Reportáž: Na okruhu jsme jezdili s hybridními Toyotami určenými spíše do města
Hybridní pohon Toyoty slaví 25 let
Píše se rok 1997 a Toyota vyvíjí svůj první hybridní pohon. Dostává ho velmi brzy sériově vyráběný model Prius. Od té doby však uběhla řada let a technologie se zdokonalila, aby se letos hybridní pohon představil již v 5. generaci.
Akce tedy byla zaměřena právě na hybridní pohony 3.,4. a 5. generace. Měli jsme tak jedinečnou příležitost si v jeden čas vyzkoušet zmíněné generace hybridního pohonu. K testování posloužil Auris a dvě Corolly. Celý den jsme tak strávili na okruhu poblíž letiště Modlin, které se nachází kousek od Varšavy. Po prezentaci jsme se mohli vrhnout na „ostré testování“. Tentokrát však nešlo o rychlost jako spíše účinnost a maximální využití elektromotoru.
Závodní okruh se tak pro dnešní den proměnil na imaginární město. A protože jsme zde nebyli jen my dva novináři z Čech, ale potkali jsme také kolegy z Maďarska a Slovenska, byli jsme rozděleni do skupin. Ty se v průběhu dne točily na různých stanovištích. Vždy jsme však v daný moment seděli všichni za volantem.
Hurá na trať, nebo do města?
Trasa měla zhruba čtyři kilometry a jezdilo se městskou rychlostí hezky v řadě za sebou, dodržovala se imaginární červená a také se parkovalo. Kromě toho se testovala i rychlost zrychlení z nuly na 80 km/h.
5. generace hybridního pohonu je o dost živější než předchozí verze. Sešlápnutí plynu na podlahu mě tak dokázalo vystřelit vpřed raz dva. Ale například u třetí generace jsem měla pocit, že budu muset projet i pneumatikovou zábranu, abych nabrala tu správnou požadovanou rychlost, bylo hodně znát, že je auto výrazně línější.
Rozdíly jsou skutečně citelné. Zatímco třetí generace byla líná a vysavačový zvuk zde byl doslova otravný, u čtvrté se na tom už docela zapracovalo do vyhovujícího stádia, přičemž pátá je pak skutečnou třešničkou na dortu. Auto je dynamické, má kultivovaný projev a navíc umí potlačit známý otravný zvuk při akceleraci. Přišlo mi, že je rovněž lépe ovladatelné nejen do zatáček. Prostě stejně jako dospěla Corolla, dospěl i tento pohon.
Výrazná byla i hodnota ukazující, kolik procent jízdní doby je vůz schopný jet pouze na elektromotor, což je pro jízdu ve městě to zásadní. V našem týmu to byla průměrná hodnota u třetí generace okolo 69 procent, u páté však už o třináct procent víc. Ostatně moderní hybridy v městských podmínkách jsou schopny se až 70-80 % jízdní doby pohybovat pouze na elektromotor. Vykazují tím nízkou spotřebu paliva, emise CO2 a toxických látek. Přispívají tak celkově k razantnímu snížení emisí bez výfukových plynů.
V praxi by to znamenalo, že většinu času jezdíte velmi levně. Byla radost sedět za volantem a mít přímé srovnání toho, kam až se Toyota dokázala za ty roky posunout. Určitě vás zajímají i podrobnosti, ty však o jednotlivých generacích, které jsme zkoušeli, přineseme v dalším detailnějším článku.
Jízda s ostatními hybridy značky
Na závěr ještě pár slov k ostatním vozům, které jsme mohli ten den ještě řídit. Zatímco nás na okruhu vystřídali kolegové z jiné země, přesunuli jsme se na stanoviště číslo dvě. Hodina čistého času na strávení v předprodukčních částečně maskovaných modelech Corolly. Změny zvenku jsou spíše kosmetické, zato uvnitř se čarovalo. Počínaje plnohodnotnou virtuální přístrojovkou, přes novou obrazovku infotainmentu a konče například adaptivním tempomatem, který umí snížit rychlost do zatáček.
K podrobnějšímu hodnocení bych potřebovala více času. Odnáším si z toho však, že to je pohodlné auto a především již vybavené novou pátou generací hybridního pohonu, a tak je jízda opravdu bezproblémová. Podvozek dobře filtruje nerovnosti a i spotřeba není nikterak vysoká. Nejvíce však překvapí, jak efektivní dokáže jízda být. Samozřejmě, jsme v autech seděli po někom jiném, ale během své jízdy se mi podařilo stáhnout spotřebu a zvýšit dlouhodobou jízdu čistě na elektromotor na 74 procent. Nutno brát v potaz i fakt, že vždy výsledné číslo záleží na stylu jízdy jedince. Není tak nemožné, aby bylo klidně i vyšší.
Jako poslední nás čekaly jízdy s Corollou Cross a Yarisem Cross. Nechyběla tak ani terénní ukázka, kde se oba modely předvedly na jedničku. Je pravda, že Yaris byl v tomto ohledu o něco lepší, protože disponuje i terénním módem, který pomáhá výrazně zdolávat tyto rozbité cesty. Corollu Cross bych si spíše dokázala představit ve městě, kde žehlí se vší grácií prohlubně asfaltu bez vyklepaní kostí.