Beach na Floridě, kde se na jedné míli rozjel na 228,1 km/h. Bylo to absolutní „vítězství“ – tehdy na světě nebylo nic jiného, co by na souši, vodě nebo ve vzduchu bylo rychlejší.
Rychlostní rekordy Blitzen Benzu byly inspirací pro další dobrodruhy, aby vyvinuli konkurenční stroje a vyrazili s nimi do světa. Už v roce 1910 se Fiat rozhodl postavit dvojici vozů oficiálně pojmenovaných Fiat S76 Record, které se později proslavily přezdívkou „The Beast of Turin“ (Turínská bestie). Srdcem tohoto počinu se stal vlastní letecký motor původně určený pro italské vzducholodě jako Forlanini.
Turínská bestie měla čtyřválec se zdvihovým objemem 28 353 kubických centimetrů s nejvyšším výkonem 210 kW (290 k) při 1400 otáčkách za minutu a na svou dobu až neuvěřitelným točivým momentem 2712 newtonmetrů. V roce 1911 se pak tváří v tvář utkal s Blitzen Benzem na Floridě, ale rozjel se jen na nižší rychlost 213 km/h, s níž se neoficiálně stal nejrychlejším evropským autem na světě. Fiat vyrobil dva kusy, ale druhý z nich rozebral už po první světové válce. Originál se však dochoval dodnes.
Zběsilé závodění v autech s leteckými motory pokračovalo i po druhé světové válce, kdy se zrodilo jedno z těch nejslavnějších. V roce 1923 se britský závodník Ernest A.D. Eldridge odvážil spojit šasi starého závodního Fiatu SB4 z roku 1908 s velkým řadovým šestiválcem Fiat A.12 spalujícím mix etanolu a benzenu, který se vyráběl v letech 1916 až 1919. Poháněl nejen celou řadu prvoválečných letounů, ale dokonce i dva prototypy italského tanku Fiat 2000.
Fiat Mephistopheles disponoval šestiválcem se zdvihovým objemem 21 706 kubických centimetrů s maximálním výkonem 235,4 kW (320 k) při 1800 otáčkách za minutu a solidním točivým momentem 2390 newtonmetrů. Svoje jméno „Mefistofele“ dostal kvůli pekelnému hluku nijak netlumeného motoru. V roce 1924 se jediný dodnes existující kus zapsal do automobilové historie, když s hodnotou 234,98 km/h stanovil pozemní rychlostní rekord. Byl historicky posledním autem, co stanovilo rekord na veřejné silnici.
Ve třicátých letech se do světa rychlých aut s leteckými motory pořádně vrhli i ve Velké Británii. V roce 1933 tam vznikl Napier-Railton Special a místní závodník John Cobb s ním pravidelně jezdil na legendárním okruhu Brooklands, kde stanovil rekord, který už nikdy nikdo nepřekoná – v roce 1935 objel celé jedno kolo s průměrnou rychlostí 230,84 km/h. Během druhé světové války byl totiž okruh uzavřen pro vojenské účely a v původní podobě už nebyl znovu otevřen pro závodění.
Napier-Railton Special měl 24litrový letecký motor Napier XIA ve specifikaci pro královské letectvo RAF s konfigurací válců W12 s udávaným výkonem 433 kW (580 k) a točivým momentem 1695 newtonmetrů. Hodnoty však odpovídaly leteckým provozním podmínkám, protože byly vypočteny pro výšku 1500 metrů nad zemí a na silnici se mohly lišit. Napier-Railton postupně stanovil 47 rychlostních rekordů a zajímavostí je, že nezvyklá koncepce motoru si vyžádala tři samostatná výfuková potrubí.
Tentokrát to nebude o výkonu a rychlosti, ale o nezvyklých alternativách ke spalování benzinu nebo nafty. Už ve třicátých letech se Chrysler rozhodl zahájit program pro vývoj turbínových motorů, který pro použití v autech vyvrcholil experimentem Chrysler Turbine Car. Automobilka v šedesátých letech vyrobila celkem 55 prototypů osobního automobilu s turbínou místo klasického motoru a zahájila testovací program na lidech. Zúčastnilo se celkem 203 řidičů ve 133 městech po celém světě a automobilka získala spoustu zpětné vazby.
Plynová turbína Chrysler A-831 však nespalovala jen klasická paliva, ale zvládla si poradit s každou hořlavinou. Když se jeden z kousků objevil v Mexiku, místního prezidenta zajímalo hlavně to, jestli umí jezdit na jemu chutnající tequilu, neboli alkohol. Při jejím spalování se skutečně rozpohyboval a jezdil a automobilce to pomohlo k bezplatné publicitě. Světem dokonce kolují fámy, že se prototypy Chrysleru proháněly také na lak na vlasy nebo luxusní parfém Chanel No. 5. Dnes existuje už jen devět aut.
Vypadá jako u dob před druhou světovou válkou, ale ve skutečnosti letos slaví teprve 20. výročí. Brutální stroj Brutus, známý také jako BMW Brutus, se u nás proslavil hlavně díky televiznímu Top Gearu, kde Jeremymu Clarksonovi plival horký olej do obličeje, zatímco střílel plameny z výfuku. Toto monstrum vzniklo v roce 2006, když se německé technické muzeum v Sinsheimu rozhodlo spojit šasi hasičského vozu American LaFrance z roku 1908 s leteckým vidlicovým dvanáctiválcem BMW VI z roku 1925.
Jeremy Clarkson jízdu s Brutusem popsal jako „luštění křížovky, zatímco vás žere tygr“. Srdcem tohoto počinu byl dvanáctiválec se zdvihovým objemem 46,9 litru, maximálním výkonem 370 kW (500 k) při 1500 otáčkách za minutu, který se krátkodobě může zvýšit až na 560 kW (760 k). Stejně tak může na chvíli vzrůst i standardní točivý moment 3730 newtonmetrů na 4672 newtonmetrů. Brutus sice nikdy nezajel žádný rychlostní rekord, zato umí spolknout jeden litr paliva během jediného kilometru jízdy.
